Coby medik Jonáš Hrzán v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 jste se poprvé objevil loni v září. Už jste se v nekonečném seriálu zabydlel?
Zabydlel. Mám tam hrozně fajn partu lidí, natáčení je skvělé. Jsem i rád, že díky Ordinaci z obrazovek hned tak nezmizím. Na druhou stranu doufám, že se ani neokoukám. Je vtipný, že jsem v tomhle seriálu hrál před dvanácti lety dětského pacienta Ondřeje Sokola. Nevěřil bych, že se sem za čas vrátím a budu mít velkou roli. Těší mě to a vážím si toho.
Jonáš přišel v seriálu o tátu, to je bohužel věc, kterou máte společnou.
Je to smutný, nerad o tom mluvím. Na začátku jsem byl hodně smutný, ale vím, že nejsem sám, kdo v životě o někoho přišel. Takže jsem si řekl, že se musím chovat jako dospělák, protože smutek by mi tátu stejně nevrátil.
Váš otec Milan „Ferda“ Peroutka byl bubeník skupiny Olympic. Paradoxně to ale nebyl on, kdo vás přivedl k hudbě.
Přesně. Byla to máma, která nás nutila chodit do sboru a na klavír, protože táta byl často pryč. Po čase jsem zjistil, že mě hudba baví.
Začal jste se jí tedy věnovat a založil kapelu?
Ano, mám kapelu Perutě. Snažíme se lidem ukázat, jakým směrem nás ta hudba baví dělat. Teď připravujeme desku, která by měla vyjít na jaře. Co vše na ní bude, to je velká diskuse. Kluci totiž už nechtějí staré věci, ale já říkám, že je tam musíme dát alespoň jako bonus. Spustili jsme vlastní merch, máme e-shop.
Koncem roku vyšel váš nový klip Druhý břeh. Jaké máte ohlasy?
Vydali jsme ho koncem prosince, je to vánoční čas, kdy člověk intenzivněji myslí na své blízké, kteří už se nemůžou radovat s námi. Song jsme věnovali všem, kteří to emočně cítí stejně jako my. Točili jsme to na Islandu, bylo to tam nádherné, cítil jsem tam přítomnost mých blízkých.
A mimo kapelu se těšíte na co dalšího?
Těším se na projekt Roztančené divadlo aneb Když herci tančí, které se podobá televizní show StarDance s tím rozdílem, že se odehrává na divadelních prknech. Je to pro mě výzva. Já budu hájit Divadlo Kalich. Budeme tancovat latinu a standard a bude nás hodnotit porota. Chodil jsem na street dance, na základní škole jsme tancovali latinu a dokonce jsem chodil na gymplu do tanečních. Tak snad jsem všechno nezapomněl.
Už nějaká žena ulovila vaše srdce nebo mají fanynky šanci?
Zatím jsem nezadaný a ve fázi, že rekonstruuji byt. To je velká změna, protože já jsem skutečně rok bydlel na staveništi. A na velmi nereprezentativním staveništi. Takže teď jsem to dával do kupy a pak uvidíme. Nechávám vztahu volný průběh, nějak mě to netlačí a nejvíce se věnuji práci. Ono všechno bude tak, jak to být má.
A jaké ženy mají u vás šanci?
Tak měli bychom si logicky rozumět. To vám asi neřeknu žádné objevné věci. Teď jsem s někým řešil fenomén seznamky, tyto věci mě zatím míjejí, ale mám kamaráda, který to dělá jako aktivní sport. Já si rád s někým skutečně popovídám, takže to mám v téhle rovině.
Co by případné ctitelky mohlo vyděsit?
Podle mě doma nejsem zdaleka tak zábavný, jako jsem ve společnosti. Pro mě je domov místo, kde člověk vypne a jenom kouká. Takže já bych je připravil na to, že pokud mají pocit, že je se mnou třeba sranda, když jsme venku, tak doma to bude úplně jinak.
Měl jste někdy nějakou stalkerku?
Měl. Bylo to nepříjemné, bylo tam i nějaké citové vydírání a tak dále. Ale já mám samozřejmě svoje fanoušky rád, takže zase nechci jít proti nim, protože díky nim ta práce dává smysl, díky nim ta práce je.
