Nervózně chodila po bytě sem a tam. Nešťastná, zoufalá, vzteklá. Čas se vlekl a ona stále víc propadala mučivým myšlenkám. Nakonec úplně zapomněla i na to, že jsou s ní v místnosti její dvě děti. Rázně zvedla sluchátko, vytočila číslo a odměřeným hlasem řekla: „Jak dlouho se ještě hodláte stýkat s mým manželem?“ V ten moment se na ni překvapeně upřely pohledy jejích ratolestí. Tehdy poprvé si uvědomily, že šťastné soužití jejich rodičů je do značné míry pouze předstíranou idylkou.
I takové chvíle nastaly v životě herečky, kterou mnozí považovali za příliš noblesní, příliš hrdou, ráznou nebo snad tvrdou na to, aby podléhala podobně silným emocím. „Myslím, že jsem v životě neměla nic zadarmo,“ přemítala Věra, která musela urputně bojovat nejen o kariéru, ale také o rodinu.
Věra měla odjet do lázní a při rutinním vyšetření jí zjistili rakovinu plic. Za dva týdny ji měl na stole vyhlášený chirurg Pavel Pafko.