S vojáky na patrole v Kábulu. Nikdy nevíte, kdy nastane peklo, říkají

  20:12aktualizováno  20:12
Smrt tří českých vojáků po sebevražedném útoku u základny v Bagrámu ukazuje, jak nebezpečné jsou pěší hlídky v Afghánistánu. Při patrolách však vojáci musí mezi lidi. A to je problém. Přečtěte si zážitky reportéra MF DNES, který se několika takových hlídek v Afghánistánu zúčastnil.

Velitel čety Martin K. během patroly v okolí základny v afghánském Bagrámu | foto: Lubomír Světnička, natoaktual.cz

Vláčel jsem na sobě neprůstřelnou vestu, ale říkal jsem si, proč vlastně. Místní nám občas i přátelsky zamávali. Jenže pár dnů nato jsme vezli na palubě letadla zpět do Evropy dva mrtvé německé výsadkáře, kteří zahynuli při podobné hlídce jako teď čeští vojáci.

Jejich přilby a vyznamenání jsem měl za letu v přihrádce nad hlavou.

I ty dva Němce zabil mladý tálibánec. Usmíval se a odpálil bombu.

Tyto několik let staré zážitky přesně ukazují, jak ošidné je být na hlídce v Afghánistánu. Nejzrádnější je, že tady nejsou žádná kulometná hnízda ani zákopy, jen prodavači, ženy, děti a zatoulaná kuřata. To ukolébá.

Fotogalerie

Šel jsem kdysi s pěší hlídkou kábulskou ulicí, v níž se odehrávalo nejvíc incidentů a našli tam nejvíc náloží. Předtím tam Tálibán pozabíjel deset francouzských výsadkářů.

Na naší straně byla spousta samopalů a v kapsách granáty. Na jejich straně granátová jablka a íránské meruňkové džemy. Přesto jsme se mezi nimi rozprskli jako na bojišti. Tváříme se, že jsme na procházce, ale muži se za chůze neustále otáčejí se zbraněmi v ponosu a obhlížejí okolí. Působí to bizarně, mezi těmi trhovci a dětmi...

Kryjeme se, ale vojáci současně odpovídají přátelsky na pozdravy prodavačů. Občas se s někým i zastaví.

A to je ta největší past ze všech pastí na afghánské hlídce.

Právě to se stává osudným i českým hlídkám kolem Bagrámu. Když člověk stojí před obrovskou maskou chladiče s namalovanou českou vlajkou obrovského auta, v nichž jezdí české patroly po okolí Bagrámu, věřil by, že tenhle golem s koly jako od kombajnu hravě odhrne všechny trable Afghánistánu včetně tálibánců. Bohužel ne.

Z obrněného vozu si přátele neuděláte

Bagrám je největší vojenská základna v Afghánistánu. V době, kdy jsem tam byl naposledy, byl jednou týdně ostřelován raketami.

Pro Čechy, kteří mají na starosti střežení základny, to znamená každý den vyjíždět do okolí, hledat nepřátele nebo je jen zastrašit tím, že jsou sami venku ve svých mamutích, špinavě okrových vozech.

Nepřátelé jsou tálibánci, Islámský stát, kmenové milice i pašeráci drog. Jejich cesty se tady kříží.

Hlídat tady je na první pohled jednoduchý úkol. Je vidět spoustu kilometrů daleko. Jenže holé kopce v okolí jsou plné úžlabin, údolí, koryt a děr, takže nakonec je to stejně nepřehledné, jako kdyby Bagrám obklopovala džungle.

Nachytat někoho je těžké. „Stane se, že dostaneme informaci, ale než tam dorazíme, je místo už prázdné. Anebo někoho chytíme, ale nemůžeme jim nic dokázat. Najdeme jim v autě zbraně, ale to je v Afghánistánu běžné,“ vysvětluje mi jeden z českých vojáků.

Vojáci navazují s lidmi kontakt. Třeba se od nich dozvědí něco, co se bude hodit. Také je nutné ukázat sebevědomí a sílu. A tak je třeba vystoupit z opancéřovaného vozu. „Zpoza neprůstřelného skla si přátele neuděláte,“ řekl mi jeden britský seržant na jiné hlídce kdesi na venkově.

A tady přichází hlavní riziko. „Na patrole nikdy nevíte, kdy nastane peklo,“ řekl mi jeden český voják.

Ještě jednou na misi a pak se usadím, říkal jeden ze zabitých vojáků

Při pěší hlídce v úzké kábulské uličce se proti nám objevil muž, který vezl na kole dvě obrovské jídelní mísy. Vojáci byli ihned ve střehu. Pro mě to byl člověk, který veze obědy, pro ně to byl muž, který by mohl vézt bomby. Byl to pilaf a všichni si nakonec podali ruce.

Do podobných pastí vojáci musí lézt pořád. Instinkt i výcvik jim sice velí, aby se drželi od lidí co nejdál, jenže oni mezi ně musí. Neznamená to, že Češi se každý den projíždějí deštěm střel a zástupy atentátníků. To spíš děti házejí kamení.

Problém je, že takhle to v Afghánistánu běží už sedmnáctý rok. A je to pořád horší.

Přilbu už mám až u postele

Byl jsem tam poprvé v roce 2002, a kdyby mi někdo řekl, že v roce 2018 se budou američtí diplomaté i po Kábulu přemisťovat v helikoptérách a že uprostřed největších základen NATO budu školen pro případ přepadu Tálibánem, poslal bych ho na psychiatrii.

Ale před dvěma roky jsem na velké základně v Kábulu přesně takové školení dostal. A na stoličce u postele mám neprůstřelnou vestu a přilbu. To je taky novinka.

Jenže Tálibán už dávno útočí i v největších městech. V samotném Kábulu jsou bombové útoky a přepady malých skupin už takřka něco jako denní provoz. Sedmnáct let západní intervence nedokázalo vytvořit nic lepšího než atrapu stabilního státu.

Dá se argumentovat počtem škol, které byly postaveny, a množstvím dívek, které tam chodí. Nebo kilometry nových silnic a množstvím nemocnic, jež tady nebývaly. Ale proti tomu stojí jiná zkušenost.

Když jsem přijel v roce 2002 poprvé, prostě jsem si vzal před branou základny taxi a vyrazil do města. Při příští cestě už jsem musel jet vojenským autem. Potom už jsem potřeboval doprovod. Pak už muselo být auto pancéřované a já taky. Pak jsme jeli v malé koloně. A teď se to posunulo ještě dál.

V Kábulu si chci zajít do jedné části obrovské základny. Jsou tam obchody s afghánskými suvenýry, pizzerie, krejčovství, thajská restaurace s pravými Thajci, je tam taky mexická restaurace, kavárny a kadeřnictví s holičkami z Kyrgyzstánu.

Ale už tam nemůžu sám jako dřív. Doprovází mě ozbrojený voják. Přímo uvnitř velké základny.

Mimochodem, nakonec celá naše patrola v ulicích Kábulu, jíž jsem se zúčastnil, skončila bez jediného incidentu. Zbyla jen vzpomínka na příjemné prodavače.

Druhý den přesně v té čtvrti, kde jsme chodili, zastřelili muži na motocyklu Evropanku.

To je Afghánistán. A ještě dlouho bude.


Hlavní zprávy

Nejčtenější

Policie odkryla identitu pachatele, který hrozil střelbou na českých školách

Zásahové jednotky na soutěži likvidovaly gang i toxickou látku.

„Pražská policie právě zjistila identitu pachatele, který na Twitteru hovořil o hrozbě střelbou ve školách v Praze....

Krev oběti si slízal z rukou. Nebezpečný pedofil zůstane v Bohnicích

Obviněný Zdeněk Moré při policejní rekonstrukci 23. června 1989

Sedmdesátiletý pedofilní vrah Zdeněk Moré bude i nadále umístěn v Psychiatrické nemocnici v pražských Bohnicích....

Čech vyhrál v loterii Eurojackpot 1,4 miliardy, k výhře už se přihlásil

Ilustrační snímek

V evropské loterii Eurojackpot v pátek vyhrál sázející z České republiky 1 411 860 488 korun. Je to druhá nejvyšší...

Mám asi v návěsu lidi. Řidič na D1 volal policisty, našli tři migranty

Tři muži se skrývali v nízkém prostoru mezi nákladem dřevních kulatin a...

Dva nelegální migranty z Afghánistánu a jednoho z Indie objevili policisté na dálnici D1 u Jihlavy. Vezli se v malé...

My chceme znovu motýle! Babišův výrok si žije vlastním životem

Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES telefonoval s ministrem životního...

Když premiér Andrej Babiš přednášel na konci května v pražském Mánesu na výroční schůzi Česko-německé obchodní a...

Další z rubriky

Opilý muž v Polsku vyrazil na projížďku nočním městem v tanku T-55

Kanón tanku T-55

Až osm let vězení hrozí devětačtyřicetiletému muži, který v opilosti usedl do tanku T-55 a vyrazil na projížďku centrem...

Britka drží v íránském vězení druhou hladovku, její muž bdí u ambasády

Richard Ratcliffe, manžel Britky Nazanin Zaghariové-Ratcliffeové vězněné v...

Britka s íránským pasem Nazanin Zaghariová-Ratcliffeová zahájila ve věznici v Íránu protestní hladovku. V roce 2016...

V Polsku se zřítil akrobatický letoun do řeky, německý pilot nepřežil

Po pádu z obrovské výšky do řeky Visly zahynul v polském Plocku pilot...

V polském městě Plock se při sobotním leteckém dni jedno akrobatické letadlo zřítilo do řeky Visly. Pilot při nehodě...

Školní jídelny jsou zaostalé: Děti nedostávají dost jídla a živin, říká studie
Školní jídelny jsou zaostalé: Děti nedostávají dost jídla a živin, říká studie

Státní zdravotní ústav (SZÚ) informoval o tom, že stravování ve školách je zastaralé a skladba jídelníčku neodpovídá současnému způsobu života. Ze studií vyplývá, že ve školních jídelnách děti nedostávají stravu, která by odpovídala doporučení výživových hodnot a liší se i gramáž porcí. Proč tomu tak je?

Najdete na iDNES.cz