Na radnici Prahy 1 ve Vodičkově ulici byla opět po čtyřech letech vyvěšena duhová vlajka. Co pro vás osobně symbolizuje?
Je to otevřenost, je to hrdost a zároveň přihlášení k tomu, kdo kým se cítí být. A to, že je to teď na Praze 1, tak to je pro mě třeba i hrdost na Prahu. Vlastně si uvědomuji, v jakém městě a v jaké zemi žiji.
Jak mají queer lidi ideálně bojovat proti homofobii?
To je těžká otázka, kterou asi řeší spousta lidí na světě. Ideálně nějakým dialogem, což ne vždycky jde, samozřejmě. Myslím, že většina problémů lidstva asi vzniká z nějakého strachu, neinformovanosti a toho, že si lidé dokreslují informace podle sebe. Takže kdybychom se více dokázali bavit a řešit společně nějaké otázky, tak by to bylo super. Samozřejmě je třeba i otevřenost na té druhý straně, dejme tomu protistraně. Ale furt si myslím, že dialog je ta nejlepší a nejúčinnější věc.
O svatbě uvažujeme, ale nic pro to neděláme, říkají Cina s Vančurou |
Jak si podle vás stojí česká společnost, co se týká tolerance?
To je také těžká otázka. Chce se mi říct, že dobře. Ale různé útoky a třeba i drobné shamingy (zesměšňování, pozn. red.) ukazují, že to pořád ještě není ideální. Myslím, že ta cesta bude ještě dlouhá. A manželství pro všechny? Tak nekonečně dlouho na něj jako česká společnost čekáme… To také o něčem vypovídá. Myslím si, že to vypovídá o nějakém strachu. Já už mám pocit, že je to spíš teď takový sport, že jako by se nic nestalo, kdyby to prošlo. Myslím, že svět by se vůbec nezměnil a že by se jen ulevilo mnoha lidem. Ale že je to vlastně takové trošku populární téma a je to viditelné, což je v něčem dobře. Ale zároveň myslím, že tím se to možná dokonce i zpomaluje.
Jinak je to asi dobré. Vím, že žiji v bublině, která je velmi otevřená a myslím si, že třeba pro lidi mladší, než jsem já, pro teď náctileté, je to téma „být queer“ už trochu staré a už ho neřeší. Řeší úplně jiné věci, také velmi intenzivně. Téma homosexuality je téma starší generace, než jsem já. Pro takové lidi je to pořád velké téma a často třeba i tabu.
Jan Cina (Slavnostní vyvěšení duhové vlajky na radnici Prahy 1, 7. srpna 2023)
Hodně lidí řeší sebepřijetí. Kdy u vás došlo k tomu, že jste si přiznal „jsem gay“?
Úplně vědomě to bylo až tehdy, když jsem se zamiloval poprvé do kluka a když jsem to řešil s rodiči. Ale zpětně to vidím asi u sebe už v dětství. Ale to je těžké říct, co to je, protože člověk sám sebe poznává a poznává ostatní lidi, tak je těžké říct, kdy jsem si to přesně plně uvědomil. Plné uvědomění a vlastně přiznání jak sobě, tak ostatním, je velmi důležité. Mám kolem sebe pořád lidi, kteří jsou třeba i v mém věku a přiznali si to sobě, ale bohužel ne ještě tomu okolí, protože se bojí. Což je podle mě hrozná škoda, je to hrozně náročné žít v nějaké lži. Takže já osobně jsem to měl vlastně až s tou první láskou.
Přijdete si jako „občan druhé kategorie“, když nemůžete uzavřít plnohodnotný sňatek s člověkem, kterého milujete?
Jo. Nevím, jestli bych to nazval přímo druhé kategorie, ale rozhodně se necítím rovnoprávně. To samé platí o adopcích dětí nebo o pěstounské péči. Když žijete s partnerem mnoho let a jste registrovaní, stejně nemůžete žádat nikdy jako pár o dítě. Takže to je pořád dost zvláštní. Když si představím, že třeba zítra by to všechno prošlo, tak vlastně nevidím, že by se něco stalo, že by se zhroutil svět, lidi by začali omdlívat na ulicích a podobně. Prostě by se nestalo vůbec nic. Jen by to velmi pomohlo mnoha lidem a rodinám, potažmo třeba dětem z dětských domovů.
Pramení útoky a argumenty o „tradiční rodině“ z nevzdělanosti?
To myslím ani nevzdělanost není. Myslím, že často tyto tradiční hodnoty hájí i velmi vzdělaní lidé. Ale my Češi jsme asi hodně takoví tradiční a máme to rádi, akorát prostě už žijeme v době… Je 21. století, rok 2023 a ty tradice se prostě mění a vždycky se měnily. A to mi přijde, že občas i tihle vzdělaní lidé neakceptují a trvají na něčem, co bylo a drží se toho, protože asi nemají rádi změny a bojí se, že by mohlo přijít něco horšího. Ale většinou podle mě změna je k lepšímu. I když je třeba bolavá a náročná. Ale změny jsou rozhodně skvělá věc.
