Bouřlivý rok 1979Prvního února 1979 se do Teheránu po letech strávených v pařížském exilu vrací ultrakonzervativní šíitský duchovní vůdce Rúholláh Chomejní a v následujících měsících podrobuje veškerý politický i osobní život v zemi pod přísnou náboženskou kontrolu. Jen o dva týdny dříve prchá ze země těžce nemocný autokratický vládce, šáh Muhammad Rezá Pahlaví a nachází útočiště ve Spojených státech, aby se tam podrobil léčbě rakoviny. Navzdory četným výhružkám nového íránského vedení, USA šáha nevydávají. Jen o několik měsíců později, na sklonku roku 1979, rozvášněný dav Chomejního stoupenců obsazuje velvyslanectví Spojených států v íránské metropoli a jako rukojmí bere 66 Američanů. Na svobodu jsou definitivně všichni propuštěni až po 444 dnech v zajetí. |
Zmrazení íránsko-amerických diplomatických vztahů na dlouhé roky dopředu předznamenal sled osudných a bouřlivých událostí roku 1979.
Oslabení pnutí mezi Washingtonem a Teheránem ovšem nepřinesla smrt šíitského duchovního vůdce Rúholláha Chomejního v roce 1989 a nová vládnoucí garnitura dál ostře zbrojila proti Západu.
Olej do ohně v beztak již vyostřených vztazích přililo opětovné nastartování íránského jaderného programu v 90. letech po skončení irácko-íránské války.
Hrozba potenciálního vývoje nukleární zbraně v očích Washingtonu definitivně zaškatulkovala Írán mezi státy "osy zla" a přinesla tomu odpovídající reakci na půdě mezinárodního společenství - utužení ekonomických i dalších sankcí.
Diplomacie obou států se posléze omezila tu na hřímání Teheránu o západním satanu reprezentovaném USA, tu na spílání Bílého domu o nutnosti učinit přítrž íránskému obohacování uranu. Jakákoliv jednání byla předem odsouzena k neúspěchu a vztahy uvízly na mrtvém bodě.
Příslib lepších zítřků
Ledy roztály teprve s nástupem nového íránského prezidenta Hasana Rúháního letos v červnu. Někdejší jaderný vyjednavač představoval jednoho z nejvýraznějších kritiků svého předchůdce, Mahmúda Ahmadínežáda, a nejen miliony Íránců, kteří jej zvolili, ale i americká administrativa k němu vzhlížela s nadějí na pookřátí vzájemných vztahů znesvářených zemí.
První výraznější posun po více než třech dekádách výhrůžek a osočování nyní potvrdil americký prezident Barack Obama. V rozhovoru, který v neděli poskytl televizní stanici ABC News, uvedl, že si se svým íránským protějškem vyměnil blíže nespecifikovaný počet dopisů.
Co bylo jejich předmětem, šéf Bílého domu neupřesnil. Podstatné však je, že se kola dosud silně negativistické a rigidní íránské zahraniční politiky rozhýbala. Od roku 1979 se tak poprvé otevřela možnost, že by se obě hlavy států mohly dokonce osobně setkat. První příležitost budou mít již příští týden na zasedání OSN v New Yorku.
Zatímco toto jednání zůstává v rovině spekulací, několik dalších už oficiálně potvrdil Teherán. Íránský prezident na svém oficiálním účtu na sociální sítu Twitter (jehož zřízení je samo o sobě pozoruhodným projevem možné budoucí liberalizace poměrů v zemi) oznámil, že se tamní šéf diplomacie Muhammad Džavád Zaríf má osobně setkat se svým britským protějškem Williamem Haguem. Již tuto neděli má íránský ministr zahraničí také jednat v New Yorku se šéfkou diplomacie Evropské unie Catherine Ashtonovu.
Stojí za zesílenou aktivitou diplomacie snaha zrušit sankce?
Nabízí se však otázka, proč íránská diplomacie nyní, po tolika letech, kvapně usiluje o celou řadu schůzek se západními představiteli.Možné vysvětlení vyvstává v kontextu zjištění, která přinesl německý týdeník Der Spiegel.
Renomovaný týdeník s odvoláním na informace rozvědek uvedl, že íránský prezident připravuje zásadní směnný obchod, který by znamenal obrat dosavadních stanovisek Teheránu o sto osmdesát stupňů.
Jak se podepsaly sankce na íránské ekonomice?Za nabídkou na uzavření střediska na obohacování uranu ve Fordo, nacházejícím se nedaleko středoíránského města Kom, podle tajných služeb stojí tristní výsledky íránské ekonomiky. Navzdory oficiálních prohlášením Tehránu podle rozvědek v prvních čtyřech měsících roku inflace dosáhla 40 procent a kupní síla íránského ríjálu prudce klesla. Banky jsou zadlužené a miliony domácností nedokážou platit výdaje. Do červených čísel se propadl průmysl, výroba automobilů poklesla o 50 procent. |
Podle zdrojů týdeníku hodlá Hasan Rúhání nechat zavřít jedno ze středisek na obohacování uranu výměnou za zrušení sankcí proti Íránu. Der Spiegel píše, že je možné, že Rúhání totiž teprve nedávno, přesněji v srpnu, kdy se ujal úřadu, v plné míře zjistil, jaké škody zanechaly letité sankce na ekonomice země, jíž má následující čtyři roky řídit.
Rúhání chce údajně za uzavření zařízení na obohacování uranu ve Fordo žádat zrušení amerických i evropských sankcí proti Íránu, zrušení zákazu vývozu íránské ropy a také zákazu mezinárodního obchodování pro íránskou centrální banku.
Středisko ve Fordo leží nedaleko středoíránského města Kom. Otevřeno bylo teprve v roce 2009. Odhadovaných téměř sedm set centrifug na obohacování uranu skrytých hluboko v zemi jej však řadí po boku dalšího, rozsahem mnohem většího střediska v Natanzu, k nejmodernějším íránským jaderným pracovištím.
A náznaky nabídky, jež by mohla zaznít z Teheránu směrem k OSN, jsou patrné i na dalších frontách. Der Spiegel rovněž uvedl, že rozšířenou spolupráci v pondělí slíbil členským zemím Mezinárodní organizace pro atomovou energii také šéf íránského jaderného programu Alí Akbar Sálehí.
První vlaštovky ohledně potenciálního směnného obchodu těžce sankcionovaného Íránu s Mezinárodním společenstvím by podle německého týdeníku mohly přistát před Valným shromážděním OSN už koncem září.
