V Grónsku dnes proběhnou parlamentní volby. Ať už bude nová vláda největšího ostrova na světě jakákoli, jedno je jisté: bude usilovat o posílení pravomocí na úkor Kodaně. Ta nyní - po 250 letech od kolonizace Grónska - zde stále kontroluje soudnictví, zahraniční, obrannou i finanční politiku. Pokud dánská vláda v těchto záležitostech ztratí rozhodující slovo, bude obě země spojovat už jen královna Margrethe II.
"Jistě jsme stále součástí dánského království. To je naše požehnání i náš problém," říká grónský premiér, sociální demokrat Janathan Motzfeldt a vysvětluje: "Jsme 3000 kilometrů daleko od Evropy. Etnicky a kulturně jsme úplně jiní a patříme spíš k Americe." To byla ostatně jedna z příčin, proč Gróňané v roce 1985 po dvanáctiletém členství odhlasovali vystoupení z Evropské unie. Země pětkrát větší než Francie tak získala v tomto směru prvenství. S Dánskem je však svázána pevnějším poutem: penězi a lidmi.
Z Kodaně do Grónska proudí ročně téměř tři miliardy dánských korun (asi 13 miliard Kč) na pokrytí 60 procent veřejných výdajů. Navíc, ačkoli domorodí Inuiti (Eskymáci) tvoří přes 81 procent populace, státní správa a veřejné instituce jsou závislé na Dánech, dánských učitelích, lékařích a úřednících. "Každý systém, který tady funguje, je dánský," připomíná reportér lokálních novin, citovaný agenturou Reuters.
Ostrované si však nemyslí, že by na ně Dánové dopláceli.
"Ve skutečnosti tak pouze splácejí výhodu, že nemusí dávat tolik na obranu jako ostatní členové NATO, protože umožnili vybudování strategických základen aliance na území Grónska a Faerských ostrovů," říká předák levicových grónských nacionalistů Josef Motzfeldt a zapomíná, že se Grónsko ze stejného důvodu nemusí o armádu starat vůbec.
"Ať už chceme, nebo ne, politická nezávislost souvisí s ekonomickou nezávislostí," zdůrazňuje proto Daniel Skifte, vůdce dosud koaličních grónských liberálů. Tu však i podle něj mohou během příštích let zaručit bohatá ložiska ropy, zemního plynu, zlata, diamantů, zinku a dalších kovů, která se teprve postupně mapují. Nacionalista Motzfeldt však zdůrazňuje, že s větší suverenitou Grónska půjde všechno rychleji. Nicméně ani on nespěchá tolik jako Faeřané.
Obyvatelé malého ostrova na sever od Británie se již rozhodli, že letos k 250. výročí deklarace dánské ústavy uspořádají ke konci roku referendum o vyhlášení úplné nezávislosti na Dánsku.
Podle průzkumů je 55 procent voličů pro, zatímco proti by hlasovalo jen 38 procent.
Faerské ostrovy s padesátitisícovou populací navíc již jednou nezávislost vyhlásily. Za druhé světové války, zatímco Dánsko obsadily německé jednotky, Faeřané si vládli sami pod britskou ochranou. A po válce pak v roce 1946 v referendu schválili nezávislost, což Kodaň neuznala, a po jednáních získaly Faerské ostrovy jen rozsáhlou autonomii.
Svůj bezprostřední cíl Faeřané pak na rozdíl od Gróňanů formulují příměji: volná unie suverénních států se stejnou měnou a královnou. To však nemá být konec.
"Zhlédli jsme se v islandském modelu," říká faerský premiér Anfinn Kallsberg. Island si nejprve na Dánsku vymohl v roce 1918 samosprávu a v roce 1944 se stal zcela nezávislou republikou.
Faeřané chtějí tento cíl naplnit i přesto, že tak mohou přijít o třicetiprocentní příspěvek do ostrovního rozpočtu a z mořského dna nevytěžit ani kapku ropy.
- úterý 16. února 1999
