Evropané se nejvíc bojí, že jídlo z genově upravených rostlin ohrozí jejich zdraví. Zatím se ukazuje, že takové obavy jsou nepodložené. Oproti tomu přibývá důkazů, že transgenní plodiny mohou mít nepříznivý dopad na okolní přírodu.
"Neměli jsme dosud žádný důvod zasahovat proti potravinám z transgenních plodin," říká Jeanette Glewová z amerického vládního Úřadu pro potraviny a léky. Gen vlože ný v laboratoři do rostlin je přítomen ve všech jejich buňkách, tedy i v jídle z nich. Při kuchyňské přípravě či v lidském žaludku by se však měl bez problémů zničit. "Když si v restauraci dáme krvavý stejk nebo dokonce tatarský biftek, máme v něm funkční geny vola. Zatím to na lidstvo žádný vliv nemělo," poznamenává profesor Julian Kinderlerer z britské Sheffieldské univerzity.
Strašidelná teorie nepotvrzena
Jediný, kdo zatím zpochybnil bezpečnost jídla z genetického inženýrství, byl britský vědec maďarského původu Arpad Pusztai. Před dvěma lety oznámil, že krmil mladé laboratorní potkany transgenními bramborami, do nichž sám vložil cizorodý gen. Zjistil, že hlodavcům poškozovaly střeva. To by ještě nevadilo - takové brambory stejně nikdo nechtěl prodávat. Pusztai však tvrdil, že problémy nezpůsobuje vložený gen, jehož činnost by neměla potkanům ublížit, nýbrž takzvaný konstrukt. To je kus DNA (deoxyribonukleové kyseliny), v níž je vkládaný gen obsažen. Genoví inženýři nejsou přesní jako strojaři, nedokážou vložit do rostliny jen a pouze požadovaný gen, nýbrž musí použít větší kus DNA - konstrukt. Pusztai tedy tvrdil, že sám proces genové manipulace může potraviny změnit ve škodliviny. Část jeho teorií loni v říjnu publikoval lékařský časopis Lancet. Oponenti vzápětí výzkum zpochybnili. Kritiky sahaly od názorů, že změny v potkaních střevech způsobil sám Pusztai, když je vyoperovával, až po připomenutí, že potkani krmení nevyváženě pouze bramborami tak jako tak nemohou být zdraví. Od té doby se nikomu nepodařilo strašidelné teorie doložit a zdá se, že upadají v zapomenutí. Což je pro pojídače jídla z transgenních rostlin dobrá zpráva. Genové úpravy mají i žádoucí zdravotní dopad. "Transgenní kukuřice se ubrání hmyzím škůdcům, kteří tedy rostlinu nenaruší. Pronikne pak do ní méně houbovitých či plísňových chorob, které by jinak vytvářely třeba škodlivý aflatoxin, a jídlo z ní je proto zdravější," uvádí Cassandra Biggerstaffová z americké Iowské státní univerzity.
Přeskakující geny
Méně radostné jsou zprávy o vlivu transgenních rostlin na přírodu. Vědci z americké Cornellovy univerzity loni zjistili, že pyl z květů genově upravené kukuřice zabíjí housenky krásného oranžovo-černého motýla monarchy stěhovavého (Danaus plexippus). "Kukuřičný pyl je však těžký, neodletí z pole daleko, takže může poškodit pouze housenky monarchů v nejbližší blízkosti," shrnuje závěry dalších výzkumů Janet Andersenová z americké vládní Agentury pro ochranu životního prostředí. "Podstatné je porovnat prospěch i rizika všech technologií, a pak vyvozovat závěry. Transgenní odrůdy kukuřice představují pro neškodný hmyz menší rizika než třeba chemické postřiky. Ostatně loni se populaci monarchů v USA vedlo velmi dobře." Nedávno oznámila německá laboratoř biotechnologické firmy Aventis ve Frankfurtu další nečekaný fakt. Vědci přenosem genů pokusně vytvořili cukrovku odolnou proti jednomu herbicidu. Po pokusu se musí pole zničit. K tomu výzkumníci použili jiný ničivý herbicid. A zjistili, že část cukrovky, půl procenta, postřik jiným herbicidem přežila. Nabízeným vysvětlením je, že rostliny proti němu získaly odolnost náhodným přenosem pylu z jiné transgenní cukrovky. Tím se posílily obavy, že nové vlastnosti mohou z transgenních plodin náhodně "přeskočit" na jiné rostliny. Třeba i na plevel, který se pak stane rovněž odolným vůči herbicidům. Biotechnologické firmy s nebezpečími pro okolní přírodu začínají počítat. "Zdůrazňujeme farmářům, že musí zhruba pětinu svých polí osázet běžnými odrůdami zemědělských plodin," říká Jay Mohr z americké pobočky biotechnologického koncernu Novartis. Tím vzniká útočiště pro hmyz i plevely, které tam nepřijdou do kontaktu s transgenními rostlinami, takže by si neměly vytvořit odolnost vůči jejich vlastnostem. Ekologové však namítají, že nikdo nezkontroluje, zda farmáři doporučení dodržují. Genetičtí inženýři se rovněž snaží vytvořit rostliny, které nemohou své vlastnosti předat. Třeba plodiny, jež vůbec nevytvářejí pyl. Vědci už také objevili gen, který zabrání, aby semena transgenních rostlin podruhé vzklíčila. Podle akčních filmů dostal název terminátorský gen. I kdyby se tedy semena při sklizni někde vysypala, už z nich nic nevyroste. Jestli však genetičtí inženýři udrží nově vytvářené vlastnosti rostlin pod kontrolou, to se teprve ukáže.
"Neměli jsme dosud žádný důvod zasahovat proti potravinám z transgenních plodin," říká Jeanette Glewová z amerického vládního Úřadu pro potraviny a léky. Gen vlože ný v laboratoři do rostlin je přítomen ve všech jejich buňkách, tedy i v jídle z nich. Při kuchyňské přípravě či v lidském žaludku by se však měl bez problémů zničit. "Když si v restauraci dáme krvavý stejk nebo dokonce tatarský biftek, máme v něm funkční geny vola. Zatím to na lidstvo žádný vliv nemělo," poznamenává profesor Julian Kinderlerer z britské Sheffieldské univerzity.
Strašidelná teorie nepotvrzena
Jediný, kdo zatím zpochybnil bezpečnost jídla z genetického inženýrství, byl britský vědec maďarského původu Arpad Pusztai. Před dvěma lety oznámil, že krmil mladé laboratorní potkany transgenními bramborami, do nichž sám vložil cizorodý gen. Zjistil, že hlodavcům poškozovaly střeva. To by ještě nevadilo - takové brambory stejně nikdo nechtěl prodávat. Pusztai však tvrdil, že problémy nezpůsobuje vložený gen, jehož činnost by neměla potkanům ublížit, nýbrž takzvaný konstrukt. To je kus DNA (deoxyribonukleové kyseliny), v níž je vkládaný gen obsažen. Genoví inženýři nejsou přesní jako strojaři, nedokážou vložit do rostliny jen a pouze požadovaný gen, nýbrž musí použít větší kus DNA - konstrukt. Pusztai tedy tvrdil, že sám proces genové manipulace může potraviny změnit ve škodliviny. Část jeho teorií loni v říjnu publikoval lékařský časopis Lancet. Oponenti vzápětí výzkum zpochybnili. Kritiky sahaly od názorů, že změny v potkaních střevech způsobil sám Pusztai, když je vyoperovával, až po připomenutí, že potkani krmení nevyváženě pouze bramborami tak jako tak nemohou být zdraví. Od té doby se nikomu nepodařilo strašidelné teorie doložit a zdá se, že upadají v zapomenutí. Což je pro pojídače jídla z transgenních rostlin dobrá zpráva. Genové úpravy mají i žádoucí zdravotní dopad. "Transgenní kukuřice se ubrání hmyzím škůdcům, kteří tedy rostlinu nenaruší. Pronikne pak do ní méně houbovitých či plísňových chorob, které by jinak vytvářely třeba škodlivý aflatoxin, a jídlo z ní je proto zdravější," uvádí Cassandra Biggerstaffová z americké Iowské státní univerzity.
Přeskakující geny
Méně radostné jsou zprávy o vlivu transgenních rostlin na přírodu. Vědci z americké Cornellovy univerzity loni zjistili, že pyl z květů genově upravené kukuřice zabíjí housenky krásného oranžovo-černého motýla monarchy stěhovavého (Danaus plexippus). "Kukuřičný pyl je však těžký, neodletí z pole daleko, takže může poškodit pouze housenky monarchů v nejbližší blízkosti," shrnuje závěry dalších výzkumů Janet Andersenová z americké vládní Agentury pro ochranu životního prostředí. "Podstatné je porovnat prospěch i rizika všech technologií, a pak vyvozovat závěry. Transgenní odrůdy kukuřice představují pro neškodný hmyz menší rizika než třeba chemické postřiky. Ostatně loni se populaci monarchů v USA vedlo velmi dobře." Nedávno oznámila německá laboratoř biotechnologické firmy Aventis ve Frankfurtu další nečekaný fakt. Vědci přenosem genů pokusně vytvořili cukrovku odolnou proti jednomu herbicidu. Po pokusu se musí pole zničit. K tomu výzkumníci použili jiný ničivý herbicid. A zjistili, že část cukrovky, půl procenta, postřik jiným herbicidem přežila. Nabízeným vysvětlením je, že rostliny proti němu získaly odolnost náhodným přenosem pylu z jiné transgenní cukrovky. Tím se posílily obavy, že nové vlastnosti mohou z transgenních plodin náhodně "přeskočit" na jiné rostliny. Třeba i na plevel, který se pak stane rovněž odolným vůči herbicidům. Biotechnologické firmy s nebezpečími pro okolní přírodu začínají počítat. "Zdůrazňujeme farmářům, že musí zhruba pětinu svých polí osázet běžnými odrůdami zemědělských plodin," říká Jay Mohr z americké pobočky biotechnologického koncernu Novartis. Tím vzniká útočiště pro hmyz i plevely, které tam nepřijdou do kontaktu s transgenními rostlinami, takže by si neměly vytvořit odolnost vůči jejich vlastnostem. Ekologové však namítají, že nikdo nezkontroluje, zda farmáři doporučení dodržují. Genetičtí inženýři se rovněž snaží vytvořit rostliny, které nemohou své vlastnosti předat. Třeba plodiny, jež vůbec nevytvářejí pyl. Vědci už také objevili gen, který zabrání, aby semena transgenních rostlin podruhé vzklíčila. Podle akčních filmů dostal název terminátorský gen. I kdyby se tedy semena při sklizni někde vysypala, už z nich nic nevyroste. Jestli však genetičtí inženýři udrží nově vytvářené vlastnosti rostlin pod kontrolou, to se teprve ukáže.
