Baskové nikdy netvořili jednotný politický útvar. Samostatnému národnímu celku se nejvíce blížilo království Navarra, které bylo v roce 1512 formálně připojeno ke Španělsku. Přesto mezi Basky vždy existovalo silné podvědomí sounáležitosti. Konec 19.století byl v baskických provinciích ve znamení boje proti centralizačním snahám španělského státu. V roce 1895 byla založena Baskická národní strana.
Ústava Španělské republiky z roku 1931 dala provinciím právo na získání regionální autonomie. V roce 1936 nechala Lidová fronta, ve snaze získat baskické nacionalisty na svou stranu, odhlasovat Baskicku španělským parlamentem status autonomie. Byla vytvořena baskická vláda, složená z několika menších stran, pod vedením Antonia de Aguirre.
Baskové byli nejvášnivějšími oponenty Frankových národních gard během občanské války ve Španělsku ve 30.letech. Po skončení občanské války v Baskicku v srpnu 1937, kdy frankisté měli pod kontrolou celou oblast, baskická vláda uprchla do Barcelony a odtud se její členové rozprchli v roce 1939 do celého světa. Po skončení druhé světové války se rekonstituovaná baskická vláda usídlila v Paříži opět pod Aguirreovým vedením.
Baskové, kteří zůstali ve své vlasti, se za Frankova diktátorského režimu stali terčem krutých represí – 50 tisíc jich bylo zabito, 10 tisíc uvězněno (z nich dalších 1000 popraveno). Autonomie byla zrušena, všechny politické strany byly zakázány. Baskická kultura byla potlačována, zakázáno bylo používání baskického jazyka (i v soukromém styku) a baskických jmen.
Nakonec ale i Franco, jako mnozí před ním, zjistil, že je velmi obtížné tento národ nějak potlačit či zkrotit. Od padesátých let se do Baskicka sice začal navracet hospodářský růst, nové generaci však nestačila jen ekonomická prosperita. V roce 1959 byla založena Strana Baskicko a jeho svoboda (ETA) a do pohybu se dalo hnutí Basků za nezávislost.
Původ Basků je obestřený tajemstvím. Nikdo neví, odkud na Pyrenejský poloostrov přišli. Ačkoli byli vytlačeni na sever poloostrova jinými etniky v 6.-1.století př.n.l. a později v historii se dostali do područí Římanů, Visigótů i Franků, vždy si dokázali zachovat svou kulturní identitu. Jako jediní na Pyrenejském poloostrově nepodlehli romanizaci a udrželi si nezávislost i za arabské nadvlády.
Prosluli jako mořeplavci (ke břehům Severní Ameriky údajně dopluli ještě před Columbem) a vynálezci. Psaná baskická literatura existuje již od 16.století. Baskové jsou vášniví věřící; Bask Ignác z Loyoly založil v roce 1534 Jezuitský řád.
Baskičtina (euskera) je izolovaný jazyk nepříbuzný s žádným z okolních indoevropských jazyků. Obecně je pokládána za předindoevropský jazyk. Podle některých teorií může být baskičtina možná i neolitický jazyk. Například v češtině používané slovo bizarní" pochází z baskičtiny.
Od roku 1975, kdy zemřel Franco, je euskera na vzestupu. Ze dvou a půl milionů Basků mluví baskičtinou zhruba 30 procent lidí a více než 90 procent dětí navštěvuje školy s výukou v baskičtině. Rádio i televize vysílají v baskičtině, vycházejí baskické noviny.
