MÍSTO A DATUM PRVNÍHO SETKÁNÍ
Josef: Datum nedám dohromady. Ale vím, že to byl první natáčecí den seriálu o kuchaři Svatoplukovi ve Varech. V nějakém hotelu byl seznamovací večírek a najednou vešla krasavice. Milá, laskavá, nešlo ji přehlédnout. Nebyl jsem sám, kdo na ni zíral.
Jája: Bylo to večer po natáčení seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka v Karlových Varech v restauraci hotelu Slavie v květnu 1983. Moc jsem ho neregistrovala, musela jsem hlavně vyřídit všechno potřebné pro natáčení, třeba i to, aby byl Pepa na place včas a aby uměl text. Ale takhle jsem stíhala celý štáb. Že bych se u toho chtěla zamilovávat, tak to opravdu ne.
ČÍM MĚ OKOUZLIL/A
Josef: Kouzlem osobnosti. Nesmírně laskavá, usměvavá, pozorná i k tomu poslednímu člověku na place. Nic pro ni nebyl problém. Od první chvíle neměla konkurenci. A že se tam motala spousta krásnejch ženskejch.
Jája: Na začátku jsem se dívala na Pepu přes práci. Byla tam tehdy senzační parta - velká, jako na celovečeráku s úžasným a milovaným režisérem Františkem Filipem v čele. Ale vraťme se k Pepovi, když mě jednou pozval na procházku, šla jsem s přesvědčením, že s tímhle klukem zaženu chmury. No a to se také stalo. Pepa se ovšem snažil a já se vstřícně smála. Až jsme najednou oba zjistili, že nám to nějak podezřele klape.
GESTO, KTERÉ MĚ DOSTANE
Josef: Jája je snad vzdálená příbuzná Matky Terezy. Dala dohromady mé bývalé manželky, to není, jistě uznáte, jednoduché. Skamarádila mé děti se svojí Markétkou a je nadšená, když se jí podaří všechny utábořit na chalupě. To je jen nepatrná část toho, čím mě dostává.
Jája: Pepa je skvělej herec, miluju spoustu jeho gest. Hlavně na jevišti. Skoro v každém představení nacházím prchavý tragikomický okamžik, který mě vždycky dostane. Mám to privilegium, že mu vidím do hereckých karet. Vím přesně, co právě udělá a jak se přitom bude tvářit. A čekám na to, jako kdybych Pepu viděla poprvé, s dychtivým napětím. Poprvé, podesáté, posté... Je komik od boha, takže tím, co dostal darem, tedy včetně gest, mě a hlavně diváky vždycky spolehlivě nachytá.
CO PODNIKÁME NEJRADĚJI
Josef: Jája je můj diář, můj rozvrh sil, moje vychovatelka, přesto, že jí musí být jasné, že jsem od přírody nepřevychovatelný. Jsem přesvědčený, že dokud budeme spolu, nikdo nás neporazí.
Jája: Mám ráda divadelní zájezdy do různých měst naší země, kde v okolí divadla objevuji při procházkách s s naší fenkou zajímavosti navštíveného města. Jsem s ním ráda na chaloupce, kde se to obejde bez atrakcí. Stačí nám společně posnídat, štípat a rovnat dřevo, vykoupat se v ledovém bazénku, honit kuny kolem baráku, číst knížku...
NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ
Josef: Je mazaná, přečte si vás dopředu, a když vidí, že jste v ouzkých, místo toho, aby dělala bengál, láskyplně vás vezme za ruku. Bacha ale, nenechá si nic namluvit.
Jája: Tak třeba občas z ničeho nic utře nádobí. A já vím, že ho to prostě napadlo a že za tím není žádný jiný zastírací manévr. A jsem ráda, když se žádné překvapení nekoná, když je v pohodě, když neblbne víc, než je třeba, nehoní se zběsile ve vedru na tenise a chodí na představení nebo na natáčení připraven a včas. Produkční ve mně zkrátka neudolal a už se mu to nepodaří, třebaže se o to aktivně snažil.
KDY SE DOSTAVUJE ŽÁRLIVOST
Josef: V jednom kuse žárlím. I v našem věku se belhají po ulicích vilní kocouři, a když se jim nepodaří sbalit Jáju, pustěj se do mě, protože už blbě viděj a říkaj si, když nechce dceruška, tak snad s námi půjde na vínečko její tatínek.
Jája: Kolem Pepy běhaly ženské vždycky. Někdy to byly fakt krasavice, ale občas taky čarodějnice, které Pepu hodlaly usápnout v domnění, že je slavnej a že je v balíku. Nejednou jsem přišla do šatny ve chvíli, kdy mu některá fanynka plakala kolem krku, tak jsem taktně vycouvala a zavřela dveře. Myslím, že v tom lítal pokaždé dost nevinně. Má zvláštní dar. Stačí mu vyjít bez jediného slova na jeviště a lidi se hned začnou smát. Vidím to také na chalupě, kde je pořád slyšet: „Dobrý den, pane Dvořáku... Dobrý den, pane Dvořáku...“ Třeba teď v neděli stál na zápraží a slyším: „Dobrý den, pane Dvořáku.“ Tak jsem si vzdychla: „A já jsem vosk?“ Pepa to slyšel, zastavil celou tu bandu kolem procházejících Moraváků a říká: „Až řeknu tři, tak prosím zavolejte: Dobrý den, paní Dvořáková!“ No, tak žárlím, ale nemůžu si pomoct.
KDY MĚ ROZPLAKAL/A
Josef: Jakmile začne venku chumelit, u nás se větrá. Jakmile je venku minus 20, u nás jsou okna dokořán. Já miluju teplo a tak nenápadně chodím za Jájou a okna zavírám. Marně. Jen se otočím, už se bytem prohání severák.
Jája: Když umřel náš milovaný pejsek Beníček, Pepa u toho nebyl, ale poslal mi SMS: „Jájinko, mám tě moc rád, neplakej. Josef.“ Bylo to 3. 10. 2002. Dodnes ji mám v mobilu.
ZLOZVYKY, KTERÉ TAKTNĚ PŘECHÁZÍM
Josef: Jakmile se setmí, vyráží z domova na babinec. Nepravidelně, ale zdá se mi, že pořád. Nezapomene nahlásit, kdy se přesně vrátí, ale bez problému přijde o tři až pět hodin později. Prej, že si nestačily dopovídat.
Jája: Představte si, že mu koupím k narozeninám jeden z nejdražších záchodů na světě, který změří snad i tlak a tep a on čurá ve stoje, přestože je tam „výstražná“ cedule „Bitte im sitzen pinkeln!“ Já se z něj svalím.
ČÍM TEĎ NEJVÍC ŽIJE
Josef: Všichni musíme shánět starý chleba a rohlíky. Jája na chalupě po ránu v noční košili běhá po hrázi rybníka a volá: “Kač, kač, kač...“ Na zavolání se k ní slétají všechny kačeny z celého Českého ráje a začíná krmení.
Jája: Prací, divadlem a příležitostmi, které dostává jinde. Připravuje se na všechno hodně poctivě a k tomu sportuje. V tenise se za léta propracoval ze začátečníka na dost slušného hráče. Všude v bytě i na chalupě se válej knížky o teorii tenisu, dokonce i na WC. A na chalupě máme spoustu pohárů a medailí. Ano, tenis miluje a já mám radost z faktu, že se to odráží na stavu jeho „trosek“ - to je výrok Jirky Sováka. No, nevypadá on dobře, co říkáte?
NEODOLATELNÝ DETAIL
Josef: To zrovna. Já vám to řeknu a vy mi ji vyfouknete.
Jája: Jásá nad každým přitlučeným hřebíkem a žádá, aby byl při tom vyfocen.
VZKAZ MÉ LÁSCE
Josef: Jájo, mám tě rád.
Jája: Svého Pepíčka miluju tak, že se ho občas pokouším láskyplně zabít.