Zpěvačka Marcela Králová vypráví o tom, jak před lety musela kariéru zabalit, protože její manžel onemocněl Alzheimerovou chorobou – nejčastějším typem demence – a ona ho odmítla strčit do ústavu. Doma se o něj stará dodnes. Jeho stav se zhoršuje, před dvěma roky jí dokonce ranou pěstí do krku, když se bránil převlékání, nevratně poškodil hlasivky. Takže dnes už si bývalá zpěvačka nezazpívá ani lidovku. „V životě by mi neublížil, kdyby si to uvědomoval. Konce života bohužel nebývají romantické ani moc hezké, “ říká. Smířená se vším, co přijde.
Už jako holčička jste v rodných Karlových Varech chodila na národní výbor zpívat za 30 korun na svatby. V Lidové škole umění jste hrála na klavír a později začala chodit na zpěv. Po základní škole jste šla na konzervatoř? Na pedagogickou školu. Ale nebavilo mě to tam. Původně jsem měla jít na konzervatoř, jenže ta byla v Plzni. Jsem jedináček a tatínek mě nepustil. Bál se, že bych zvlčila. Ale já zvlčila stejně. Utekla jsem z domova s jedním muzikantem, bubeníkem Pavlem, protože mi táta nechtěl dovolit, abych s ním chodila.
Odtáhne mi psací stůl, vytáhne tiskárnu, klávesnice tady visí na drátě. Vezme pití, rozleje ho, pak to rozšlape. Na zahradě sázím stromky, on je trhá…
Marcela Králováo svém nemocném manželovi
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
