Jen pár minut po příjezdu na místo hasiče zabila mohutná a ničivá exploze, která si vyžádala 204 mrtvých a 6 500 zraněných. Její tlaková vlna poničila několik bejrútských čtvrtí.
„Prosím Boha, abych už nikdy nezažil takový den, protože 4. srpen je prokletým dnem na zemi. Rok po výbuchu jsme stále zdrceni, naše srdce jsou stále zlomená, je to jako ztratit naráz deset členů rodiny,“ říká mluvčí požárníků Alí Nažem.
Ničivá exploze z loňského srpna |
„Nikdo nebyl na takovou tragédii připraven, členové zásahu nevěděli, co dělat. Nezavolali je, aby uhasili požár, ale aby zneškodnili jadernou bombu, tuto hrůzu, stříkačkami,“ dodal.
Když obdrželi telefonát, který hlásil požár v přístavu, hasiči nevěděli, že je v daném hangáru uskladněno na 2 750 tun dusičnanu amonného. Tuto informaci libanonské úřady zveřejnily až v noci po výbuchu.
Libanon v bídě. Není na jídlo, chybí benzín i elektřina, říká Čech v Bejrútu |
„Kdybychom o této zásadní informaci věděli, tak bychom se zachovali zcela jinak, nevyslali bychom jednotku na místo, dali bychom příkaz k evakuaci města a zastavili bychom příjezdové cesty do přístavu,“ řekl mluvčí hasičů.
Po 4. srpnu v přístavu působí čtyři hasiči, kteří kontrolují tísňová hlášení na místě a podávají hlášení o situaci svým nadřízeným.
Na dvoře hasičských kasáren jsou všude patrné vzpomínky na 4. srpen. Plakáty s fotografiemi a jmény zemřelých jsou vyvěšeny pod názvem „stateční mučedníci“ na nástěnce u hlavního vstupu i na některých cisternách.
OBRAZEM: Bejrút rok po explozi. Jak se zničená čtvrť staví opět na nohy |
Na hlavním sídle hasičů, které stále prochází rekonstrukcí, jsou patrné známky výbuchu. „Kromě mrtvých a zraněných kolegů jsme ztratili i zázemí, po výbuchu jsme neměli operační prostory, vozidla, záchranné vozy, nic nezbylo, protože výbuch všechno zničil,“ řekl mluvčí hasičů.
Ve dvoře kasáren čekají na poslední povolení pro provoz hasičské vozy poskytnuté Francií a Itálií. Obličeje hasičů, kteří se pohybují po objektu, jsou ale stále vážné a zasmušilé. Před katastrofou však mezi nimi vládla dobrá nálada, i když se jedná o namáhavou a stresující práci.
Policie v Bejrútu vzpomíná na ty, kteří minulý rok zemřeli během ničivé exploze. (4. srpna 2021)
„Zažili jsme tady nezapomenutelné zážitky, nikdo nemůže slovy opravdu vystihnout, jak velká srdce měli naši zemřelí mučedníci,“ řekl Midžerditš Zomžian. Patřil do jednotky, ve které sloužili zabití hasiči, v den výbuchu měl ale volno. „Spíše než za kamarády jsme se považovali za bratry, a tak jsme si i mezi sebou říkali,“ dodal.
Zomžian vzpomíná, že dlouho věřil, že se podaří nalézt některého z pohřešovaných hasičů naživu. „Když jsme přijeli do přístavu, který exploze zcela zničila a změnila k nepoznání, tak jsme se přesvědčovali, že se našim kolegům nic nestalo. Odmítali jsme myšlenku, že zemřeli, ale po týdnu hledání jsme se museli vzdát naděje,“ uvedl.
Příčina výbuchu není ani po roce známá
„Podobně jako další rodiny obětí, jejichž život byl zničen ztrátou otce, manželky, syna či snoubenky, tak ani my nenajdeme klid do doby, než se dozvíme, proč naši kolegové zemřeli,“ uvedl mluvčí. Příbuzní obětí a celá libanonská společnost netrpělivě čekají na výsledky vyšetřování, které vede soudce Tárik Bítár.
Politici věděli o smrtící hrozbě v bejrútském přístavu, nic neudělali |
Ve své středeční zprávě organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch tvrdí, že řada libanonských představitelů „předem věděla a tiše souhlasila s riziky“, která představovalo uskladnění dusičnanu amonného v přístavu.
Zdroje blízké vyšetřování tento týden řekly agentuře AFP, že vyšetřování je ze tří čtvrtin dokončeno. Soudce věří, že jeho výsledky oznámí nejpozději do konce roku.
