Stačí "trvalé a nesnesitelné tělesné či duševní utrpení", při kterém je člověk v "lékařsky bezvýchodné situaci".
Po přijetí zákona mohou v Belgii o "pomoc" ke smrti požádat dospělí i mladiství (ne děti), pokud jsou při smyslech a mohou potvrdit svou vůli. O smrt musí "dobrovolně, promyšleně a opakovaně" žádat.
Toto ustanovení tedy vylučuje duševně postižené a dementní pacienty. Zato po něm mohou sáhnout lidé, kteří léta trpí těžkými psychickými potížemi.
Svou vůli zemřít musí člověk potvrdit písemným nebo ústním prohlášením. Lékař, který mu "pomáhá" zemřít, si však musí být jist, že pacient trpí a že jeho stav je podle dnešních znalostí lékařů nezměnitelný. Ani pak však nemůže být nucen, aby usmrcení provedl. A stejně nemůže být k provedení eutanazii nucen ani nikdo jiný.
Než lékař provede smrtící zásah, musí přizvat ke konzultaci ještě jednoho lékaře. Na dodržování pravidel má dohlížet komise složená s osmi lékařů a právníků. Mezi rozhodnutím o "pomoci" ke smrti a jejím poskytnutím musí přitom uplynout nejméně měsíc.
Belgický zákon dává všem nevyléčitelně nemocným právo na trvalé léčení, aby smrt nemuseli vyhledávat lidé jen proto, že jim docházejí prostředky na léčbu. Jde o to, aby nový zákon nepostihoval v prvé řadě chudé.
V Belgii se eutanazie už mnoho let toleruje. Jen ve Flandrech, jedné ze dvou hlavních částí země, tak ročně zemře asi tisíc lidí.
