Po úspěchu komedií Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak poslat tatínka do polepšovny, kde hrála baletku a starostlivou maminku, si své role pečlivě vybírala. Její srdce totiž patřilo vždy a především divadlu. Léta v Divadle Na zábradlí a v Národním divadle jí přinesla desítky pozoruhodných rolí.
Herectví Jany Preissové je obdivuhodné, málokterá herečka se dokáže tak věrohodně převtělovat do zcela odlišných postav. Často ztělesňovala na první pohled křehké, v nitru však silné ženy. Z jejích nedávných rolí v Národním divadle vyniká postava Lily O’Hanlonové v inscenaci Noční sezóna v režii Daniely (dříve Daniela) Špinar, za kterou se ocitla v širších nominacích na Thálii.
Igor Orozovič a Jana Preissová v kusu Noční sezóna
„Po dlouhém čekání to byla zásadní role, jejíž téma bylo pro mne velmi osobní. Lily je žena s velkým tajemstvím, jehož odkrývání je mimořádně vzrušující. Byly to úžasné zkoušky, režisér Špinar byl výsostně připraven. Proces zkoušení mě vždycky baví nejvíc,“ prozradila Jana Preissová.
Z jejích dalších rolí v Národním divadle, kterému se upsala v roce 1990, byla strhující královna Kunhuta ve Falkenštejnovi, Raněvská ve Višňovém sadu či Marie Stuartovna ve stejnojmenné Schillerově hře. Aktuálně tu Jana Preissová hraje v dramatizaci slavného románu Jane Austinové Pýcha a předsudek, a dále ve stále vyprodaných inscenacích Kytice a Kráska a zvíře.
V předchozím dvacetiletém angažmá pražském Divadle Na zábradlí v Praze od roku 1970 Preissová excelovala například jako Grušenka v Bratrech Karamazových, Máša ve Třech sestrách či Lady Macbeth. „Smyslná Grušenka v Bratrech Karamazových pro mě znamenala přelom od naivek k dramatickým postavám,“ vzpomínala jednou.
Hrát začala tato plzeňská rodačka ještě dříve, než se naučila chodit. Její rodiče milovali ochotnické divadlo a brali ji všude s sebou. A v dětství jí učaroval balet. „Vždycky se mi hrozně líbilo, že u baletu nemusíte mluvit a všechno vyjádříte tělem. To jsem si hrozně přála – studovat balet nebo archeologii. Taky jsem chtěla být letuškou… A přitom se bojím létat! Je to paradox,“ prozradila.
Jenže ve čtvrté třídě onemocněla a rok byla vyřazená ze všech aktivit, a tak baletu odzvonilo. Tanec jí zůstal jen jako koníček, s kolegy na zájezdech protančila nejedny střevíčky. A baletkou byla alespoň ve třech svých slavných filmových rolích. Na DAMU, kterou úspěšně absolvovala, to prý šla jen tak zkusit.
Její vzhled křehké půvabné blondýnky ji zprvu předurčoval do rolí princezen a naivek, režiséři ale brzy rozpoznali její talent a začali jí svěřovat i náročnější role. Ve stylizovaném romantickém příběhu Morgiana (1972) režiséra Juraje Herze v pětadvaceti letech sekundovala Ivě Janžurové.
František Němec, Jana Preissová a Tomáš Holý ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny (1978)
A po slavných komediích Marie Poledňákové s tátychtivým Vašíkem, kterého tolik lákají hory, z let 1977 a 1978, začala hodně hrát v televizních filmech a seriálech. Její matka představená ze snímku Řád (1994) jí vynesla ocenění Českého lva pro nejlepší herečku ve vedlejší roli.
Na televizních obrazovkách byla zase herečkou oblastního divadla a ambiciózní matkou v seriálu My všichni školou povinní (1984), objevila se i v dalších seriálech. Po delší odmlce se na obrazovky vrátila v seriálu Dobrá čtvrť (2005) a v jednom dílu cyklu Nevinné lži (2014). Jejím dosud posledním filmovým titulem je komedie Lenky Kny s názvem Ženská na vrcholu z roku 2019.
Herectví v životě Jany Preissové nikdy nebylo na prvním místě. „Tohle povolání je jistě krásné a jedinečné, ale nikdy mi nepřipadalo důležitější a smysluplnější než rodina,“ tvrdí.
Preissová slaví zlatou svatbu. Na dlouhé manželství nejsou rady, míní |
V manželství s hercem Viktorem Preissem, se kterým se seznámili už při studiích na DAMU, společně vychovali dva syny. Starší Martin je herec a moderátor, mladší Jan pracuje jako počítačový grafik. Právě rodinu považuje za svůj největší životní úspěch a také to, že se nemusí za nic stydět.
„Velký úspěch je pro mě každá divadelní postava, kterou dovedu před diváky a oni ji přijmou. To je pro mne taková tichá radost,“ říká noblesní dáma, která také vyučovala herectví na Pražské konzervatoři a jejíž kultivovaný hlas byl oceněn v rozhlasové soutěži Neviditelný herec, dvakrát získala Cenu Františka Filipovského za dabing.
„Ráda se směju. Nejvíc mě dokáže rozesmát můj muž. Až mně tečou slzy,“ prozrazuje herečka, jež rovněž ráda vaří a nejraději relaxuje při práci na zahradě. „Pořád něco čistím, předělávám, hrabu a strašně mě to uklidňuje, i když mi můj manžel říká, že jsem jako Sisyfos. Mě to ale baví.“
27. srpna 2014 |
