Blair poté na tiskové konferenci řekl, že Libyi považuje za signál pro arabský svět a za příklad, že tento svět může spolupracovat s USA a Británií v boji proti terorismu.
Kaddáfí se o usmíření se Západem snažil už od útoku Al-Kajdy na USA ze září 2001. Tehdy pochopil, jaké nebezpečí mu hrozí jak ze strany rozhněvaných USA, tak i od islámských fundamentalistů.
Postupně zaplatil odškodné rodinám obětí svých atentátů a vzdal se programů na vývoj zbraní hromadného ničení.
"Boj proti Al-Kajdě, extremismu a terorismu, který ohrožuje nejen západní, ale také arabský svět, považuje Kaddáfí za naši společnou věc," řekl ve čtvrtek Blair. Dodal, že obě země jsou na cestě vytvořit "nové partnerství, aniž přitom zapomenou na minulost".
Kaddáfí ukázal, kdo je Liška pouště
Dlouho se mělo za to, že Liškou pouště byl v severní Africe maršál Erwin Rommel. Omyl.
Ve čtvrtek se ukázalo, že tuto hrdou přezdívku si mnohem víc zaslouží Muammar Kaddáfí. Když si před svým stanem potřásl rukou s britským premiérem Tonym Blairem, měl za sebou dlouhou a neuvěřitelnou cestu.
Muž, jehož Ronald Reagan nazval vzteklým psem a nechal ho bombardovat, se stává spojencem Západu. Muž, který byl považován za největší teroristickou hrozbu své doby, bude spolupracovat v boji proti Al-Kajdě.
Tento týden už byl ve stejném stanu náměstek amerického ministra zahraničí William Burns. Kaddáfího klatba, jež začala v roce 1988 po atentátu nad Lockerbie, skončila. Z veřejného nepřítele číslo jedna se postupem let stal "velký státník", který bude odměněn.
Tak o něm už několik měsíců mluví v Londýně a Washingtonu. Jak to Kaddáfí dokázal? Také pro něj znamenalo 11. září 2001 den, kdy se změnil svět. Inteligentní muž s politickou představivostí rychle rozeznal, jaké mu hrozí nebezpečí.
Anebo naopak: jakou šanci mu osud přihrál. A tak se tento terorista, jenž podporoval atentátníky od Severního Irska po Fidži a jehož lidé způsobili smrt stovek lidí v dopravních letadlech, stal prvním Arabem, jenž odsoudil útoky na Ameriku.
Není to náhoda. Když slyšel prezidenta Bushe říkat zbytku světa jeho "buď jste s námi, nebo s teroristy", pochopil, že v sázce je už přímo přežití jeho režimu. Do té doby bylo vše tak snadné: občas sice přiletěly tomahawky a americké letouny, ale skutečné nebezpečí pro režim nehrozilo.
Tentokrát Kaddáfí oznámil překvapeným Libyjcům, že "není jiná volba než se řídit mezinárodním právem, nebo být zašlápnut". Obrat však nebyl tak nečekaný. Kaddáfí - voják, pučista, diktátor, excentrický ideolog - vždy uměl překvapit.
Přišel se Zelenou knihou, kterou skromně označil za "třetí univerzální teorii" po kapitalismu a socialismu. Prohlásil, že Ameriku objevili Libyjci. Vyzval lidstvo, aby se zbavilo měst. Zavedl cenu za lidská práva (jedním z laureátů je například Fidel Castro).
Rommel by mohl studovat, jak unikl z obklíčení
Ale hlavním důvodem obratu nebyl těkající duch, nýbrž chladný kalkul. Světskému režimu Kaddáfího šli fundamentalisté po krku skoro se stejnou nenávistí, jakou cítili k Západu.
Také jeho arabští bratranci se k němu už dávno obrátili zády, protože si věčně hrál na jejich náčelníka, a navíc je zatahoval do svého konfliktu s Amerikou. Kaddáfí zůstal sám jako kůl v plotě.
Válka s terorismem mu nabídla šanci: nejdřív si koupil odpustky odškodněním rodin svých obětí, pak se vzdal programů na vývoj ničivých zbraní. Teď je spojencem v boji s Al-Kajdou.
Dokázal to, o čem mohl ve stejných písečných dunách Erwin Rommel jenom snít: dostal se z beznadějného obklíčení a před sebou má skvělé časy.
