Dcera Estelly Carlotto Laura byla politickou aktivistkou a v listopadu 1977 ji unesli neznámí muži na ulici ve městě La Plata, kde žila. Stala se tak jednou z tisíce lidí, kteří v té době mizeli. Že je těhotná, se své matce nesvěřila. Její věznitelé ji převezli do tajného centra, kde zabili jejího přítele a otce dítěte Walmira Montoyu, píše The Guardian.
Chlapec se narodil v červnu následujícího roku. Podle svědků s ním mohla Laura strávit pouze pět hodin. Po dvou měsících mladou ženu zabili a její tělo předali Estele. Svědci z tábora truchlící matce řekli o narození vnuka.
Tři desetiletí Estela Carlotto usilovala o nalezení vnuka a potrestání viníků. Během té doby zjistila, že její rodina není jediná, která byla takto krutě postižena. Společně s dalšími babičkami založila organizaci Abuelas de Plaza de Mayo (Babičky Plaza de Mayo), která pátrá po ztracených dětech, a jejíž je předsedkyní.
Skupina věří, že se v zajetí narodilo kolem pěti set dětí. Zatím se podařilo vyřešit 113 případů. Většinu z takto narozených dětí vychovávaly vojenské rodiny jako vlastní. I když byla vojenská junta krutá, věřila, že by bylo nekřesťanské zabít nevinné nenarozené dítě.
Idylické dětství na farmě
„Když mi bylo osmdesát, prosila jsem Boha, aby mě nenechal zemřít, dokud nenajdu svého vnuka,“ řekla Estela Carlotto. V loňském roce se vytouženého okamžiku dočkala.
V době, kdy bylo Estele Carlotto osmdesát, Ignacio Montoya Carlotto věřil, že je Ignacio Hurban, jediný syn Juana a Clemente Hurbanových, zemědělců pracujících na farmě Francisca Aguilara.
„Před pár lety jsem se se svou ženou koukal na televizi, kde Estela hovořila o tom, jak by si přála najít vnuka. Říkal jsem si tehdy: Je to srdcervoucí - celý život strávila hledáním vnuka a možná ho nikdy nenajde,’“ vzpomínal.
Dětství Ignacia bylo idylické. „Měl jsem skvělý život, ale stále jsem měl divný pocit. Proč nejsem vůbec podobný svým rodičům? ptal jsem se.“ Když měl loni narozeniny, dozvěděl se pravdu díky dceři přítele Aguilara. Rodiče se mu poté přiznali, že sami nemohli mít dítě, a když jim jejich zaměstnavatel nabídl Ignacia, po ničem nepátrali a zapsali ho na matrice jako vlastního.
Dojemné setkání se dvěma babičkami
Protože skupina babiček hledající svá vnoučata je již v pokročilejším věku, zřídila si DNA banku. Když se Ignacio dozvěděl, jak přišel na svět, odnesl tam svůj vzorek testovat.
DNA testy nejenže ukázaly, že Ignacio je vnuk Estely, ale také, že byl synem Walmira Montoyi. Jeho DNA bylo uloženo v bance od roku 2006, kdy byly ostatky vyzdviženy ze společného hrobu. Nikdo do té doby netušil, že Montoya měl dítě. Velkým překvapením to bylo především pro jeho dnes 91letou matku Hortensii Montoyovou.
„Bůh mi dal dlouhý život, abych se mohla setkat se svým vnukem,“ podotkla.
Výsledek DNA testů Ignaciovi Hurbanovi volala mladší dcera Estely, která má tuto oblast v organizaci na starosti. „Požádal jsem o čas, ale pak jsem si uvědomil, že oni na to čekají více než třicet let a další den by pro ně mohl být osudný,“ popsal Ignacio. Vydal se proto se svou ženu na cestu.
Felicitaciones a Estella de Carlotto y su nieto Guido Montoya Carlotto. ¡Un canto a la vida! pic.twitter.com/6cQiOxQ3sb ¡Felicitaciones Abuelas!
Když dorazil do domu Estely Carlotto, čekala na něj řada příbuzných. „Seznámil jsem se s celou rodinou, která na mě zírala a nemohla uvěřit svým očím a myslela si: To není možné - on je opravdu zde! Všichni brečeli, objímali se,“ popsal setkání.
Ještě dojemnější chvíle podle Argentince však nastala, když o pár dní později přijela Hortensia Montoya a obě jeho babičky se objaly.
Křestní jméno si Ignacio přes přání babičky na Guida nezměnil, ale příjmení přijal po svých dvou babičkách.
