„Homosexualita bývala na Kubě trestná. A pokud by ji u mě odhalili, mohl jsem skončit ve vazbě. Chodil jsem jako teenager s holkou jenom proto, abych svou orientaci mohl zamaskovat. Ale stejně to o mně věděli. Ve škole mě mlátili. Nejednou jsem slyšel, že mě označují buzerant. Dostával jsem ze všech stran,“ vzpomíná Osmany Laffita v pořadu Povídej na CNN Prima News.
„Když se o mé orientaci dozvěděla matka, odvedla mě do nemocnice k psychologovi. Myslela si, že je to nemoc. Doktor však řekl, že jsou to hormony. Takový jsem se narodil a takovým budu,“ popisuje módní návrhář.
„Když jsme tehdy vyšli z nemocnice, šli jsme si s matkou sednout do parku na lavičku. Tam mi řekla, že to, co dělám v posteli, je jenom moje věc. Ale pro veřejnost jsem chlap a tak se mám i chovat. Pokud tedy chci, aby mě lidé respektovali. Od té chvíle jsem zachoval diskrétnost a nadále jsem měl partnerku,“ říká Laffita.
Se svou tehdejší přítelkyní se rozešel až při studiích na univerzitě. „Už jsem netajil svou orientaci a nechtěl ji dál klamat a trápit. Ona se se mnou rozcházet nechtěla. Nevadilo jí, že jsem gay,“ vzpomíná návrhář.
V roce 1987 se Osmany Laffita na popud své matky přestěhoval do tehdejšího Československa. Během studií na pražské konzervatoři pracoval jako dělník v továrně na výrobu pneumatik.
Myslíš si, že se omluvíš a všechno se vyřeší? To tedy ne, říká Osmany Laffita |
„Neměl jsem žádné kamarády, lidé mě nepřijali. Když jsem jednou přijel z práce na internát, měl jsem rozbitou a vykradenou skřínku. Bylo to dost těžké a bylo období, kdy už jsem to nedával. Jednou jsem si sedl na kraj okna a říkal si, že skočím,“ vzpomíná s tím, že ho zachránila až myšlenka na jeho maminku. „Bylo by to sobecké. Sebral jsem proto sílu, odvahu a pokračoval dál. Překonal jsem to,“ říká.
Dnes patří Laffita mezi špičkové módní návrháře a již léta žije ve šťastném vztahu s přítelem Guyem. „To, co dnes mám, jsem si musel tvrdě vybojovat. Nikdo vám nedá nic zadarmo. Jsem vděčný za vše, co jsem během života získal. Stojí ale za tím spousta práce a je tam i ošklivá historie,“ říká s tím, že uvažoval i o tom, že by tu rád po sobě zanechal potomky.
17. června 2013 |
„Chtěl jsem děti. Vybudoval jsem impérium a mám pocit, že když umřu, všechno se zastaví. Nebude tu žádný můj následník. Můj partner se ale na situaci dívá jinak. Říká, že dítě patří mezi ženskou a chlapa,“ vysvětluje Osmany Laffita s tím, že postoj svého muže respektuje.
„I když je dnes spousta lidí tolerantních, ta tolerance není stoprocentní. Vždy se najdou ti, kteří jsou totálně proti tomu. A já nechci, aby moje dítě vyrůstalo s tím, že by ho ve škole šikanovali. Zažil jsem to na vlastní kůži a vím, že pokud člověk nemá silnou vůli, zanechá to na něm následky. S Guyem jsme se nakonec shodli, že dítě mít nebudeme,“ dodal módní návrhář.
11. června 2019 |
