Souhlasím...

Velmi rozumný pán. Vyjádřil se zcela jasně a přitom nikoho neurazil. Přeji panu Čenskému hodně zdraví a dlouhá umělecká léta.

Bohužel mu rozumím...... jinak velmi milý a přátelský člověk.....

Seriál Dlouhá míle byl skutečně velmi kvalitním televizním dílem, které opravdu neprávem zapadlo. Ale to je osud toho všeho, co stálo za to a přišlo v rozbouřené době 89/90. Tichá bolest, Jen o rodinných záležitostech...

Ještě bch vzpomenul film Vracenky.

Já třeba dnešním školákům závidím jednu věc. Aby získali konkurenční výhodu na trhu práce, nemusejí dřít a studovat, jako jsme museli my. Úplně stačí, když nebudou koukat na TikTok a podobné srágory, čímž si zachovají funkční mozky a pak budou mezi tou masou bezmozků kralovat.

My sme na priemyslovke nesmeli používať kalkulačky, iba logaro, až na maturity nám dovolili..., dnes je radosť študovať, len tých bočných lákadiel majú omnoho viac

Covidová epidemie a nekonečné lockdowny, nyní válka na Ukrajině a v Gaze, staříci ve vedení nejmocnější země světa (z toho jeden bláznivý a druhý senilní) - to všechno vypadá opravdu bizarně a dekadentně. Jenže při pohledu do historie nejde o nic nového. Vždy se střídala lepší a horší období. Snad jedině jaderné zbraně jsou novinka.

Jenže to má dopad na stále větší kus světa. Přidala bych EU a její blíznivé greendealové a jiné nápady.

Nikdo tomu nerozumí. Ale všichni za to můžeme. To my to peklo na Zemi pro naše potomky vytváříme. Nás budou potomci nenávidět.

my osobně ne... některé vlády a jejich voliči.

Jak ho moc nemam rad, tak s timhle souhlasim. Jsem rad, ze jsem zazil jeste svet, kdy byl aspon trochu normalni. Mladym nezavidim.

tohle se rikalo vzdycky.. Moje prababicka to rikala, pak babicka a tety, moje mama... Ano.. stari lide prestavaji uz svetu rozumet, protoze ten jejich svet ktery znali je pryc. A stejne tak to bude za 30 a 50 let a budou dnesni deti kterym bude 60.

Tak ono tomu tak bylo vždycky, to zase není nic nového pod sluncem, naší dědové nám také úplně nerozuměli.

Problém vidím v tom, kam jako lidstvo směřujeme, když místo sbližování tu rostou nové zdi a nová napětí a opět se přešlo od tvořivého módu pro dobro lidstva k módu horečného zbrojení a navyšování kapacit zbrojní výroby, tady v tomto se lidé po staletí nemění, pořád někteří chtějí více a více moci a je to pořád chuť některých mocností ovládat zase větší kus světa. Místo operace nemocného dítěte opět dáváme peníze na zbraně a ještě to vydáváme za něco skvělého, v tomto se společnost vůbec nikam neposunula, pořád tu je spousta lidí, která zavraždí někoho a pak to slaví. Pak je tu stále větší snaha lidem řídit jejich životy, dnes kam se člověk hne, tak narazí na směrnici, normu, nařízení, příkaz nebo zákaz, ty mantinely svobodného života se k sobě nepříjemně blíží a ten prostor je tu stále užší. Takže ani já si nemyslím, že už lidstvo konečně směřuje správným směrem a cítím se dnes méně svodně, než dříve.

Zdaleka nejsem ve věku jako on a říkám si to samý. Ze světa a života se stává fraška. Dnešním mladým to ale bude připadat OK, takže jim přeji šťastný život

Naopak. Dnešní mladí se cítí frustrovaní tím, co a v jakém stavu jim předchozí generace zanechaly a ještě mají tendenci jim budoucnost sobecky sabotovat.