Katastrofické vize o rozprodaném národním dědictví se nepotvrdily. Soukromí majitelé brány nezavřeli.
Monotónní hlas průvodkyně a klouzavé papuče: Hrádek u Nechanic, Lednice nebo Hluboká? Občas to vyšlo nastejno, zvláště když agilní průvodce naplánoval na jeden výletní den dvě až tři návštěvy pamětihodností. Od dob organizovaných zájezdů naštěstí už uplynulo pár let. Na hradech a zámcích se leccos změnilo, včetně majitelů. Jak se jim vede? A jak se vede jejich prázdninovým hostům?
Jak se zdá, doba, kdy lid zpodhradí s nelibostí sledoval vývoj restitučních řízení, je už za námi. Lidská závist možná přetrvala, ale katastrofické vize orozprodaném národním dědictví a znovu nedobytných hradech se nepotvrdily. Spíš naopak. Mít »vlastní hraběnku« - to je dnes (až na výjimky potvrzující pravidlo) výhoda, která se počítá pro celé město. S opravou zámku se obvykle sveze pár obecních domů, tu přibude hřebčín, tam hotel či restaurace. Zámečtí páni jsou většinou nakloněni koncertům, divadlu a plesům. A co teprve jejich nedbalá elegance a smysl pro krásu? Takovou reklamu si město jen tak někde nekoupí.
Na slovíčko, paní hraběnko (Častolovice)
Záhon levandule voní jako na jihu Francie. T oulat se okolo Aix-en-Provence, výletník by se nedivil. Ale ve východočeských Častolovicích? Zvláště ten, kdo tento zámek znal před rokem 1990, utrpí lehký šok. Zámecké nádvoří už nezdobí úhledný beton, ale stromy, exotičtí ptáci a záplava květin. U zahradních stolků relaxují turisté irodinky z blízkého okolí, co si do místní kavárničky zašly na zmrzlinu. Pak možná zamíří do zkrásnělého parku podívat se na bílé daňky nebo na starobylé odrůdy růží. Paní hraběnka je dovezla až z Anglie... »Ráda bych tady vytvořila místo, kam lidé přicházejí pobýt, strávit hezký den,« vysvětluje změny Diana SternbergováPhipps a odmítá být oslovována hraběcím titulem. Mezi svými hosty prochází s košíkem, mobilem a trucovitou mopslí fenkou v patách. Pohledem zkontroluje, zda jsou všichni u kavárenských stolků obslouženi, nahlédne do recepce, obchůdku a pak se skoro rozzlobí. Uprostřed nádvoří stojí paní a nad hlavou mává květináčem: »Komu mám za tu kytku platit?« Majitelka zámku je u ní dřív než personál. K osobní omluvě přibalí komentář o původu rostliny, kterou si návštěvnice vybrala mezi zámeckými výpěstky. »V Anglii si nenechá nikdo vzít práci, bojuje o ni. Tady se jí lidé snaží obloukem vyhnout. Až po nádvoří půjde třeba údržbář, uvidí bezradnou paní a - i když to není jeho práce - s úsměvem ji obslouží, pak budu moci snad na čas odjet. Zatím to nejde.« Paní Diana každý den pravidelně prochází také dvacet výstavních místností. Památkáři oceňují, že interiéry,jež se chlubí mimo jiné ojedinělou obrazovou galerií českých panovníků, ponechala v celém rozsahu přístupné veřejnosti a navíc jim dodala nový osobitý rozměr. Doplnila je rodinnými památkami a také starožitnostmi, které si sama po léta kupovala v londýnském bazaru. Na stolku dva zlatavé šálky, konvičky s kávou a mlékem, lehce pomačkané ubrousky. Župan přehozený přes pelest postele, rozevřená kniha, dopis na psacím stole. »Jako kdyby ti lidé teprve před chvílí odešli,« vysvětluje atmosféru, o kterou se pokusila expozici obohatit. Pro všechny výstavní i nevýstavní pokoje navrhovala či upravovala nejen zařízení, ale se švadlenou také šila závěsy a drapérie. »V Anglii jsem se živila zařizováním domů pro druhé, tady vlastně dělám totéž, ale pro sebe,« usmívá se úspěšná bytová architektka. Bylo jí jedenáct let, když musela s otcem a matkou opustit Častolovice. Domů se definitivně vrátila až v roce 1992. V zámeckém křídle,které za socialism u užívalo učiliště, si zřídila útulné pokoje pro sebe, zámeckého správce a pro dceru, která s dětmi občas přijíždí. T řikrát do roka i do těchto prostor vstupují návštěvníci. Mohou nahlédnout také do patnácti pohostinských pokojů, které slouží jako příležitostný penzion pro náročné hosty. Když dorazí do Častolovic skupinka bohatých Američanů, čeká je pečení buřtů, projížďka parkem, koncert i slavnostní večeře s paní domu. »To je jediný okamžik, kdy jsem ochotná si hrát na hraběnku,« směje se. V í, proč tak činí. Zámek si zatím vydělá jen na jednu třetinu provozních nákladů, zbytek majitelka financuje z výnosů lesů a zemědělského hospodářství. »Tak to fungovalo za mých rodičů. Jenže - tenkrát neexistovala turistika. Jsem přesvědčena, že zámek bude soběstačný!«
Ložnice jako muzeum (Nové Město)
Ani Josef Bartoň-Dobenín neměl po svém návratu z USA potřebu zámek v Novém Městě nad Metují uzavřít před školními výlety. Byť jeho předkové kdysi tuto renesanční stavbu vzkřísili doslova z ruin a učinili z ní luxusní rodinné sídlo, Josef Bartoň se nastěhoval o devadesát let později do bytu někdejšího socialistického správce. Nechtěl spát v ložnici svých rodičů, kterou navrhoval významný architekt Dušan Jurkovič a také ho nenapadlo vést agendu náchodské textilní továrny v dědečkově pracovně, jež pro změnu pochází z dílny neméně slavného Pavla Janáka. »I když jsem tady žil jen sedm a půl roku, mám velmi dobrý vztah k Novému Městu. Respektuji, že je můj domov registrovanou památkou,« vysvětluje Josef Bartoň, proč všechny místnosti rekonstruované ve stylu české moderny jsou i nadále přístupné veřejnosti. Památkáři jásají nad stylově čistým, uzavřeným interiérem a pochvalují si, že zámecký pán s nimi každou úpravu či zápůjčku historicky cenného předmětu konzultuje. On trochu sarkasticky dodává, že s nimi také nemá potíže,protože případné »opravy zámku navrhuje vždy dříve než oni.« Diana Sterbergová-Phipps m usela po svém návratu do Častolovic nejprve zřídit čističku odpadních vod a zavést plynové topení po celém zámku, Josef Bartoň začínal pro změnu zase nákladnou výměnou střechy. »Je to asi rodový zvyk - opravovat,« konstatuje zámecký správce Jiří Češka. »První rekonstrukce zámku trvala přes třicet let. Když bylo hotovo, Bartoňové museli odejít. Dalších čtyřicet let žil zámek z podstaty,komunisté nedali ani korunu. A když už bylo namále,vrátili se Bartoňové.« Jestli lituje? Ne,návratu domů Josef Bartoň nelituje ani v nejmenším. Prostě pokračuje v tradici, zámek už zase plní funkci rodinného sídla. »Naše rodina nebyla samozřejmě zvyklá bydlet v domku s osmačtyřiceti pokoji a třemi soukromými koupelnami. Má to svá úskalí, ale je to náš domov.« On sám je však doma takřka k nezastižení. V ětšinu času tráví v náchodské textilní továrně či na svých statcích. Podnikání, jak jinak, ze čtyřiceti procent hradí náklady spojené s provozem zámku. Ohlédneme-li se deset let zpět, v Novém Městě nad Metují se vlastně nic zásadního nezměnilo. Studenti architektury se sem stále jezdí učit, jak lze skloubit staré a nové,aniž by to první utrpělo. Památkáři si mnou ruce,že si staronový majitel nevymýšlí kromě obligátních svateb, koncertů a recepcí další komerčně zajímavější lákadla pro návštěvníky. Ale možná právě obyčejný návštěvník si tady může připadat nepatřičně. Jako za dob,kdy byl odsouzen jen k těm klouzavým papučím a monotónní průvodcovské ukolébavce. Josef Bartoň jistě ví, proč udržuje svůj zámek v podobě stylového muzea. Především pochybuje, že by kdy mohla být tato budova ekonomicky soběstačná. A možná tak činí i podvědomě. Jen pár metrů od zámecké brány se totiž každý den mění půvabné renesanční náměstí v rušnou vietnamskou tržnici. Tváří tvář křiklavým symptomům »naší doby« působí rodinné sídlo Bartoňů jako oáza krásy a klidu. A tak ani nevadí, že vám na zámku protentokrát neuvaří kávu...
Možná nevíte...
Zámek Lnáře , donedávna rekreační středisko Úřadu vlády, byl navrácen původním majitelům a od roku 1999 se v něm - poprvé v jeho historii - provádí. Mimo to slouží jako penzion.
V zámku Nelahozeves byla v dubnu roku 1997 otevřena expozice Umění šesti století, která pochází z unikátních sbírek Lobkowiczů a dokumentuje vývoj Čech iEvropy od renesance do třicátých let 20. století. Mezi vystavenými díly jsou práce Cranacha, Bruegela, V eronese, Rubense, V elásqueze.
Pozdně barokní zámek hraběte Jana Kristiána ClamGallase v Dětenicích nedaleko Jičína byl celých čtyřicet let uzavřen veřejnosti a sloužil jako sociální ústav.Zdevastovanou budovu noví majitelé zrekonstruovali, zařídili historickým nábytkem a zpřístupnili veřejnosti.
Zámek v Líčkově na Lounsku vlastnil už po první světové válce malíř Oskar Brázda. Jeho ženě, jíž byl objekt v restituci vrácen, se podařilo i v dobách socialismu uchovat dílo svého muže na zámku.
V zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou už nenajdete velmi cennou sbírku českého malířského barokního umění. Staronoví majitelé ji nahradili exponáty dokumentujícími rodinnou historii a tradiční chov chlumeckých koní.
Ve Stráži nad Nežárkou , kde byla zámeckou paní v letech 1914 - 1930 Ema Destinnová, se v režii nových majitelů připravuje expozice věnovaná životu a dílu této slavné české pěvkyně.
Ve Žďáru nad Sázavou přežilo restituční řízení Muzeum knihy, v Rychnově nad Kněžnou jsou nadále přístupné velmi cenné rodové sbírky Kolowratů, veřejnost může vidět i v Mělníku sbírky Lobkowiczů. U nich navíc lze v historických sklepech okusit šest druhů vín.
Komu patří?
1. Blatná - rodina Hildprandt
2. Boskovice rodina Mensdorff-Pouilly
3. Častolovice Diana Sternberg-Phipps
4. Český Šternberg Zdeněk Sternberg
5. Dětenice - Pavel Ondráček
6. Dobříš Jeroným Colloredo-Mansfeld
7. Doudleby Adam Bubna Litic, Eleonora Dujková
8. Houska - Jaromír Šimonek
9. Chlumec nad Cidlinou Pio a Giovanni Kinský dal Borgo
10. Chotěboř Jan Josef Dobrzenský
11. Chyše - Vladimír Lažanský
12. Jemniště - Jiří Sternberg
13. Jirny Jiří Straka a bratři Zubrové
14. Kaceřo v - ing. Jiří Strunz
15. K ost Pio a Giovanni Kinský dal Borgo
16. Líčko v - Marie Brázdová
17. Lnáře - rodina V aníčkova
18. Lužany - Nadace Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových
19. Mělník - Jiří Lobkowicz
20. Nelahozeves William Lobkowicz
21. Nové Hrady (u Skutče) Petr a Magda Kučerovi
22. Nové Město nad Metují Josef Bartoň - Dobenín
23. Nový Světlov - Arnošt Rolný
24. Orlík - Karel Schwarzenberg
25. Roudnice nad Labem Martin Lobkowicz
26. Rychnov nad Kněžnou Jan Kolowrat - Krakowsky
27. Stráž nad Nežárkou Milu Čadová
28. Střeko v - William Lobkowicz
29. Velké Meziříčí Josefa Podstatzká-Liechtensteinová
30. Žďár nad Sázavou Radslav Kinský
V seznamu nejsou uvedeny objekty, které byly navráceny církvi. ( Zpracováno podle: Průvodce po hradech a zámcích, vydal Památkový ústav středních Čech - 2000; Kamenný klíč ke 340 hradům, zámkům a ostatním zpřístupněným památkám v ČR; vydala Kamila Sučková - 2000)
Na území Čech a Moravy jsou dva tisíce hradů a zámků. Zhruba 130 z nich bylo v minulosti pro své zajímavé interiéry a sbírkové fondy zpřístupněno veřejnosti, necelá třetina z nich byla po roce 1989 navrácena původním soukromým vlastníkům, v některých případech prodána novým majitelům.
Monotónní hlas průvodkyně a klouzavé papuče: Hrádek u Nechanic, Lednice nebo Hluboká? Občas to vyšlo nastejno, zvláště když agilní průvodce naplánoval na jeden výletní den dvě až tři návštěvy pamětihodností. Od dob organizovaných zájezdů naštěstí už uplynulo pár let. Na hradech a zámcích se leccos změnilo, včetně majitelů. Jak se jim vede? A jak se vede jejich prázdninovým hostům?
Jak se zdá, doba, kdy lid zpodhradí s nelibostí sledoval vývoj restitučních řízení, je už za námi. Lidská závist možná přetrvala, ale katastrofické vize orozprodaném národním dědictví a znovu nedobytných hradech se nepotvrdily. Spíš naopak. Mít »vlastní hraběnku« - to je dnes (až na výjimky potvrzující pravidlo) výhoda, která se počítá pro celé město. S opravou zámku se obvykle sveze pár obecních domů, tu přibude hřebčín, tam hotel či restaurace. Zámečtí páni jsou většinou nakloněni koncertům, divadlu a plesům. A co teprve jejich nedbalá elegance a smysl pro krásu? Takovou reklamu si město jen tak někde nekoupí.
Na slovíčko, paní hraběnko (Častolovice)
Záhon levandule voní jako na jihu Francie. T oulat se okolo Aix-en-Provence, výletník by se nedivil. Ale ve východočeských Častolovicích? Zvláště ten, kdo tento zámek znal před rokem 1990, utrpí lehký šok. Zámecké nádvoří už nezdobí úhledný beton, ale stromy, exotičtí ptáci a záplava květin. U zahradních stolků relaxují turisté irodinky z blízkého okolí, co si do místní kavárničky zašly na zmrzlinu. Pak možná zamíří do zkrásnělého parku podívat se na bílé daňky nebo na starobylé odrůdy růží. Paní hraběnka je dovezla až z Anglie... »Ráda bych tady vytvořila místo, kam lidé přicházejí pobýt, strávit hezký den,« vysvětluje změny Diana SternbergováPhipps a odmítá být oslovována hraběcím titulem. Mezi svými hosty prochází s košíkem, mobilem a trucovitou mopslí fenkou v patách. Pohledem zkontroluje, zda jsou všichni u kavárenských stolků obslouženi, nahlédne do recepce, obchůdku a pak se skoro rozzlobí. Uprostřed nádvoří stojí paní a nad hlavou mává květináčem: »Komu mám za tu kytku platit?« Majitelka zámku je u ní dřív než personál. K osobní omluvě přibalí komentář o původu rostliny, kterou si návštěvnice vybrala mezi zámeckými výpěstky. »V Anglii si nenechá nikdo vzít práci, bojuje o ni. Tady se jí lidé snaží obloukem vyhnout. Až po nádvoří půjde třeba údržbář, uvidí bezradnou paní a - i když to není jeho práce - s úsměvem ji obslouží, pak budu moci snad na čas odjet. Zatím to nejde.« Paní Diana každý den pravidelně prochází také dvacet výstavních místností. Památkáři oceňují, že interiéry,jež se chlubí mimo jiné ojedinělou obrazovou galerií českých panovníků, ponechala v celém rozsahu přístupné veřejnosti a navíc jim dodala nový osobitý rozměr. Doplnila je rodinnými památkami a také starožitnostmi, které si sama po léta kupovala v londýnském bazaru. Na stolku dva zlatavé šálky, konvičky s kávou a mlékem, lehce pomačkané ubrousky. Župan přehozený přes pelest postele, rozevřená kniha, dopis na psacím stole. »Jako kdyby ti lidé teprve před chvílí odešli,« vysvětluje atmosféru, o kterou se pokusila expozici obohatit. Pro všechny výstavní i nevýstavní pokoje navrhovala či upravovala nejen zařízení, ale se švadlenou také šila závěsy a drapérie. »V Anglii jsem se živila zařizováním domů pro druhé, tady vlastně dělám totéž, ale pro sebe,« usmívá se úspěšná bytová architektka. Bylo jí jedenáct let, když musela s otcem a matkou opustit Častolovice. Domů se definitivně vrátila až v roce 1992. V zámeckém křídle,které za socialism u užívalo učiliště, si zřídila útulné pokoje pro sebe, zámeckého správce a pro dceru, která s dětmi občas přijíždí. T řikrát do roka i do těchto prostor vstupují návštěvníci. Mohou nahlédnout také do patnácti pohostinských pokojů, které slouží jako příležitostný penzion pro náročné hosty. Když dorazí do Častolovic skupinka bohatých Američanů, čeká je pečení buřtů, projížďka parkem, koncert i slavnostní večeře s paní domu. »To je jediný okamžik, kdy jsem ochotná si hrát na hraběnku,« směje se. V í, proč tak činí. Zámek si zatím vydělá jen na jednu třetinu provozních nákladů, zbytek majitelka financuje z výnosů lesů a zemědělského hospodářství. »Tak to fungovalo za mých rodičů. Jenže - tenkrát neexistovala turistika. Jsem přesvědčena, že zámek bude soběstačný!«
Ložnice jako muzeum (Nové Město)
Ani Josef Bartoň-Dobenín neměl po svém návratu z USA potřebu zámek v Novém Městě nad Metují uzavřít před školními výlety. Byť jeho předkové kdysi tuto renesanční stavbu vzkřísili doslova z ruin a učinili z ní luxusní rodinné sídlo, Josef Bartoň se nastěhoval o devadesát let později do bytu někdejšího socialistického správce. Nechtěl spát v ložnici svých rodičů, kterou navrhoval významný architekt Dušan Jurkovič a také ho nenapadlo vést agendu náchodské textilní továrny v dědečkově pracovně, jež pro změnu pochází z dílny neméně slavného Pavla Janáka. »I když jsem tady žil jen sedm a půl roku, mám velmi dobrý vztah k Novému Městu. Respektuji, že je můj domov registrovanou památkou,« vysvětluje Josef Bartoň, proč všechny místnosti rekonstruované ve stylu české moderny jsou i nadále přístupné veřejnosti. Památkáři jásají nad stylově čistým, uzavřeným interiérem a pochvalují si, že zámecký pán s nimi každou úpravu či zápůjčku historicky cenného předmětu konzultuje. On trochu sarkasticky dodává, že s nimi také nemá potíže,protože případné »opravy zámku navrhuje vždy dříve než oni.« Diana Sterbergová-Phipps m usela po svém návratu do Častolovic nejprve zřídit čističku odpadních vod a zavést plynové topení po celém zámku, Josef Bartoň začínal pro změnu zase nákladnou výměnou střechy. »Je to asi rodový zvyk - opravovat,« konstatuje zámecký správce Jiří Češka. »První rekonstrukce zámku trvala přes třicet let. Když bylo hotovo, Bartoňové museli odejít. Dalších čtyřicet let žil zámek z podstaty,komunisté nedali ani korunu. A když už bylo namále,vrátili se Bartoňové.« Jestli lituje? Ne,návratu domů Josef Bartoň nelituje ani v nejmenším. Prostě pokračuje v tradici, zámek už zase plní funkci rodinného sídla. »Naše rodina nebyla samozřejmě zvyklá bydlet v domku s osmačtyřiceti pokoji a třemi soukromými koupelnami. Má to svá úskalí, ale je to náš domov.« On sám je však doma takřka k nezastižení. V ětšinu času tráví v náchodské textilní továrně či na svých statcích. Podnikání, jak jinak, ze čtyřiceti procent hradí náklady spojené s provozem zámku. Ohlédneme-li se deset let zpět, v Novém Městě nad Metují se vlastně nic zásadního nezměnilo. Studenti architektury se sem stále jezdí učit, jak lze skloubit staré a nové,aniž by to první utrpělo. Památkáři si mnou ruce,že si staronový majitel nevymýšlí kromě obligátních svateb, koncertů a recepcí další komerčně zajímavější lákadla pro návštěvníky. Ale možná právě obyčejný návštěvník si tady může připadat nepatřičně. Jako za dob,kdy byl odsouzen jen k těm klouzavým papučím a monotónní průvodcovské ukolébavce. Josef Bartoň jistě ví, proč udržuje svůj zámek v podobě stylového muzea. Především pochybuje, že by kdy mohla být tato budova ekonomicky soběstačná. A možná tak činí i podvědomě. Jen pár metrů od zámecké brány se totiž každý den mění půvabné renesanční náměstí v rušnou vietnamskou tržnici. Tváří tvář křiklavým symptomům »naší doby« působí rodinné sídlo Bartoňů jako oáza krásy a klidu. A tak ani nevadí, že vám na zámku protentokrát neuvaří kávu...
Možná nevíte...
Zámek Lnáře , donedávna rekreační středisko Úřadu vlády, byl navrácen původním majitelům a od roku 1999 se v něm - poprvé v jeho historii - provádí. Mimo to slouží jako penzion.
V zámku Nelahozeves byla v dubnu roku 1997 otevřena expozice Umění šesti století, která pochází z unikátních sbírek Lobkowiczů a dokumentuje vývoj Čech iEvropy od renesance do třicátých let 20. století. Mezi vystavenými díly jsou práce Cranacha, Bruegela, V eronese, Rubense, V elásqueze.
Pozdně barokní zámek hraběte Jana Kristiána ClamGallase v Dětenicích nedaleko Jičína byl celých čtyřicet let uzavřen veřejnosti a sloužil jako sociální ústav.Zdevastovanou budovu noví majitelé zrekonstruovali, zařídili historickým nábytkem a zpřístupnili veřejnosti.
Zámek v Líčkově na Lounsku vlastnil už po první světové válce malíř Oskar Brázda. Jeho ženě, jíž byl objekt v restituci vrácen, se podařilo i v dobách socialismu uchovat dílo svého muže na zámku.
V zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou už nenajdete velmi cennou sbírku českého malířského barokního umění. Staronoví majitelé ji nahradili exponáty dokumentujícími rodinnou historii a tradiční chov chlumeckých koní.
Ve Stráži nad Nežárkou , kde byla zámeckou paní v letech 1914 - 1930 Ema Destinnová, se v režii nových majitelů připravuje expozice věnovaná životu a dílu této slavné české pěvkyně.
Ve Žďáru nad Sázavou přežilo restituční řízení Muzeum knihy, v Rychnově nad Kněžnou jsou nadále přístupné velmi cenné rodové sbírky Kolowratů, veřejnost může vidět i v Mělníku sbírky Lobkowiczů. U nich navíc lze v historických sklepech okusit šest druhů vín.
Komu patří?
1. Blatná - rodina Hildprandt
2. Boskovice rodina Mensdorff-Pouilly
3. Častolovice Diana Sternberg-Phipps
4. Český Šternberg Zdeněk Sternberg
5. Dětenice - Pavel Ondráček
6. Dobříš Jeroným Colloredo-Mansfeld
7. Doudleby Adam Bubna Litic, Eleonora Dujková
8. Houska - Jaromír Šimonek
9. Chlumec nad Cidlinou Pio a Giovanni Kinský dal Borgo
10. Chotěboř Jan Josef Dobrzenský
11. Chyše - Vladimír Lažanský
12. Jemniště - Jiří Sternberg
13. Jirny Jiří Straka a bratři Zubrové
14. Kaceřo v - ing. Jiří Strunz
15. K ost Pio a Giovanni Kinský dal Borgo
16. Líčko v - Marie Brázdová
17. Lnáře - rodina V aníčkova
18. Lužany - Nadace Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových
19. Mělník - Jiří Lobkowicz
20. Nelahozeves William Lobkowicz
21. Nové Hrady (u Skutče) Petr a Magda Kučerovi
22. Nové Město nad Metují Josef Bartoň - Dobenín
23. Nový Světlov - Arnošt Rolný
24. Orlík - Karel Schwarzenberg
25. Roudnice nad Labem Martin Lobkowicz
26. Rychnov nad Kněžnou Jan Kolowrat - Krakowsky
27. Stráž nad Nežárkou Milu Čadová
28. Střeko v - William Lobkowicz
29. Velké Meziříčí Josefa Podstatzká-Liechtensteinová
30. Žďár nad Sázavou Radslav Kinský
V seznamu nejsou uvedeny objekty, které byly navráceny církvi. ( Zpracováno podle: Průvodce po hradech a zámcích, vydal Památkový ústav středních Čech - 2000; Kamenný klíč ke 340 hradům, zámkům a ostatním zpřístupněným památkám v ČR; vydala Kamila Sučková - 2000)
Na území Čech a Moravy jsou dva tisíce hradů a zámků. Zhruba 130 z nich bylo v minulosti pro své zajímavé interiéry a sbírkové fondy zpřístupněno veřejnosti, necelá třetina z nich byla po roce 1989 navrácena původním soukromým vlastníkům, v některých případech prodána novým majitelům.
