Smutné tváře odlétajících amerických vojáků jen ilustrovaly konec unilateralismu, jinými slovy svět už nemusí mít jen jednoho šerifa ve Washingtonu, kde se pomalu šíří izolacionismus. Na to sázel i ruský prezident Vladimir Putin, když vpadl na Ukrajinu, aby si rozšířil zónu vlivu, jenže podcenil Ukrajince i ochotu USA a Evropy ho zkrotit, přece jen si mnozí řekli: Kde se zastaví?
I na EU záleží, jak bude vypadat hřiště, kde se rozhodne. Současné války jsou předzvěstí možných změn, a proto by si Unie měla ujasnit, co chce, nebo se jí budou ostatní smát.
