Policisté poprvé zadrželi studenta informatiky 1. listopadu na jedné z demonstrací proti autoritářskému režimu Alexandra Lukašenka, který Bělorusku vládne již 26 let. Pak ho převezli agenti KGB, kterým se student pod tlakem výpisů ze svého mobilního telefonu přiznal k účasti na celkem 15 demonstracích.
Od té doby jej z vyšetřovací vazby každých pár dní odvážejí k soudu, aby si vyslechl další a další rozsudky odsuzující jej k několikadenním trestům vězení.
U těchto soudů, řešících případy ve správním řízení, může být delikvent odsouzen k nejvýše 90 dnům za mřížemi dohromady. Pak jej musí propustit z vězení na svobodu alespoň na jeden den. Ale pak jej mohou znovu odsoudit k dalším trestům. Studentova matka se tak obává, že peripetie potomka zdaleka nekončí.
„Jak si vysvětlit takovou krutost vůči studentovi? Možná to souvisí s Janovou prací. Od 1. září se zaměstnal u KGB,“ poznamenal deník. Jan byl podle své matky loni v létě u KGB na praxi jako budoucí inženýr a letos mu nabídli poloviční úvazek ve vědeckotechnickém středisku KGB, s čímž souhlasil.
„Zní to divně, ale střet zájmů necítil. Když šel na demonstraci, tak jsem se ho ptala, zda chápe, kde pracuje a kam jde? Jan odpovídal, že ano,“ řekla Olga Salanovičová. Syn se od zatčení směl poprvé sejít s advokátem až minulý pátek. Vzkázal, že jej prý ve věznici nebijí, ale ještě mu nedovolili ani jednou procházku na vězeňském dvoře, ani nemohl využít sprchy.
Jednadvacetiletého studenta běloruští ochránci lidských práv z nevládní organizace Vjasna uznali za 145. politického vězně v zemi.
