Prosinec 2020. Vody Jang-c’-ťiang ve Wu-chanu jsou navzdory mrazivému počasí plné lidí, kteří koupelí oslavují konec vysilujících koronavirových uzávěr. Vzpomínají přitom na prvního prezidenta Čínské lidové republiky. Samotného Mao Ce-tunga.
„Viděli jsme, že předseda Mao v Jang-c’-ťiang plaval i jako sedmdesátník, ponořit se do mohutných vln řeky jsme se naučili od něj,“ uvedla jedna z postarších plavkyň, šestaosmdesátiletá Šen Pchej-chua, která se naučila plavat až ve svých padesáti. Inspirací jí byl právě slavný Velký kormidelník. Fotografie, jež ho zachytila, jak ve Wu-chanu plave ve třetí nejdelší řece světa, se nesmazatelně zapsala do čínského povědomí.
„To, co obyvatelům Západu připadalo jako zábavné cvičení pro styk s veřejností, pro Číňany představovalo národní probuzení,“ vysvětluje historik Michael Lynch, proč slavná fotka plavajícího Maa uvnitř čínské společnosti stále rezonuje.
Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvV bazénu s barbarem Chruščovem
Mao Ce-tung plavání zbožňoval. Svou lásku k tomuto druhu fyzické aktivity projevoval už jako dospívající. Plaval i v zimě, kdy voda byla mrazivá. Byla to pro něho jakási forma náročného tréninku, způsob, jakým projevoval svou tělesnou způsobilost.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Sama proti těžkooděncům. Sveřepá osadnice ukázala vášně bojů o Svatou zemi Průvan zvedl šaty a z Marilyn se stala bohyně. Jenom její manžel zuřil Práskl výstřel, cvakla spoušť. Vraždu Oswalda vyfotil na setinu přesně |
„Protože člověk je zvíře, pohyb je pro něj to nejdůležitější. A protože je to racionální zvíře, jeho pohyby musí mít důvod,“ napsal Mao ve své rané studii publikované v roce 1917 v magazínu Nové mládí. Tímto principem se generální tajemník čínské komunistické strany ve své politické kariéře pečlivě řídil.
Svou oblíbenou tělesnou činnost Mao zapřáhl do služeb propagandy, a to včetně té neurčené vnějším očím. Sovětského lídra Nikitu Chruščova čínský vůdce přiměl, aby si s ním zaplaval v jeho soukromém bazénu. Maův osobní lékař Li Čchi-suj vzpomínal, že ve vodních radovánkách nezkušený Chruščov rozpačitě setrvával na kraji bazénku, zatímco Mao mocnými tempy rozrážel hladinu. Podle lékaře se Mao choval jako imperátor a „zacházel s Chruščovem jako s barbarem, který přišel vzdát hold“.
Splašky nevadily
Jedno z prvních Maových veřejných plavání se odehrálo v Perlové řece. Jeho poradci považovali celou ideu za špatný nápad. Mao však na jejich výtky nedbal a do řeky vkročil, ač byla často využívána jako veřejná kanalizace a znečištěná průmyslovým i lidským odpadem.
„Znečištění Maovi nevadilo. Vznášel se na zádech, jeho velké břicho trčelo jako kulatý balón, nohy uvolněné, jako by spočíval na pohovce,“ popsal Li koupajícího se zakladatele Čínské lidové republiky.
Čínská diagnóza Mao. Komunistický vůdce pohledem psychiatra |
Plavání pro Maa nebyla jen osobní radost. Nesla význam. Mao, jenž opakovaně vyzýval mladé lidi k cvičení a fyzické aktivitě, se snažil jít příkladem. Zároveň se vymezoval vůči tradičním kádrovým byrokratům. Ukazoval, že on je jiný. Že on je mužem činu.
Kulturní revoluceZáklady Velké proletářské kulturní revoluce položil oběžník Komunistické strany Číny z 16. května 1966 s výzvou ke zničení starých idejí a vykořisťovatelských tříd. Začaly se zřizovat mládežnické Rudé gardy, odhodlané odhalit „buržoazní a revizionistické“ elementy uvnitř samotné strany i v čínské společnosti. Mao naplno odstartoval kulturní revoluci v srpnu 1966 uveřejněním textu „Bombardujte hlavní stan“, kterým zamířil na tehdejší politické špičky. Zavřely se školy a univerzity. Rudé gardy veřejně hanobily učitele, vědce, intelektuály a v podstatě kohokoliv, kdo podle nich nosil buržoazní oblečení nebo účes. Maovým kultem osobnosti zfanatizovaná a vybuzená mládež ničila kulturní památky, pálila knihy, plenila obchody i soukromé domy. Řádění Rudých gard nakonec musela potlačit armáda, poslaná samotným Maem. Diktátorská vojenská vláda přispěla k vysokému počtu obětí. Ty se odhadují až na tři miliony. Kulturní revoluce, která uvrhla Čínu několik let zpět, skutečně utichla až po Maově smrti. Nové komunistické vedení tuto dodnes bolestnou stránku čínské minulosti odsoudilo, ačkoliv Maa přímo neobvinilo. Vinu svalilo na takzvaný gang čtyř vedený Maovou vdovou Ťiang Čching. |
Roku 1966, na prahu Velké proletářské kulturní revoluce, měl Mao řadu důvodů ukázat se jako rozhodný vůdce. Po katastrofálním radikálním pokusu učinit z Číny velmoc a vybudovat komunistický ráj na zemi – Velkém skoku vpřed, který způsobil největší lidmi vyvolaný hladomor v dějinách – Mao ztratil své výsadní postavení ve stranickém aparátu. Ač stále byl tváří režimu, ve straně se moci chopili jiní.
Ponoření a vynoření se z vod je tradičně vnímáno jako symbol znovuzrození. A přesně o to Mao usiloval. Nechtěl se smířit s pozicí uctívané, ale fakticky bezzubé hlavy státu, pověřené jen úkony ceremoniální povahy. Velký kormidelník chtěl ukázat všem, kteří jej odsunuli na vedlejší kolej, že navzdory pochybnostem nepatří do starého železa a hodlá se znovu chopit vedení lodi.
Jiná symbolika spojená s řekou je bojovnějšího rázu. Od Caesarova překročení Rubikonu označuje dosáhnutí druhého břehu rozhodný krok, po němž se nelze vrátit zpět. Bojovat proti „velkému větru a velkým vlnám“ – to bylo Maovo heslo, když ve Wu-chanu před očima svých propagandistů do takzvané Modré řeky vstupoval. Dva dny poté se triumfálně vrátil do Pekingu. Kulturní revoluce začala. Mao se omyl vodou, pro své nepřátele a odpůrce však připravil očistu ohněm.
Nepřekonaný „světový rekord“
Propagandistická média, v nichž si Mao prozíravě udržoval velký vliv, plavbu komunistického předáka zveličila do mýtické události. „Zdálo se, že voda řeky se toho dne usmívala,“ napsala oficiální čínská tisková agentura.
Fotka Maa se šesti bodyguardy v řece se ihned objevila na předních stránkách čínských novin. Podle propagandistického tisku vůdce komunistické strany uplaval skoro 15 kilometrů za 65 minut a „nevykázal žádné známky únavy“.
Fotografie z 2. Září 1967 zveřejněná čínskou oficiální tiskovou agenturou ukazuje asi 5 000 Číňanů, kteří následují příklad předsedy Mao Ce-tunga, jenž o rok dříve plaval v řece Jang-c'-ťiang poblíž Wu-chanu.
Student Pekingské univerzity Luo Siao-jüe ve své diplomové práci spočítal, že pokud by propagandistická tvrzení byla pravdivá, Mao by plaval dvakrát rychleji a urazil mnohem větší vzdálenost než čínský vítěz zlaté medaile na letních olympijských hrách 2012 v Londýně Sun Jang. Držitel světového rekordu uplaval 1500 metrů průměrnou rychlostí 1,7 metru za sekundu, tedy ve výrazně pomalejším tempu než Mao, jehož údajná rychlost byla 3,8 metru za sekundu. „Je to ohromující srovnání – třiasedmdesátiletý Mao Ce-tung dokázal plavat mnohem rychleji než mladý olympijský vítěz,“ napsal student.
Před 40 lety zemřel Mao Ce-tung. Zahubil nejméně 70 milionů lidí |
Zatímco čínská média se předháněla v chvále, svět reagoval skepticky a s výsměchem. „Zdá se, že jeho rychlost překonala rychlost mistrů světa,“ napsaly červenci 1966 tchajwanské noviny United Daily. „Absurdita této lži vzbuzuje mimo Čínu smích,“ dodaly. V srpnu 1966 Carlos Parriera, prezident Světové federace plavců na dlouhé vzdálenosti, pozval Maa, aby soutěžil v každoroční soutěži v Hamiltonu v Ontariu.
V ironií prodchnutém článku pro hongkongský list South China Morning Post s názvem „Mao Ce-tung na olympiádu?“ australská olympijská plavkyně Judy-Joy Daviesová, svého času mistryně světa, poznamenala, že Mao svou rychlostí pokořil všechny profesionální plavce a přitom měl ještě čas se vznášet na zádech a hledět do nebe. „Světu unikla možnost vidět nejlepšího plavce všech dob,“ napsala sarkasticky.
