Vysoký, štíhlý Američan s prošedivělými vlasy, schovanými pod slaměných kloboukem, strávil v uplynulých měsících spoustu času hledáním syna, jehož nikdy neviděl. Jerry Quinn, bývalý příslušník americké armády, kvůli pátrání odletěl i do tisíce kilometrů vzdáleného Ho Či Minova města ve Vietnamu.
Už jednou tam byl. Před více než čtyřiceti lety - v tehdejším Saigonu - strávil řadu měsíců. Začátkem sedmdesátých let na místě eskalovala vietnamská válka, ozbrojený konflikt mezi jižním Vietnamem a jeho severním komunistickým sousedem, který se táhl od poloviny padesátých let.
USA se na stranu jihu přidaly v šedesátých letech, zatímco země Východního bloku podporovaly sever. Washington do tragické války, která v USA vyvolala mohutnou vlnu odporu, nakonec poslal na dva miliony svých mužů.
Válka ve VietnamuOzbrojený konflikt probíhal mezi lety 1955 a 1975 na území Vietnamu a v příhraničí sousedících zemích (Kambodža a Laos). USA a některé další země (Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Thajsko a Filipíny) pomáhaly jižnímu Vietnamu, severní část zase podporovaly státy východního bloku. Velkou roli měla i partyzánská komunistická organizace Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu (známá pod názvem Vietkong), materiální podporu zajišťovala i Čína a Sovětský svaz. Válku poznamenal rostoucí odpor v řadách americké veřejnosti. Poukazovalo se na neřešitelnost situace, vysoký počet obětí a extrémní míru násilí postihující jak bojující strany, tak civilisty. Vláda USA nakonec své vojáky stáhla, vítězem se stal Severní Vietnam a došlo k sjednocení země v jeden socialistický stát. Zdroj: Wikipedia.org |
Mnozí z nich - stejně jako Quinn - navázali v zemi vztah s místními dívkami a mnohdy z takového vztahu vzešel potomek. Americkým vojákům a Vietnamkách se podle oficiálních čísel narodilo okolo sta tisíc dětí, popsala BBC ve své reportáži.
"Vím, že jsme bydleli v domě číslo 40," vzpomínal pro britskou stanici Quinn ve čtvrti, kde roku 1973 žil se svou vietnamskou přítelkyní Brandy. V ulici však žádný dům s tímto číslem nenašel a jak mu později vysvětlil jeden z místních, bylo to tím, že po nástupu Vietkongu se nezměnil jen název města, ale i jména ulic a čísla domů.
Přes sto tisíc dětí vojáků
S hledáním potomka Američanovi pomáhal Hung Phan a Brian Hjort z neziskové organizace Fathers Founded, která se snaží dávat dohromady "americkoasijské" potomky s jejich otci. Hjort, původem z Dánska, žije ve Vietnamu přes třicet let. Když v osmdesátých letech přijel, na ulici největšího vietnamského města viděl hodně "míšených" dětí. Často živořily v bezútěšných podmínkách.
"Vietnamci se k nim chovali krutě, byly to děti nepřítele," uvedl Hjort, podle kterého ale ani mnozí otcové nejevili žádný zájem o své děti. Těm totiž někdy zbyla fotka otce, nebo znaly jeho jméno a přes nadaci se je pokusily vystopovat.
"Někteří to ani vědět nechtěli. Když jsem jim volal do Států, křičeli, proč vytahuju Vietnam a že žádné bastardy nemají," řekl BBC.
Američtí vojáci museli v roce 1973 z Vietnamu narychlo odjet, když tehdejší ministr zahraničí Henry Kissinger prosadil mírovou dohodu mezi USA, Jižním Vietnamem, Vietkongem a Severním Vietnamem. Podmínkou bylo i okamžité stažení amerických vojáků.
Quinn se později z USA pokoušel s Brandy spojit, rok jí podle reportáže posílal peníze, ale ona mu neodpověděla. Jen jednou dostal dopis s třemi fotkami - její, jeho syna a pak ještě jednu společnou. Právě ta mu nakonec pomohla syna nalézt, paradoxně doma, ve Spojených státech. Po neúspěšné cestě do Vietnamu, i když tam rozklíčoval příjmení syna Bui, dal snímek i s jménem na Facebook a po čase se mu ozval čtyřicetiletý Garry Bui z Albuquerque v Novém Mexiku.
Bui te snímek znal. Sám měl stejný, když ho v dětství po několika letech v sirotčinci poslali do USA. Matka ho totiž poměrně záhy opustila a uprchla neznámo kam. Když nastala vláda Vietkongu, mnozí se snažili zbavit jakékoli dřívější spojitosti s nepřítelem a ženy, kterým zůstaly děti s bělošskými rysy, musely snášet velké příkoří od svých krajanů.
Garry Bui žil v sirotčinci do osmi let. Pak odjel z Vietnamu. Washington totiž v rámci vládního programu převezl tisíce z těchto nechtěných dětí do USA a předal je k adopci. Otce nikdy nehledal, protože nevěděl jak. Neznal jeho jméno, nevěděl, odkud pochází, měl jen ten snímek. Když se však dozvěděl o facebookové výzvě, ozval se a oba muži se po letech sešli. Jistě ne naposledy.
