Vyšetřování se zaměřilo na malé město Pozega na východě země. Podle deníku Novi List byly inkriminované sáčky cukru vyrobené v místní továrně. To ostatně potvrdilo i její vedení.
Chorvatsko musí incident vysvětlovat i v zahraničí. Na adresu záhřebské vlády se snesla kritika z Centra Simona Wiesenthala v Jeruzalémě.
Jeho ředitel Efraim Zuroff vyjádřil "znechucení nad tím, že něco takového může být vyráběno v zemi, v níž nejen proběhl holokaust, ale navíc byl prováděn místními kolaboranty s nacistickým Německem".
Zuroff to považuje za odporné vyjádření nostalgie po Třetí říši a období let 1941 až 1945, kdy v koncentračních táborech balkánské země zemřelo mnoho Židů, Srbů a Romů.
Dlouhá doba od války, krátká pro změnu myšlení
Chorvatsku se dlouho nedařilo překročit stín ustašovského režimu, který za druhé světové války kolaboroval s Hitlerem.
Ještě za prezidenta Franja Tudžmana, který vládl zemi od získání nezávislosti v roce 1991 do roku 1999, se tolerovaly symboly ustašovského státu a jeho zločiny se veřejně bagatelizovaly.
Vztahy s Izraelem se chorvatským politikům podařilo zlepšit teprve v poslední dekádě v souvislosti se snahou co nejrychleji se dostat do Evropské unie. Veřejná omluva za minulá příkoří už byla nevyhnutelná, a také účinná.
