Z něho pak vezmou srdce, které organismus pacienta bez komplikací přijme. Takové poněkud strašidelné počínání je ovšem pro spoustu lidí nepřijatelné, a samotní vědci je odmítají. "Touto cestou určitě nikdo nepůjde, o tom nemá smysl se bavit," říkal při návštěvě Prahy James Watson, nositel Nobelovy ceny za objev struktury DNA.
Klonované embryo
Novější a realističtější scénář také počítá s klonováním vědci však raději říkají s přenosy jader. Vědci vezmou nemocnému panu Novákovi jednu buňku z těla a její jádro vloží do neoplozeného ženského vajíčka. To se začne vyvíjet, jako by bylo oplozeno. Jde o postup, který už biologové použili při vzniku klonované ovečky Dolly a mnoha dalších pokusných zvířat. V tomto případě však vědci zastaví vývoj lidského zárodku ještě ve zkumavce po pěti či šesti dnech, kdy embryo obsahuje dosud nerozlišené buňky, které se dají dále množit. Tyto kmenové buňky mohou vědci za určitých podmínek přeměnit na buňky svalové, srdeční či třeba nervové. "Z původních několika buněk v jediném embryu už umíme v laboratoři vytvořit tisíce nových kmenových buněk," konstatuje přední český odborník Josef Fulka mladší z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi. Vědci nyní při pokusech na zvířatech zkoumají, jak kmenové buňky přimět k tomu, aby se proměnily právě v buňky požadované tkáně. Kdyby pak totéž udělali s lidskými embryonálními buňkami, měli by lékaři i přirozený biologický materiál pro opravu srdce pana Nováka. A získali by ho během dnů či týdnů namísto roků jako v předchozím "hororovém" scénaři. Takové výzkumy však ve většině zemí zákony nedovolují. A pro mnohé odborníky na etiku jde o nepřijatelnou věc: vědci by totiž lidský zárodek ve zkumavce nejdřív záměrně vytvořili, a potom zničili, což mnoha lidem připadá nesprávné.
Jako při transfuzi krve
Debaty o popsané metodě ve světě pokračují, a už je tu jiný nápad: neklonovat pana Nováka, ale využít pro něj cizích embryonálních kmenových buněk, které už tak jako tak existují. Raná embrya mohou lékaři získat například po interrupci. Další embrya vznikají při umělém oplození ve zkumavce: lékaři vytvářejí vždy několik zárodků, které se postupně vkládají do ženina lůna. Když se oplození povede na první pokus, další embrya zbudou. Pokud rodiče dají souhlas, mohou být nadbytečné zárodky místo likvidace použity pro léčebné účely. Tento scénář počítá s tím, že by z nich lékaři získávali kmenové buňky, množili je a pak přeměňovali v potřebnou tkáň pro pana Nováka obdobně jako v předchozím případě. Tentokrát by ovšem nebylo nutné lidský zárodek záměrně vytvořit a zničit, takže - jak výzkumníci ve světě doufají - by se mohly snížit etické výhrady. Pan Novák by však nedostal "kopie" svých vlastních buněk. Lékaři by museli porovnávat, zda jeho organismus novou tkáň přijme, podobně jako při transplantaci orgánů. "Přesnější je přirovnání k transfuzi krve," komentuje biolog Josef Fulka. "Kmenové buňky je možné mrazit a dlouhodobě skladovat. Nemocný by tedy nemusel čekat na vhodného dárce, nýbrž by mu lékaři mohli okamžitě najít vhodnou tkáň v bance embryonálních kmenových buněk. Navíc se při pokusech na zvířatech ukazuje, že při přenosu kmenových buněk do cizího organismu by nemusela odmítavá reakce nastat, a nikdo zatím neví, proč. To by pro pacienty mohlo být výhodné."
Zatím jen pokusy
Nový scénář je zatím ve stadiu pokusů. Hodně daleko se dostaly dva americké ústavy - Wisconsinská univerzita a Univerzita Johnse Hopkinse v Baltimore. Tam výzkumníci používají pro pokusy buňky z lidských zárodků z klinik pro umělé oplození (po souhlasu rodičů) a ze zárodků po interrupci nebo samovolném potratu. Nově se do tohoto výzkumu dala i americká společnost Geron BioMed, již vytvořil tým vědců, kteří se podíleli na klonování ovečky Dolly. V České republice je zřejmě nejdál tým působící na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, kde dělají pokusy na myších. "Zatím se zdá, že nejjednodušší je přeměnit embryonální kmenové buňky v buňky nervové," konstatuje Petr Dvořák z Mendelovy univerzity. Letos vědci zkusí přenést tyto buňky do mozku jiných myší a také potkanů. Petr Dvořák odmítá myšlenku, že by případné budoucí použití kmenových buněk z lidských embryí pro léčení bylo neetické. "Zvykli jsme si na transplantace orgánů z mrtvého člověka živým lidem, souhlasíme s transfuzí krve jednoho člověka druhému. Proč by nám tedy mělo vadit využití embryonálních buněk pro záchranu lidských životů?" ptá se.
Klonované embryo
Novější a realističtější scénář také počítá s klonováním vědci však raději říkají s přenosy jader. Vědci vezmou nemocnému panu Novákovi jednu buňku z těla a její jádro vloží do neoplozeného ženského vajíčka. To se začne vyvíjet, jako by bylo oplozeno. Jde o postup, který už biologové použili při vzniku klonované ovečky Dolly a mnoha dalších pokusných zvířat. V tomto případě však vědci zastaví vývoj lidského zárodku ještě ve zkumavce po pěti či šesti dnech, kdy embryo obsahuje dosud nerozlišené buňky, které se dají dále množit. Tyto kmenové buňky mohou vědci za určitých podmínek přeměnit na buňky svalové, srdeční či třeba nervové. "Z původních několika buněk v jediném embryu už umíme v laboratoři vytvořit tisíce nových kmenových buněk," konstatuje přední český odborník Josef Fulka mladší z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi. Vědci nyní při pokusech na zvířatech zkoumají, jak kmenové buňky přimět k tomu, aby se proměnily právě v buňky požadované tkáně. Kdyby pak totéž udělali s lidskými embryonálními buňkami, měli by lékaři i přirozený biologický materiál pro opravu srdce pana Nováka. A získali by ho během dnů či týdnů namísto roků jako v předchozím "hororovém" scénaři. Takové výzkumy však ve většině zemí zákony nedovolují. A pro mnohé odborníky na etiku jde o nepřijatelnou věc: vědci by totiž lidský zárodek ve zkumavce nejdřív záměrně vytvořili, a potom zničili, což mnoha lidem připadá nesprávné.
Jako při transfuzi krve
Debaty o popsané metodě ve světě pokračují, a už je tu jiný nápad: neklonovat pana Nováka, ale využít pro něj cizích embryonálních kmenových buněk, které už tak jako tak existují. Raná embrya mohou lékaři získat například po interrupci. Další embrya vznikají při umělém oplození ve zkumavce: lékaři vytvářejí vždy několik zárodků, které se postupně vkládají do ženina lůna. Když se oplození povede na první pokus, další embrya zbudou. Pokud rodiče dají souhlas, mohou být nadbytečné zárodky místo likvidace použity pro léčebné účely. Tento scénář počítá s tím, že by z nich lékaři získávali kmenové buňky, množili je a pak přeměňovali v potřebnou tkáň pro pana Nováka obdobně jako v předchozím případě. Tentokrát by ovšem nebylo nutné lidský zárodek záměrně vytvořit a zničit, takže - jak výzkumníci ve světě doufají - by se mohly snížit etické výhrady. Pan Novák by však nedostal "kopie" svých vlastních buněk. Lékaři by museli porovnávat, zda jeho organismus novou tkáň přijme, podobně jako při transplantaci orgánů. "Přesnější je přirovnání k transfuzi krve," komentuje biolog Josef Fulka. "Kmenové buňky je možné mrazit a dlouhodobě skladovat. Nemocný by tedy nemusel čekat na vhodného dárce, nýbrž by mu lékaři mohli okamžitě najít vhodnou tkáň v bance embryonálních kmenových buněk. Navíc se při pokusech na zvířatech ukazuje, že při přenosu kmenových buněk do cizího organismu by nemusela odmítavá reakce nastat, a nikdo zatím neví, proč. To by pro pacienty mohlo být výhodné."
Zatím jen pokusy
Nový scénář je zatím ve stadiu pokusů. Hodně daleko se dostaly dva americké ústavy - Wisconsinská univerzita a Univerzita Johnse Hopkinse v Baltimore. Tam výzkumníci používají pro pokusy buňky z lidských zárodků z klinik pro umělé oplození (po souhlasu rodičů) a ze zárodků po interrupci nebo samovolném potratu. Nově se do tohoto výzkumu dala i americká společnost Geron BioMed, již vytvořil tým vědců, kteří se podíleli na klonování ovečky Dolly. V České republice je zřejmě nejdál tým působící na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, kde dělají pokusy na myších. "Zatím se zdá, že nejjednodušší je přeměnit embryonální kmenové buňky v buňky nervové," konstatuje Petr Dvořák z Mendelovy univerzity. Letos vědci zkusí přenést tyto buňky do mozku jiných myší a také potkanů. Petr Dvořák odmítá myšlenku, že by případné budoucí použití kmenových buněk z lidských embryí pro léčení bylo neetické. "Zvykli jsme si na transplantace orgánů z mrtvého člověka živým lidem, souhlasíme s transfuzí krve jednoho člověka druhému. Proč by nám tedy mělo vadit využití embryonálních buněk pro záchranu lidských životů?" ptá se.
