Barmská junta prodloužila disidentce Su Ťij domácí vězení

Barmská junta o rok prodloužila domácí vězení disidentce Su Ťij. Informovaly o tom agentury s odvoláním na barmské vládní zdroje. Šéfka opozice a nositelka Nobelovy ceny míru strávila v domácím vězení více než dvanáct z uplynulých osmnácti let. Policie dnes také zatýkala u jejího domu v Rangúnu.

Barmská disidentka Su Ťij | foto: Profimedia.cz

Zatím poslední etapa domácího vězení trvá od května 2003. Junta ji pravidelně rok co rok prodlužuje, za což sklízí mezinárodní kritiku. Dvaašedesátiletá Do Aun Schan Su Ťij je symbolem odporu proti vojenskému režimu, který za bezmála padesát let u moci udělal z Barmy jednu z nejchudších zemí světa.

K domu Su Ťij v Rangúnu, který nechali generálové obehnat ostnatým drátem, dnes mířili stoupenci disidentky. Policie je ale pozatýkala, naložila do aut a odvezla. Kolik přesně zatčených bylo, není jasné. Různé zdroje hovoří o "více než dvanácti", některé až o dvaceti.

Zvýšená bezpečnostní opatření panují podle svědků i u sídla Národní ligy pro demokracii (NLD), v jejímž čele Su Ťij stojí. Vláda nechala k budově přistavit šest vojenských kamionů, aby zabránila oponentům režimu připomenout si výročí voleb z roku 1990. Ty liga drtivě vyhrála, ale junta odmítla výsledek uznat a moc si ponechala.

Šéfce barmské opozice vyprší domácí vězení o půlnoci barmského času, tedy v půl osmé večer našeho. Že by ji generálové pustili, se nepředpokládalo. I když je k tomu vyzvala jak OSN, tak Společenství národů jihovýchodní Asie (ASEAN).

"Zákon je na straně Su Ťij. Nikdo nemůže být vězněn déle než pět let, aniž by byl postaven před soud," citovala CNN amerického právníka Jareda Gensera, který pracuje pro rodinu disidentky. "Tím, že ji odmítají pustit, porušují své vlastní zákony. A to je jasný políček do tváře generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna i diplomatů z ASEAN," řekl Genser.

Citlivá doba
Rozhodnutí o dalším osudu Su Ťij režim každopádně činil v citlivé době, připomíná CNN. Na Barmu jsou totiž momentálně upřeny oči celého světa: počátkem května zemi postihl ničivý cyklon Nargis. Nechal po sobě 134 tisíc mrtvých či pohřešovaných a dva a půl milionu lidí se ocitlo ve stavu akutní nouze. Lidé přišli o střechu nad hlavou, potřebují vodu, jídlo a léky. Hrozí jim smrt hlady nebo následkem chorob.

Junta si vysloužila mezinárodní odsouzení za to, jak na katastrofu zareagovala. Nejdřív zemi držela v izolaci, pak začala přijímat zahraniční materiální pomoc, ale podle humanitárních pracovníků si její značnou část nechala a potřebným doručila jen zbytky.

Minulý týden se generálnímu tajemníkovi OSN Pan Ki-munovi podařilo zlomit odpor vůdce režimu Than Šweie, když ho přesvědčil, aby byli do Barmy vpuštěni zahraniční humanitární pracovníci a lékaři. Ti dorazili do Rangúnu a včera se podle agentur vydali do cyklonem nejhůře zpustošené oblasti.

. Nejznámější disidentka světa

Jedna z nejznámějších politických vězeňkyň světa, Do Aun Schan Su Ťij, je ikonou barmského boje za demokracii. Narodila se v Rangúnu 19. června 1945. Její otec, generál Aung San, národní hrdina, byl zavražděn, když jí byly dva roky. Jen šest měsíců poté získala Barma nezávislost na Británii, kterou Aung San pomáhal vyjednat.

Su Ťij studovala politické vědy na univerzitě v Novém Dillí a později filozofii, politiku a ekonomii v Oxfordu. V roce 1972 se vdala za Michaela Arise, britského univerzitního profesora a spisovatele. Do Barmy se Su Ťij - k nelibosti vládnoucí junty - vrátila v dubnu 1988, aby se starala o nemocnou matku.

Ještě ten samý rok se stala šéfkou Národní ligy pro demokracii a volala po konci vojenského režimu v zemi. V prosinci matka zemřela, v červenci 1989 junta na Su Ťij uvalila domácí vězení za "ohrožování státu". Stejně skončili i její manžel a synové, když za ní přijeli z Británie.

V květnu 1990 se v Barmě konaly volby, od roku 1960 první, v nichž o křesla v parlamentu usilovalo více politických stran. Su Ťij osobně sice kandidovat nesměla, ale její NLD i tak získala 392 z celkových 485 křesel. Jenže junta odmítla výsledky uznat a moc si ponechala.

Su Ťij zůstala v domácím vězení. V roce 1991 dostala Nobelovu cenu za mír. Když v roce 1999 zemřel její manžel Aris, nebyla mu na pohřbu - odmítla totiž opustit Barmu.

Zatím poslední nepřetržitá etapa jejího domácího vězení začala 30. května 2003 po střetech jejích stoupenců s přívrženci režimu. Generálové disidentce odstřihli telefon, kontrolují poštu a filtrují návštěvy. V září 2007 se Su Ťij modlila venku s buddhistickými mnichy, kteří odstartovali vlnu protivládních protestů. Následné opatrné rozhovory mezi Su Ťij a představiteli junty k ničemu nevedly.

Naposledy mohli lidé 62letou "vězeňkyni z Rangúnu" vidět letos v březnu, kdy státní televize vysílala záběry z jejího setkání se zvláštním vyslancem OSN Ibrahimem Gambarim.