Nic se tak nepodobá frontě čekajících zoufalců jako jiná fronta čekajících zoufalců, píše francouzský list Le Monde. V úmorném vedru čekala v úterý před španělským konzulátem dobrá stovka lidí, většina už od večera. Ti prozíravější si přinesli skládací židle a místo klobouku měli za hlavou polštář.
Pětačtyřicetiletý Fernando Narbón, v košili přilepené potem už ani neví, že stojí před konzulátem dvanáct hodin. "V tomhle stavu už člověk není člověk, ale stroj." Fernandovi rodiče přišli ze Španělska v dobách frankismu, protože tam "chcípali hlady". Rozhodnutí emigrovat opačným směrem je proto zvlášť obtížné.
"Udělal jsem to pro své děti, kterým je patnáct a osmnáct let a tady nemají žádnou budoucnost," stýská si bývalý knihkupec, kterému výsledek dvaceti let práce zničil hospodářský úpadek. Po kusech rozprodal svůj majetek. "Hostina skončila," říká Narbón, "ale kdo zaplatí účet? My."
K odchodu ho nenutí jen ekonomika, ale také nejistota a morální krize. "Tady už se nežije, člověk se nedívá na stromy, nevšímá si, jestli je den, nebo noc." Plakal dojetím, když v prosinci s desítkami tisíc dalších vyšel do ulic. "Ale to jsme měli udělat už před třiceti lety," dodává hořce.
V Buenos Aires jsou ještě krásná místa - čtvrť konzulátů je jedním z nich. Ale luxusní butiky bez klientů odhalují syrovou skutečnost. Za nabubřelým vývěsním štítem Aristocracia oznamují plakáty likvidaci zásob, výprodej za poloviční ceny, nebo ještě hůř: "přijímáme patacones", umělou měnu, v níž jsou vypláceni státní zaměstnanci.
"Argentina je prázdná skořápka," shrnuje Fernando. "Řeklo by se opravdová země, ale za fasádou není nic," vměšuje se do rozhovoru další muž z fronty.
Jinde ve městě stoupá nervozita v očekávání konkrétních modalit devalvace pesa. Soukromé banky, převážně zahraniční, marně čekají na instrukce od centrální banky. V malých obchodech je slyšet cvakání strojků na lepení etiket s cenami, které neustále stoupají.
Personál nemocnic vyhrožuje stávkou kvůli umělému nedostatku léků. Argentinská církev, která je sociálním napětím velmi znepokojena, žádá na politicích sebekritiku. A členové vlády a parlamentu pěkně jednotně a kategoricky odmítají návrh prezidenta Duhaldeho, aby se "pro příklad ostatním" na tři měsíce vzdali platů.
