Štvala vás nálepka něčí partnerky?
Pochopitelně. Než jsem přišla do Prahy, na Slovensku jsem byla známá, moje první deska byla úspěšná a já byla slunce, které zářilo ve světlech reflektorů. A najednou jsem se jako „no name“ ocitla vedle „českého národního pokladu“. Nebylo to jednoduché. Johanka byla těsně před derniérou, ale přesto jsem slýchala, že ji zpívám jen kvůli němu. Trvalo to skoro osm let.
Fotogalerie |
Jaké vlastně bylo vaše první setkání s Ondřejem Soukupem?
Bylo mi nějakých jednadvacet, studovala jsem Ježkovu konzervatoř a zrovna jsem prožívala jedno osobní zklamání, na které jsem se snažila zapomenout v proslulém baru Bluelight s kolegy z divadla. Měla jsem v sobě možná deci vína, což mně stačí k tomu, abych byla hodně veselá, takže jsem se chovala dost divoce, extravagantně, prostě asi strašně (smích). Kolega tehdy ukázal někam do rohu, jestli vím, kdo tam sedí, že to jsou dvorní autoři Lucie Bílé. Já jsem si tuhle příhodu vůbec nepamatovala. Na rozdíl od Gábiny (Gabriely Osvadlové - exmanželky Ondřeje Soukupa - pozn. red.), která mi později prozradila Ondřejovu památnou větu na mou adresu: „Co je to za pindu, tu bych nechtěl mít doma.“ Dost jsme se tomu pak nasmáli.
Co jste si z toho setkání pamatovala vy?
Já jsem tomu vůbec nevěnovala pozornost, byla jsem ponořená do svého smutku. Ale pamatuju si, že když jsem přišla na konkurz do Johanky, tak si mě Gábina pamatovala právě z toho Bluelightu. Já mezitím objevila její texty a strašně jsem ji obdivovala, i když to naše setkání jsem si vůbec nepamatovala. Vzpomínám si, jak jsem říkala své kamarádce něco ve smyslu, jak může tak úžasná žena být s tím vychechtaným chlapíkem. Ondřej byl tak trochu děcko, dospěl až někdy před šedesátkou, takže můj první dojem z něj byl taky hrozný. Prostě odříkaného chleba největší krajíc.
Když jste si pak s Ondřejem začali, dřelo to někdy mezi vámi a Gábinou?
Ona už v té době měla nový vztah. Ale bulvár rozdmýchával leccos, i to, co spalo. Ale o tom už se namluvilo dost.
10. března 2017 |
