Výrazná zkratkovitost vět i výrazů, roztříštěnost textu i struktury zprávy, neúplnost sdělení - to jsou nešvary, které se v elektronických dopisech vyskytují nejčastěji. "Uživatelé rovněž kolísají mezi různými styly," podotýká bohemista Jakub Krč. "Začnou psát oficiální dopis a skončí u osobního sdělení. Hojně se také vyskytují sdělení rozkouskovaná do několika zpráv. S obyčejným dopisem bychom pětkrát za sebou na poštu nešli, e-mail nám však umožňuje okamžité odesílání nových a nových zpráv." V elektronické poště se objevují i chyby, které nejsou způsobeny užitím moderních technologií, ale prostou neznalostí základních pravopisných pravidel, například špatně použité i/y, chybné užití shody podmětu s přísudkem. K nechtěným chybám nutí uživatele absence osobního kontaktu a nutnost rychle předat sdělení. Oproti ručně psanému dopisu, který si po sobě pisatel zpravidla alespoň jednou zkontroluje, obsahují elektronické zprávy plno překlepů a chyb. Uživatel je často odhalí až po odeslání pošty, pokud vůbec. Překlepy lze zčásti eliminovat např. v poštovním klientu Microsoft Outlook. Ten je součástí kancelářského balíku Microsoft Office a spolu s programem Microsoft Word sdílí slovník používaný při opravách textů. Náklady na pořízení Office jsou však neúměrné výsledkům oprav: program upozorní na slova, která nemá ve svém slovníku, ovšem na jevy, jako je shoda přísudku s podmětem či slova s podobnou formou, ale různým obsahem, nestačí. Například "mít" i "mýt" jsou pro něj přijatelné pojmy. V nastavení programů je sice možné zvolit mnoho alternativ oprav (ignorování určitých slov apod.), řada chyb však touto kontrolou proklouzne. "Při psaní e-mailů se odbourává zpětná vazba, lidé si po sobě napsaný text často vůbec nekontrolují," říká Jakub Krč. "Okamžitá zpětná vazba opravdu chybí," potvrzuje Daniel Dočekal z internetového magazínu Svět namodro a dodává: "Paradoxně tak dochází k situaci, kdy se i přes velkou rychlost elektronické pošty vzájemné dorozumění dvou jedinců stává obtížnějším."
Úroveň jazyka závisí na znalostech uživatele
Navzdory uvedeným skutečnostem však nelze považovat veškeré uživatele elektronické pošty za osoby naprosto neznalé rodného jazyka. Stejně jako v reálném světě se i ve virtuálním prostoru prezentují jak uživatelé, kteří češtinu brilantně zvládají, tak ti, kteří si její pravidla ještě nestačili osvojit. "Na internetu jsou k nalezení nejrůznější psané útvary, v neposlední řadě i próza či poezie. Úroveň jazyka v prostředí internetu proto nelze paušalizovat," upozorňuje Ondřej Neff, šéfredaktor Neviditelného psa. "Používáním v elektronickém styku se český jazyk nestal horším, spíše došlo k vytvoření svébytné vrstvy jazyka, v níž se leccos toleruje," říká PhDr. Ivana Svobodová z jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR. "Největší problém vidím v nekompatibilitě jednotlivých operačních systémů. Proto je nutno často psát zprávy či posílat texty bez diakritiky. V souvislosti s diakritikou se setkáváme i s názory, které v důsledku uvedených skutečností požadují její vymýcení. Podle mého názoru je odstranění háčků a čárek nemyslitelné. V českém jazyce hrají tato znaménka důležitou roli, přispívají k jeho pestrosti."
Elektronická forma může jazyk dokonce obohatit
Podle Libuše Mohelské, redaktorky časopisu e-biz, která se v minulosti zabývala lokalizacemi softwaru, nemusí být absence diakritiky vůbec na škodu. "Lidé si s jazykem nezapomněli hrát. Kolik se dá vymyslet kulišáren při psaní bez háčků a čárek (tak se mej - ale ja se prece meju, denne!)", píše ve své úvaze nad úrovní češtiny. Příchod moderních technologií a zrychlení komunikace vidí Libuše Mohelská v určitém smyslu jako přínosné. "Tím, že je uživatel nucen vyjádřit se stručně a věcně (v případě krátkých textových zpráv navíc velmi krátce), tříbí své jazykové schopnosti. Nemyslím, že by e-mail a počítače obecně přispívaly k nějakému úpadku češtiny, jak občas slýcháváme. Je na každém, nakolik chce svůj jazyk uvědoměle používat, na formách korespondence to až tolik nezávisí," uzavírá své úvahy Libuše Mohelská. Její slova potvrzuje i Jakub Krč: "Lidé se ve věku všeobecné digitalizace a mechanizace paradoxně vracejí k psané komunikaci." Odborníci a zainteresované osoby se shodují na tom, že pro jazyk a jeho správný vývoj není směrodatná forma, jakou se přenáší, nýbrž znalosti každého, kdo jej používá. Největší klad elektronické pošty vidí v návratu k psané podobě sdělení. "Nebýt e-mailu a textových zpráv, znalost čtení a psaní by se z populace vytratila," uzavírá s nadsázkou Ondřej Neff.
Úroveň jazyka závisí na znalostech uživatele
Navzdory uvedeným skutečnostem však nelze považovat veškeré uživatele elektronické pošty za osoby naprosto neznalé rodného jazyka. Stejně jako v reálném světě se i ve virtuálním prostoru prezentují jak uživatelé, kteří češtinu brilantně zvládají, tak ti, kteří si její pravidla ještě nestačili osvojit. "Na internetu jsou k nalezení nejrůznější psané útvary, v neposlední řadě i próza či poezie. Úroveň jazyka v prostředí internetu proto nelze paušalizovat," upozorňuje Ondřej Neff, šéfredaktor Neviditelného psa. "Používáním v elektronickém styku se český jazyk nestal horším, spíše došlo k vytvoření svébytné vrstvy jazyka, v níž se leccos toleruje," říká PhDr. Ivana Svobodová z jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR. "Největší problém vidím v nekompatibilitě jednotlivých operačních systémů. Proto je nutno často psát zprávy či posílat texty bez diakritiky. V souvislosti s diakritikou se setkáváme i s názory, které v důsledku uvedených skutečností požadují její vymýcení. Podle mého názoru je odstranění háčků a čárek nemyslitelné. V českém jazyce hrají tato znaménka důležitou roli, přispívají k jeho pestrosti."
Elektronická forma může jazyk dokonce obohatit
Podle Libuše Mohelské, redaktorky časopisu e-biz, která se v minulosti zabývala lokalizacemi softwaru, nemusí být absence diakritiky vůbec na škodu. "Lidé si s jazykem nezapomněli hrát. Kolik se dá vymyslet kulišáren při psaní bez háčků a čárek (tak se mej - ale ja se prece meju, denne!)", píše ve své úvaze nad úrovní češtiny. Příchod moderních technologií a zrychlení komunikace vidí Libuše Mohelská v určitém smyslu jako přínosné. "Tím, že je uživatel nucen vyjádřit se stručně a věcně (v případě krátkých textových zpráv navíc velmi krátce), tříbí své jazykové schopnosti. Nemyslím, že by e-mail a počítače obecně přispívaly k nějakému úpadku češtiny, jak občas slýcháváme. Je na každém, nakolik chce svůj jazyk uvědoměle používat, na formách korespondence to až tolik nezávisí," uzavírá své úvahy Libuše Mohelská. Její slova potvrzuje i Jakub Krč: "Lidé se ve věku všeobecné digitalizace a mechanizace paradoxně vracejí k psané komunikaci." Odborníci a zainteresované osoby se shodují na tom, že pro jazyk a jeho správný vývoj není směrodatná forma, jakou se přenáší, nýbrž znalosti každého, kdo jej používá. Největší klad elektronické pošty vidí v návratu k psané podobě sdělení. "Nebýt e-mailu a textových zpráv, znalost čtení a psaní by se z populace vytratila," uzavírá s nadsázkou Ondřej Neff.
