Severně a severozápadně orientované balkony nemusí být jen odkladištěm nepotřebného harampádí. Pokud jim dobře vyberete osazenstvo truhlíků, mohou většinu roku kvést, nebo se aspoň zelenat.
"Na severní balkony často nedopadne za celý den jediný přímý sluneční paprsek. To však ještě neznamená, že na půlnoční straně je to se světlem tak zlé - na balkonech stíněných střechou nebo vzrostlým stromem může v průběhu dne vládnout ještě větší přítmí. Na severní straně se však k nedostatku slunečního svitu přidává ještě jeden problém chladno," říká Milan Tejmer z Ekocentra Rosa, který se zabývá balkonovými květinami. Naštěstí však existuje spousta druhů, které se v chládku cítí jako doma: jsou to zpravidla ty, které i v přírodě rostou v přítmí pod stromy. Mají své přesně stanovené - obvykle nepříliš dlouhé - období květu a po zbytek roku se věnují odpočinku. Proto na stinný balkon stěží sestavíte truhlík, který rozkvete na počátku května a vydrží hýřit barvami a vůní až do prvních mrazů. To ovšem neznamená, že se místo bez slunce musí většinu roku utápět ve fádní zeleni: jako základ může posloužit trvalkový truhlík, který osadíte skupinou mrazuvzdorných jehličnanů, stálezelených keřů nebo dekorativních trav. A tady se fantazii ani vkusu meze nekladou: balkonové arboretum může kombinovat různě vybarvené odrůdy jehličnanů - od zlatých k bělostně ojíněným - s listnatými keři, jako jsou třeba skalníky, jimž barevné plody vydrží třeba celou zimu. A abyste i doma poznali, že už je jaro, zasaďte pod ně několik cibulek či hlíz - třeba sněženek nebo sasanek. Dolů po truhlíku pak může splývat barvínek, po zábradlí nebo po zdi nechte šplhat břečťan. Už jen z barevných variet břečťanu se dá sestavit pestřejší kombinace, než je usedlému oku milé. Vedle celoročního truhlíku se může střídat kombinace sezonních rostlin. Ty lze buď umístit do jedné stálé nádoby, aby jedna druhé šlapaly na paty, nebo je stěhovat na balkon a na odpočinek, na chráněné, stinné místo v zahradě. Po zimních čemeřicích mohou na balkoně kvést například prvosenky, ladoňky nebo plicníky. V létě je pak vystřídají zvonky nebo plaménky a na podzim třeba japonské sasanky. Od jara do podzimu pak může za zábradlím postávat květináč s bylinkami. Ty sice tak nápadně nekvetou, ale zato voní a chutnají. S málem světla se spokojí třeba petržel, kontryhel, fazol nebo hluchavky. Kam nechodí slunce, tam se voda vypařuje pomaleji. Proto nemusíte po každé zálivce rostlin v jižním okně pospíchat s konvičkou k truhlíkům, které si hoví ve stínu. Je-li povrch hlíny na pohled nebo na dotek ještě vlhký, je na zalévání příliš brzy. Jinak by vašim rostlinám hrozilo spíš utopení než stesk po slunci.
"Na severní balkony často nedopadne za celý den jediný přímý sluneční paprsek. To však ještě neznamená, že na půlnoční straně je to se světlem tak zlé - na balkonech stíněných střechou nebo vzrostlým stromem může v průběhu dne vládnout ještě větší přítmí. Na severní straně se však k nedostatku slunečního svitu přidává ještě jeden problém chladno," říká Milan Tejmer z Ekocentra Rosa, který se zabývá balkonovými květinami. Naštěstí však existuje spousta druhů, které se v chládku cítí jako doma: jsou to zpravidla ty, které i v přírodě rostou v přítmí pod stromy. Mají své přesně stanovené - obvykle nepříliš dlouhé - období květu a po zbytek roku se věnují odpočinku. Proto na stinný balkon stěží sestavíte truhlík, který rozkvete na počátku května a vydrží hýřit barvami a vůní až do prvních mrazů. To ovšem neznamená, že se místo bez slunce musí většinu roku utápět ve fádní zeleni: jako základ může posloužit trvalkový truhlík, který osadíte skupinou mrazuvzdorných jehličnanů, stálezelených keřů nebo dekorativních trav. A tady se fantazii ani vkusu meze nekladou: balkonové arboretum může kombinovat různě vybarvené odrůdy jehličnanů - od zlatých k bělostně ojíněným - s listnatými keři, jako jsou třeba skalníky, jimž barevné plody vydrží třeba celou zimu. A abyste i doma poznali, že už je jaro, zasaďte pod ně několik cibulek či hlíz - třeba sněženek nebo sasanek. Dolů po truhlíku pak může splývat barvínek, po zábradlí nebo po zdi nechte šplhat břečťan. Už jen z barevných variet břečťanu se dá sestavit pestřejší kombinace, než je usedlému oku milé. Vedle celoročního truhlíku se může střídat kombinace sezonních rostlin. Ty lze buď umístit do jedné stálé nádoby, aby jedna druhé šlapaly na paty, nebo je stěhovat na balkon a na odpočinek, na chráněné, stinné místo v zahradě. Po zimních čemeřicích mohou na balkoně kvést například prvosenky, ladoňky nebo plicníky. V létě je pak vystřídají zvonky nebo plaménky a na podzim třeba japonské sasanky. Od jara do podzimu pak může za zábradlím postávat květináč s bylinkami. Ty sice tak nápadně nekvetou, ale zato voní a chutnají. S málem světla se spokojí třeba petržel, kontryhel, fazol nebo hluchavky. Kam nechodí slunce, tam se voda vypařuje pomaleji. Proto nemusíte po každé zálivce rostlin v jižním okně pospíchat s konvičkou k truhlíkům, které si hoví ve stínu. Je-li povrch hlíny na pohled nebo na dotek ještě vlhký, je na zalévání příliš brzy. Jinak by vašim rostlinám hrozilo spíš utopení než stesk po slunci.
