Princip je jednoduchý. Vychází z toho, že muži, kteří sdílejí stejné příjmení, mají často podobnou i genetickou informaci. U žen to kvůli změnám příjmení tak přímočaré není.
Pokud muži, kteří znají pouze své adoptivní rodiče, začnou vyhledávat ve veřejně přístupných seznamech strukturu DNA podobnou jejich, mohou zjistit, že tito "podobní" lidé sdílejí stejné příjmení. Pokud tomu tak je, mají slušnou šanci, že přišli na to, jaké příjmení měl jejich biologický otec.
Stříbrná kulka, která najde směr
Genetická příbuznost mezi muži, kteří sdílejí stejné příjmení, se dá odhalit na chromozomu Y, genetickém materiálu, který se s menšími či většími změnami dědí z otce na syna. Kvůli této "stopě dědičnosti" mohou mít muži se stejným příjmením podobnou genetickou informaci na chromozomu Y.
Podle zjištění BBC už takto nejméně třicet mužů registrovaných v americké společnosti Family Tree (rodinný strom) DNA odhalilo svá "biologická" příjmení. Společnost udržuje na internetu pod názvem Ysearch on-line databázi obsahující genetické informace 130 tisíc lidí, doplněnou o příjmení a další genealogická data.
Šéf firmy Family Tree DNA Bennet Greenspan vysvětluje: "Přibývá u nás lidí, kteří byli v dětství adoptováni. V naší databázi mohou zjistit příjmení, se kterým začínají hledání skutečných rodičů."
Greenspan upozorňuje, že pro některé kdysi adoptované děti může být objev "rodného" příjmení jakýmkoli jiným způsobem zhola nemožný úkol. "V tom je test DNA skutečně zázračný. Chromozom Y může zafungovat jako stříbrná kulka, která najde správný směr," říká.
Klíč k Pandořiným skříňkám
Mark Jobling, profesor genetiky na britské Leicesterské univerzitě, který spolupracuje s Family Tree DNA, říká: "Pokud máte příjmení, které je dost vzácné, ale přesto máte šanci ho najít v těchto hodně nekompletních databázích DNA, můžete mít štěstí. V této hře je stále mnoho neznámých, ale lidé občas říkají, že pokud se pohybujete v úplné tmě, pak i malý záblesk světla může pomoci."
Chandler Barber, sedmatřicetiletý textař reklamní agentury, byl adoptován jako novorozeně. Ze šesti lidí v databázi Ysearch, kteří měli genetický materiál podobný jeho, měli všichni nějakou variantu příjmení Ritchie, včetně jednoho ve tvaru Tuetschi.
"To už je docela silný argument," říká Barber. "Je to rychlý a celkem bezbolestný způsob, jak objevit střípek své minulosti. Jsem si jistý, že existují lidé, kteří pátrají po svých skutečných rodičích s tužkou a papírem v ruce mnoho let a nedostanou se nikam," dodává.
"Pak byste ale mohl začít přemýšlet o tom, zda byste se snad neměl vzdát své současné rodiny. Řekl jsem matce: Ve skutečnosti nechci najít svou skutečnou rodinu. Jenom prostě chci vědět, odkud jsem vzešel. Řekla mi na to, že by na to byla lépe připravená, kdybych to začal dělat o mnoho let dříve."
Mark Jobling soudí, že až se testy DNA ještě zdokonalí a jejich databáze rozšíří, bude možné s jejich pomocí vyřešit spoustu takzvaných rodinných hádanek.
"V první polovině dvacátého století bylo mnoho dětí zplozených mimo manželství vychováváno ne rodiči, ale příbuznými. Porovnání testů DNA by to mohlo odhalit. Pandořiny skříňky mnoha rodin by se tak mohly po desítkách let opět otevřít," upozorňuje.
