V první fázi experimentů japonští vědci předkládali pokusné skupině devětatřiceti žen uměle sestavené obrázky mužů. Někteří měli ostře řezané rysy obličeje, vystouplou bradu, výrazné oční oblouky a další znaky, které výzkumníci označili jako »mužné«. Jiné tváře mužů nesly jemnější a vlastně by se dalo s určitou nadsázkou říci zženštilé rysy.
Jemnější rysy vedou
Japonské ženy pak v průběhu několika týdnů vždy znovu seřazovaly tyto tváře podle toho, jak se jim jevily přitažlivé. Ukázalo se, že mužné tváře je výrazně více přitahovaly v té části jejich menstruačního cyklu, kdy ženy měly největší šanci počít dítě. V e zbývajících třech týdnech v měsíci, včetně doby menstruace, však ženy dávaly přednost jemnějším a ne tak mužným tvářím. Zajímavé je, že jiná, kontrolní skupina žen, které braly hormonální antikoncepci, měla preference neměnné, bez ohledu na období menstruačního cyklu. T yto ženy dávaly stále přednost mužům se »zženštilejší« tváří. Druhá část studie se uskutečnila v Británii. V ědci požádali 65 tamních žen, aby s využitím počítačové grafiky měnily na obrazovce tváře mužů. Mohly jim přidávat či ubírat mužných rysů podle okamžité představy. Vědci ženy tentokrát výslovně žádali, aby takto každý týden po dobu jednoho měsíce sestavily mužskou tvář, která by je nejvíce přitahovala pro krátkodobý sexuální vztah, a tvář pro dlouhodobé partnerství. V případě vytipování partnera pro krátkodobý vztah se opakovala japonská zkušenost - v době vhodné pro početí byly v kursu mužně řezané tváře, ve zbylé době obličeje jemnější. A však při hledání partnera pro život byly výchylky po dobu menstruačního cyklu menší a u vybraných mužů převažovaly mírně »ženštější« rysy.
Předávání nejlepších genů
Obě skupiny vědců o svých výsledcích sestavily zprávu, kterou otiskl renomovaný vědecký časopis Nature. V ní však o vyhodnocení svých závěrů mohli vědci zatím jen spekulovat. »Z biologického pohledu je mužnost skvělá věc,« soudí jeden z vědců, David Perret ze skotské Univerzity svatého Ondřeje. »Je to přesně to, co hledají samičky různých zvířecích druhů.« Silní samci vyhrávají ve světě zvířat v bojích o samice, kterým pak mohou předat své geny; zatímco slabí jedinci mají méně šancí a jejich geny umírají s nimi. U člověka však nastupuje ještě jiný pohled, soudí vědci. Vychovat dítě trvá lidem mnohem déle, než kolik času potřebuje většina zvířat k tomu, aby připravila svá mláďata na život. Vědci tedy spekulují o tom, že žena bezděčně přihlíží k tomu, zda muž nabízí i určitou dlouhodobou stálost a podporu pro rodinu. A to je v podvědomí - bez ohledu na všechnu rovnoprávnost - přece jen stále ještě spojováno spíše s ženskými vlastnostmi, a tedy snad i s určitými ženskými rysy v obličeji muže.
Promíchaná kritéria
Výsledky tohoto výzkumu tedy ukazují na určitý zmatek na promíchání obou podvědomých kritérií v lidské populaci. V ní se zřejmě touha po spojení s dravým mužným jedincem mísí se snahou po dosažení dlouhodobé stability. Časopis Nature čtou vědci po celém světě. Odborné zprávy, které se v něm objeví, obvykle předurčují směry dalšího bádání. Takže se dá čekat, že se do oříšku nyní pustí nové vědecké týmy a přijdou s dalším pozorováním. Jestli se z dosavadních závěrů už mohou nějak poučit i běžní muži, to je ovšem jiná otázka.
