V posledních letech vystavoval Vladimír Franz hlavně v menších městech. Oblíbil si zejména Ostravu, kde našel vhodné prostory - ve zrušených hutích a dolech - pro svoje velkoformátové obrazy. Praha je na ně zatím skoupá, a tak problémem nebylo, co vybrat, ale jak svá obří díla vměstnat do galerie. Budou totiž mezi nimi i ta, která namaloval na sympoziu Velký formát ve Valticích, jehož se zúčastňuje každoročně.
Loni tam vytvořil kompozici Houby, Ježíš, jahody, letos Vánoce na psí řece. "Je to vlastně panychida za psy, kteří už nejsou mezi námi. Jakási zpráva o psím nebíčku. Plují si tam na vorech, mají svůj vánoční stromeček, svítí jim tam kometa..." popisuje obraz a tvrdí, že podvědomě byl při jeho vzniku ovlivněn zprávami v tisku. "Než vypukly olympijské hry, tak Řekové, kteří se chovají ke zvířatům strašným způsobem, vyvraždili v Aténách všechny potulné psy. Já být sportovcem, tak účast na olympiádě odmítnu," říká.
Hostem vernisáže budou tanečníci z Teatru Novogo Fronta, kteří předvedou pohybovou kreaci na úryvky Franzovy 1. symfonie. Napsal ji loni na podzim a pražskou premiéru bude mít 28. října v Rudolfinu. "Když jsem ji dokončil, uvědomil jsem si, proč novodobí autoři počínaje Beethovenem napsali jenom devět symfonií, a ne třeba dvě stě padesát. Je to vrcholný hudební útvar, který vyžaduje maximální koncentraci."
I když čistého času mu zabrala čtyři měsíce, byl tak vyčerpaný, že následující období se do ničeho velkého nepouštěl. Teď je ale před ním práce na opeře. V pořadí už druhé. Jeho původní nápad složit pro Národní divadlo operu o Leninovi coby monstru, jež odvrhne veškerou vyšší autoritu, byl však zamítnut. Namísto toho zkomponuje operu na předlohu Čapkovy Války s mloky. Režie se ujme Jiří Pokorný, se kterým si Franz dobře rozumí, ale obecně úlohu režiséra v opeře nepřeceňuje.
"Myslím si, že opera by měla být především o hudbě, o zpěvu a hudebně dramatické situaci. U nás jako by si činoherní režiséři řekli, že opanují i operu, a každý má pocit, že když vyzrál na libreto, vyzrál i na operní inscenaci. Ale to je ta největší chyba, pak tam ta hudba buď překáží, nebo to celé podemele. VěciWagnera, Verdiho a Pucciniho jsou velké samy o sobě a je jedno, jestli přijde nebo nepřijde režisér. Nezáleží na tom, jestli si někdo vymyslí nějaké fórečky a nápady. O tom to není," komentuje současný trend v opeře.
I když má na svém kontě spousty scénické hudby, za kterou dostal řadu cen Alfréda Radoka a Divadelních novin, na výši jeho konta to prý žádný vliv nemá. "Vzhledem k tomu, že se nepohybuji v pop-music, že nemám nakladatelství a že jsem se nepotkal s filmaři, jsem na tom jako Mozart."
Franz rád vzpomíná na Františka Vláčila a jeho generaci. "Ti hudbu k filmu skutečně potřebovali. Nešlo jim o to, pustit jenom nějaký znak, třeba popovou písničku. Mně je jedno, co dělám, jestli funk, heavy metal, barokní nebo symfonickou hudbu, ale ta hudba ve filmu musí mít nějakou dramatickou výstavbu," vysvětluje.
Když se věnuje hudbě, nevadí mu přeskakovat z jednoho žánru do druhého. Může klidně pracovat na několika zakázkách souběžně. Daleko horší je pro něj přejít od klavíru k malířskému stojanu. Trvá mu i několik týdnů, než začne myslet jiným způsobem. "Je to, jako kdybych mluvil francouzsky a měl přejít na angličtinu. Ale obecně platí, že hudbou toho může autor sdělit víc a lépe. Hudba působí silněji na podvědomí lidí."
 Vladimír Franz |
 S KOMPOZICÍ. Vladimír Franz vystaví na vernisáži v galerii Louvre i obraz Vánoce na psí řece. |
