"Bůh je daleko. Ale - jestliže stále ještě posílá anděly, aby mluvili s jeho proroky, pak ještě na Zemi zbývá něco udělat," říká v bestselleru brazilského spisovatele Paula Coelha Pátá hora hlavní hrdina Eliáš, který odešel z Izraele hlásat víru do země Féničanů. "Bůh všechno připravil - a my se snažíme to uskutečnit. To je naše hlavní poslání," říká o staletí později polský farář, který přijal místo v Čechách. Některé části Coelhovy knihy přetiskujeme.
"Povolej mě zpět do Izraele, Hospodine," volal Eliáš každé odpoledne, když kráčel údolím. "Nedovol, aby mé srdce zůstalo zajato v Akbaru." Napodobil proroky, které poznal ještě jako dítě, a kdykoli pomyslel na vdovu, začal se bičovat. Záda měl rozdrásaná do živého masa a dva dny blouznil v horečce. Když se probral, nejdřív ze všeho spatřil ženinu tvář; ošetřovala mu rány mastí a olivovým olejem. Nosila mu nahoru jídlo, protože samou slabostí nedokázal sejít dolů. Hned jak se mu ulevilo, začal zase chodit údolím. "Povolej mě zpět do Izraele, Hospodine," říkal. "Moje srdce už je zajato v Akbaru, ale moje tělo se ještě může vydat na cestu." Zjevil se anděl. Nebyl to anděl Páně, jehož viděl na vrcholu hory, ale ten, který ho střežil a na jehož hlas už si zvykl. "Pán naslouchá modlitbám těch, kdo prosí, aby se zbavili nenávisti. Je však hluchý k těm, kdo chtějí utéci od lásky."
***
Každý večer se všichni tři scházeli u jídla. Jak slíbil Hospodin, nikdy jim nechyběla v míse mouka a v nádobě olej. Při večeři spolu téměř nemluvili. Jednou se však chlapec zeptal: "Kdo je to prorok?" "Ten, kdo stále slyší tytéž hlasy, jaké slýchal v dětství. A pořád jim věří. Tak se může dozvědět, co si myslí andělé." "Ano, já vím, o čem mluvíš," řekl chlapec. "Mám kamarády, které nikdo jiný nevidí." "Nikdy na ně nezapomeň, i když ti budou dospělí říkat, že je to hloupost. Tak budeš vždy znát vůli Boží." "Budu znát budoucnost jako babylonští věštci," řekl chlapec. "Proroci neznají budoucnost. Tlumočí pouze slova, která jim v přítomnosti vnukne Hospodin. Proto jsem zde a nevím, kdy se vrátím do své země; on mi to neřekne dřív, než bude nutné." Ženiny oči zesmutněly. Ano, muž jednoho dne odejde.
***
Eliáš se nevrátil do vdovina domu. Vydal se nazdařbůh do pouště. "Hospodin neučinil nic," řekl travinám a skalám. "A mohl učinit." Šel, kam ho nohy nesly, díval se na hory, na město a na asyrské ležení v dálce. Byl jenom nepatrnou tečkou v údolí a kolem něho se rozkládal širý svět - svět tak velký, že by ani za celý život nedošel tam, kde končí. Jeho přátelé i nepřátelé asi lépe rozumějí zemi, kde žijí, říkal si; cestují do dalekých krajů, plaví se po neznámých mořích, bez pocitu viny milují ženy. Žádný z nich už neslyší anděly z dětství ani nehodlá bojovat ve jménu Hospodina. Žijí v souladu s přítomnou chvílí a jsou šťastni. Ion byl člověk jako druzí a jak tak chodil pouští, víc než kdy jindy si přál, aby byl nikdy neslyšel hlas Hospodina a jeho andělů. Život však netvoří přání, nýbrž činy člověka. Připomněl si, že už víckrát se pokoušel od svého poslání upustit, a přece se octl právě tam, uprostřed toho údolí, protože to vyžadoval Hospodin. "Mohl jsem zůstat pouhým tesařem, můj Bože, a byl bych dál užitečný Tvému dílu." Teď však Eliáš plnil, co se po něm žádalo, a vláčel s sebou tíži nadcházející války, vyvraždění proroků z příkazu Jezabel, ukamenování asyrského vojevůdce, strach ze své lásky k ženě z Akbaru. Hospodin mu poskytl dar a on nevěděl, co si s ním počít. Uprostřed údolí vzplálo světlo. Nebyl to jeho anděl strážný, jehož vždy slýchal, ale málokdy vídal. Byl to anděl Páně, který ho přišel utěšit. "Tady už nemohu nic udělat," řekl Eliáš. "Kdy se vrátím do Izraele?" "Až se naučíš obnovovat," odpověděl anděl. "Pamatuj však, jaké poučení dal Pán Mojžíšovi před bojem. Těš se z každého okamžiku, abys později nelitoval a necítil, že jsi promarnil své mládí. Každému věku člověka dává Pán jeho vlastní nepokoj."
***
Eliáš, žena a chlapec se vydali do Izraele západním směrem; nemuseli tedy projít asyrským ležením na jihu. Úplněk jim usnadňoval cestu, ale zároveň vrhal podivné stíny a zlověstné obrazy na skály a kameny v údolí. Zprostřed temnot se zjevil anděl Páně. V pravici třímal ohnivý meč. "Kam jdeš?" zeptal se. "Do Izraele," odpověděl Eliáš. "Povolal tě Pán?" "Už vím, jaký zázrak ode mě Hospodin čeká. A znám místo, kde jej mám vykonat." "Povolal tě Pán?" opakoval anděl. Eliáš mlčel. "Povolal tě Pán?" pravil anděl potřetí. "Ne." "Vrať se tedy tam, odkud jsi přišel, neboť jsi ještě nesplnil, co je ti souzeno. Pán tě dosud nepovolal."
Knihu Pátá hora vydalo nakladatelství Argo v roce 1999.
"Povolej mě zpět do Izraele, Hospodine," volal Eliáš každé odpoledne, když kráčel údolím. "Nedovol, aby mé srdce zůstalo zajato v Akbaru." Napodobil proroky, které poznal ještě jako dítě, a kdykoli pomyslel na vdovu, začal se bičovat. Záda měl rozdrásaná do živého masa a dva dny blouznil v horečce. Když se probral, nejdřív ze všeho spatřil ženinu tvář; ošetřovala mu rány mastí a olivovým olejem. Nosila mu nahoru jídlo, protože samou slabostí nedokázal sejít dolů. Hned jak se mu ulevilo, začal zase chodit údolím. "Povolej mě zpět do Izraele, Hospodine," říkal. "Moje srdce už je zajato v Akbaru, ale moje tělo se ještě může vydat na cestu." Zjevil se anděl. Nebyl to anděl Páně, jehož viděl na vrcholu hory, ale ten, který ho střežil a na jehož hlas už si zvykl. "Pán naslouchá modlitbám těch, kdo prosí, aby se zbavili nenávisti. Je však hluchý k těm, kdo chtějí utéci od lásky."
***
Každý večer se všichni tři scházeli u jídla. Jak slíbil Hospodin, nikdy jim nechyběla v míse mouka a v nádobě olej. Při večeři spolu téměř nemluvili. Jednou se však chlapec zeptal: "Kdo je to prorok?" "Ten, kdo stále slyší tytéž hlasy, jaké slýchal v dětství. A pořád jim věří. Tak se může dozvědět, co si myslí andělé." "Ano, já vím, o čem mluvíš," řekl chlapec. "Mám kamarády, které nikdo jiný nevidí." "Nikdy na ně nezapomeň, i když ti budou dospělí říkat, že je to hloupost. Tak budeš vždy znát vůli Boží." "Budu znát budoucnost jako babylonští věštci," řekl chlapec. "Proroci neznají budoucnost. Tlumočí pouze slova, která jim v přítomnosti vnukne Hospodin. Proto jsem zde a nevím, kdy se vrátím do své země; on mi to neřekne dřív, než bude nutné." Ženiny oči zesmutněly. Ano, muž jednoho dne odejde.
***
Eliáš se nevrátil do vdovina domu. Vydal se nazdařbůh do pouště. "Hospodin neučinil nic," řekl travinám a skalám. "A mohl učinit." Šel, kam ho nohy nesly, díval se na hory, na město a na asyrské ležení v dálce. Byl jenom nepatrnou tečkou v údolí a kolem něho se rozkládal širý svět - svět tak velký, že by ani za celý život nedošel tam, kde končí. Jeho přátelé i nepřátelé asi lépe rozumějí zemi, kde žijí, říkal si; cestují do dalekých krajů, plaví se po neznámých mořích, bez pocitu viny milují ženy. Žádný z nich už neslyší anděly z dětství ani nehodlá bojovat ve jménu Hospodina. Žijí v souladu s přítomnou chvílí a jsou šťastni. Ion byl člověk jako druzí a jak tak chodil pouští, víc než kdy jindy si přál, aby byl nikdy neslyšel hlas Hospodina a jeho andělů. Život však netvoří přání, nýbrž činy člověka. Připomněl si, že už víckrát se pokoušel od svého poslání upustit, a přece se octl právě tam, uprostřed toho údolí, protože to vyžadoval Hospodin. "Mohl jsem zůstat pouhým tesařem, můj Bože, a byl bych dál užitečný Tvému dílu." Teď však Eliáš plnil, co se po něm žádalo, a vláčel s sebou tíži nadcházející války, vyvraždění proroků z příkazu Jezabel, ukamenování asyrského vojevůdce, strach ze své lásky k ženě z Akbaru. Hospodin mu poskytl dar a on nevěděl, co si s ním počít. Uprostřed údolí vzplálo světlo. Nebyl to jeho anděl strážný, jehož vždy slýchal, ale málokdy vídal. Byl to anděl Páně, který ho přišel utěšit. "Tady už nemohu nic udělat," řekl Eliáš. "Kdy se vrátím do Izraele?" "Až se naučíš obnovovat," odpověděl anděl. "Pamatuj však, jaké poučení dal Pán Mojžíšovi před bojem. Těš se z každého okamžiku, abys později nelitoval a necítil, že jsi promarnil své mládí. Každému věku člověka dává Pán jeho vlastní nepokoj."
***
Eliáš, žena a chlapec se vydali do Izraele západním směrem; nemuseli tedy projít asyrským ležením na jihu. Úplněk jim usnadňoval cestu, ale zároveň vrhal podivné stíny a zlověstné obrazy na skály a kameny v údolí. Zprostřed temnot se zjevil anděl Páně. V pravici třímal ohnivý meč. "Kam jdeš?" zeptal se. "Do Izraele," odpověděl Eliáš. "Povolal tě Pán?" "Už vím, jaký zázrak ode mě Hospodin čeká. A znám místo, kde jej mám vykonat." "Povolal tě Pán?" opakoval anděl. Eliáš mlčel. "Povolal tě Pán?" pravil anděl potřetí. "Ne." "Vrať se tedy tam, odkud jsi přišel, neboť jsi ještě nesplnil, co je ti souzeno. Pán tě dosud nepovolal."
Knihu Pátá hora vydalo nakladatelství Argo v roce 1999.
