"Navštívili jsme několik odborných lékařů. Ti sice konstatovali, že syn slyší, vidí, i rozumově se vyrovná svým vrstevníkům, ale příčinu, proč mluví jen doma, nenašli," říká maminka Trojancová.
Malý Trojanec je ve třetí třídě Soukromé speciální školy pro děti s více vadami v Ostravě. Aby se kantoři přesvědčili, že doma komunikuje, nahrála ho maminka, když do školy nastoupil, tajně na magnetofon.
Po třech letech výuky se speciálním kantorům podařil alespoň malý úspěch. Honza začal šeptat. "Před kolektivem dětí pouze slabě šeptá, když však sedí u mě v kabinetě, občas se rozpovídá i nahlas.
Chlapec je jinak velice šikovný. Hezky kreslí a bez problémů na vše ukáže. V kolektivu dětí je oblíbený. Na to, že od něj nic neuslyší, si spolužáci zvykli. Chce to asi čas a intenzivní péči logopedů," vysvětlil třídní učitel Petr Papavasilevský.
Doma Honza vesele diskutuje se sourozenci, zpívá si, recituje básničky a také mamince pomáhá s nádobím či zajde do obchodu. Tam ale s nezbytným lístečkem v ruce, neboť by se od něj prodavačka nic nedozvěděla.
"Ptala jsem se jej, proč nechce mluvit mimo domov. Řekl pouze, že to všechno nemá v hlavě. Někdy si myslím, že je prostě líný hovořit. Jindy přemítám, jestli se nemohl jako malinký třeba pořádně leknout," dumá matka.
Školní logopedka také tvrdí, že chlapec je pohodový a bystrý. "Příčin, proč nekomunikuje, bude asi více. Všimla jsem si, že v neznámém prostředí je ostýchavý a těžko si u něj člověk získá důvěru. Do mluvení jej ale nenutíme. Zatvrdil by se. Když začal šeptat, museli jsme se tvářit, že se nic převratného nestalo, i když nás potěšil," konstatovala.
