ČÍM SI VZÁJEMNĚ LEZEME NA NERVY
Simona: Vojtíka jsem měla v jednačtyřiceti. Chtěla jsem ho tak moc a od té doby co se narodil, mi na nervy ještě neleze.
Vojta: Máma pořád uklízí. V noci si jdu odskočit a mám ustláno.
KVŮLI ČEMU NEJČASTĚJI DOHADUJEME
Simona: Svačinu mu připravím v noci na stůl a on ji tam ráno nechá. To mě dokáže vytočit.
Vojta: Máma mi je schopná přinést čepici do školy a to bych vylít z kůže.
NA CO MÁME STEJNÝ NÁZOR
Simona: Znám všechny jeho kamarády a kamarádky a jsou to moc fajn lidi. Máme stejný vkus na lidi.
Vojta: S mámou se smějeme úplně stejným vtipům a situacím. Máme naprosto stejný smysl pro humor.
CO ŘÍKÁM NA JEHO PARTNERKU
Simona: Zatím se to v tomto věku hodně mění, tak si raději definitivně nezvykám. Ale mám je ráda. Hlavně jsem ráda, že je u nás dům dětí, to jsem vždycky chtěla. K nám může kdokoli. Akorát pak pořád uklízím.
CO ŘÍKÁ MÁMA NA MOU PARTNERKU
Vojta: Máma je dost tolerantní a předem připravená mít mou holku ráda. V tom spolu nemáme problémy. Je vůbec tolerantní k mým kámošům, ale pořád nám něco nosí k jídlu a to nás ruší.
KDY JSEM SE O NĚJ NEJVÍC BÁLA
Simona: Když jel Vojta sám do Anglie na dvouměsíční školu do Winchesteru. Nemohla jsem tam za ním, tak jsem mu pořád telefonovala.
Vojta: Byl jsem přes prázdniny na škole v Anglii, bylo mi dvanáct a to se zdálo, že máma nepřežije. Teď už se tak okatě nebojí, nebo to alespoň líp skrývá.
ČÍM SE NEJVÍC PŘEKVAPUJEME
Simona: Pořád si myslím, že je ještě dítě a on už je to mužský. Nějak se s tím musím vyrovnat.
Vojta: Celkem už máma pochopila, že mi nemůže mluvit do všeho a i když se možná zuby nehty drží, tak to fakt už tak často nedělá. Musím říct, že mě tím dost překvapuje.
CO SPOLU PODNIKÁME NEJRADĚJI
Simona: Nejraději s Vojtou trávím týden na Sicílii, to si ho pořádně užiju. Chodíme plavat a na dobrý jídlo a děláme výlety na kole po okolí. To já miluju.
Vojta: Nejradši s mámou a bráchou jezdím lyžovat do Dolomit. Tam jsou parádní nekonečné sjezdovky.
RODINA POD LUPOU: Simona Stašová a její syn Vojtěch
CO BYCH Z NĚJ CHTĚLA MÍT
Simona:Já bych chtěla hlavně, aby dělal něco, v čem bude dobrý a co ho bude celý život bavit.
CO BY ZE MĚ MÁMA CHTĚLA MÍT
Vojta: Tak chtěla ze mě mít doktora, jako každá máma, že jo. Ale to jí asi nesplním, já totiž nemám rád krev. Na jakou vysokou půjdu, vám neřeknu, stále to ještě měním. Mám ještě dva roky čas na rozhodnutí.
JAKÝ MI DAL/A NEJKRÁSNĚJŠÍ DÁREK
Simona: Vojta je šikovný manuálně a vyrobil mi krásný keramický dárečky na stěnu, do mého pokoje na stůl i na krk. Mám jich spoustu. Kočičku, náhrdelník, dózu na tužky. Každý rok dostávám pod stromeček i k narozeninám spoustu ručně dělaných dárečků.
Vojta: Dostal jsem od mámy super výzbroj i výstroj na lyže.
ČÍM TEĎ NEJVÍC ŽIJE A JAK JÁ TO VIDÍM
Simona: Vojta teď chodí na kurzy architektury a baví ho to. Loni chodil na kurzy fotografie a taky ho to bavilo. Tak jen čekám, co se z toho vyvrbí. Jak říkám, je jedno, co bude dělat, hlavně aby v tom byl dobrý.
Vojta: Máma žije tím, co dělám já a brácha, a pak divadlem. To je její život. Nic jiného jí nebaví. Jo a taky pořád čte scénáře. Doma přes ně skáčeme.
