„S mámou se tu cítím bezpečněji, ještě nikdy jsem neopustil domov,“ říká osmnáctiletý Jang Če-jü, který právě nastoupil do prvního ročníku vysoké školy v Tchien-ťinu. Při stěhování na kolej ze svého rodného města urazil více než jedenáct set kilometrů.
Děti čínského venkova strádají. Roky neviděly rodiče, kteří dřou ve městech |
A jeho matka s ním, připravená synovi kdykoliv přinést misku nudlí, vydrhnout podlahu pokoje, ale i poradit. Třeba jaká je ještě přijatelná cena oběda nebo jak správně randit (během studia ideálně vůbec). Sama přitom žije ve stanu v nedaleké tělocvičně, stejně jako tisícovka dalších starostlivých rodičů.
Ti se chtějí ujistit, že se jejich dítěti v novém městě dobře povede, další zase potomkův nový začátek využijí k tomu, aby si prohlédli místa, na která by se jinak nedostali. Často pocházejí z chudých venkovských oblastí a nemají na to, aby si pronajali pokoj v hotelu, jiní už žádný volný nesehnali. V minulých letech se tak se začátkem nového semestru nezřídka stávalo, že spávali i na lavičkách v parku.
Stany „lásky“ zdarma
Tchienťinská univerzita proto v roce 2012 přišla s nabídkou „stanů lásky“ zdarma. Kromě toho, že mají kde složit hlavu, se rodiče mohou v tělocvičně i osprchovat a s ostatními probrat nejvíce perspektivní obory pro své děti. Pokud si tedy rozumějí, v hale se často sejdou Číňané všech dialektů.
Nová tradice se podle amerického deníku The New York Times postupně rozšířila na další univerzity, zároveň však v čínské společnosti vyvolala debatu, jestli dětem na prahu dospělosti spíš neškodí a nevytváří z nich rozmazlené a nesamostatné „mamánky“.
Podle Číňanů ze starších generací, kteří vyrůstali v tvrdých podmínkách extrémní chudoby, si dnešní mladí lidé nebudou umět poradit s těžkostmi života. Další podotýkají, že podobná praxe jen přispěje k trendu „malých císařů“. Tak se v Číně říká panovačným a sebestředným dětem, které kvůli dlouholeté vládní politice jednoho dítěte nemají sourozence.
Dvě děti nestačí. Čína zvažuje, že omezování počtu dětí zcela zruší |
„Já jsem chodil do školy sám už od školky. Doba se změnila a dnes tu máme samé jedináčky, tak drahocenné pro své rodiče,“ cituje čínský blog What’s on Weibo jednoho z uživatelů sociální sítě Weibo.
Mladý Jang Če-jü však s kritikou nesouhlasí a věří, že se naučí starat sám o sebe dřív, než se jeho matka vrátí zpět domů na pole. „Ničeho se nebojím,“ prohlašuje. Rodiče brání i další Číňané. „Kdo říká, že je jejich doprovod znakem nesamostatnosti?“ reaguje jeden z diskutérů a dodává, že i on sám vysokou školu začínal s rodiči v zádech.
„Bydleli v hotelu, já na koleji, a když byl proces zápisu hotový, šli jsme si společně prohlédnout město i univerzitu. Bylo to jako rodinný výlet. Nevím, co je na tom špatného,“ dodává.
Díky obrovskému rozvoji vysokého školství v Číně studentů v posledních letech přibývá. Loni se ke studiu zapsalo téměř 38 milionů lidí, o dvacet procent více než před osmi lety. Mnozí jsou ve své rodině první, kdo šel studovat. „Občas jsou rodiny na svého vysokoškoláka tak pyšné, že na univerzitu přijedou i s prarodiči, strýci, tetami i bratranci,“ popisuje blog s tím, že některé univerzity už studentům doprovod rodičů raději zakázaly.
