"Dosud používané a uchovávané linie kmenových buněk jsou vhodné pouze pro Evropany. Pro lidi z ostatních kontinentů nejsou použitelné ani jako model genetických onemocnění či jako terapeutické buňky," vysvětluje Petr Dvořák z Biologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Pro Jižní Ameriku, Afriku a velkou část Asie je to tedy podle něj špatná zpráva.
Buňky jako lékKmenové buňky - a zvláště ty embryonální - mají schopnost se dělit a přeměnit se na jiný buněčný typ. Tato jejich schopnost umožňuje lidskému tělu vytvořit nové buňky a "opravit" tak poškozené části těla (například míchu), které se skládají z buněk, jež se dělit neumějí. Kde se vyskytují - Embryonální kmenové buňky se odebírají z několikadenního zárodku. Zdají se nejlepší a nejuniverzálnější pro léčbu. - Dospělé kmenové buňky. Využití Tyto mladé a rychle rostoucí buňky jsou schopné produkovat růstové látky, což může potlačit odumírání narušené tkáně a pomáhat v její regeneraci. Transplantace: Experimentální léčba: Předpokládané další možnosti: Vzdálenější budoucnost: |
Vědci varují, že až dosud nejvíce rozšířené linie kmenových buněk postrádají populační rozmanitost a že žádná z nich si "nerozumí" s tou, která má například africký původ.
Není Evropan jako Evropan
Nejde jen o to, že kmenové buňky bělochů nemohou vyspravit poškozenou míchu černocha nebo Asijce. Ony si dokonce nemusí rozumět ani v Evropě.
"Velké genetické rozdíly mohou být už mezi Středoevropanem a Skandinávcem," vysvětluje Petr Dvořák. Závěry nově zveřejněného výzkumu povedou podle něho k tomu, že se při léčbě pomocí kmenových buněk bude vybírat "materiál" vždy z toho regionu, v němž rodina nemocného člověka dlouhodobě žije.
Určitě tedy není dobré shánět pro buněčné terapie či výzkum nemocí Evropanů embryonální buňky třeba až v Japonsku.
Dvořák připomíná ještě jeden důležitý fakt: převratný výzkum se týká výhradně embryonálních kmenových buněk, které jsou podle vědců v léčbě univerzálnější než ty odebrané z kostní dřeně či pupečníkové krve.
Genetik: Buňky nás "zradily"
Genetik Daniel Vaněk je nejnovějšími poznatky ohromen a v nadsázce říká: "To je ale zrada. Tuhle odlišnost a odmítání lidských buněk spolupracovat bych tedy ani ve snu nepředpokládal."
Vědci se totiž až dosud domnívali, že vytvořené buněčné linie mohou při léčbě pokrýt téměř celou lidskou populaci. A najednou to neplatí a vše je jinak.
"Vůbec bych nepředpokládal, že u buněk funguje tento zvláštní rasismus, jehož objev bude mít zřejmě dalekosáhlé důsledky v medicíně. Lidské tělo je prostě složitější, než často tuší i lékaři nebo genetici," komentuje objev o odlišnosti kmenových buněk Daniel Vaněk.
Výzkum omezené různorodosti buněčných linií je podle vědců teprve v počátcích, takže se můžeme dočkat ještě lecjakého překvapení, které buňky spolu "mluví" a které naopak ne. A hlavně: proč se tak chovají? Vědci svůj výzkum nyní zaměřují na získání nových linií embryonálních kmenových buněk i z jiných oblastí světa.
Další trumfy vědci ještě vytáhnou
Výzkum o odlišnosti kmenových buněk navazuje na několikaleté celosvětové genetické mapování lidstva, které mimo jiné vypovídá o tom, jak naši dávní předci osídlovali Zemi a kde byl vlastně tento desetitisíce let dlouhý "závod" odstartován (pomezí Etiopie a Somálska).
Vědci - s nemalým přispěním českých kolegů - chtějí zanedlouho vytáhnout další trumf. Detaily zveřejní v dohledné době jiný prestižní časopis, Nature.
Výzkum totiž odhalil, že embryonální kmenové buňky se mohou po jistém čase pobytu ve zkumavce geneticky měnit. Což může vést ke komplikacím u léčeného pacienta. Například ke vzniku nádoru.
"Pokud se podaří vytvořit v laboratořích natolik stabilní podmínky, aby se v nich kmenové buňky neměnily ani nepatrně při delším skladování, bude to další pokrok. Ať již v léčbě vážně nemocných lidí či při výrobě účinnějších léčiv s pomocí embryonálních kmenových buněk," říká Petr Dvořák.
