Čím si zpříjemňují život ženy ve věznicích? Líčením a česáním. I ty, které se v civilu" nelíčily, s tím ve vězení začnou. Důležité je zabít čas.
Bývaly podnikatelkami, účetními nebo manželkami bohatých mužů. Pak se v jejich životě něco stalo. Zpronevěřily peníze, pustily se do riskantního obchodu, který nevyšel. Svého manžela v hádce bodly nožem nebo najaly vraha, který mu pod autem rovnou odpálil bombu. Z normálních, vcelku spořádaných žen se náhle staly vězenkyně.
Jaký je život v českých ženských věznicích? Jaké jsou jejich obyvatelky? Ženy, které to na vlastní kůži pocítily, i lidé, kteří ve věznicích pracují, se shodují v jednom: je to podstatně jiné než ve vězení pro muže.
Rtěnka potěší
Na chodbě opavské věznice čeká hlouček mladých žen na dozorkyni, až jim otevře mříž. Vracejí se z nákupu z kantýny. Většina z nich je nalíčená, některé mají nalakované nehty. Jejich vlasy vypadají, jako by právě prošly rukama kadeřnice. Zkrášlování všeho druhu je prostě způsob, jak si pobyt ve vězení alespoň trochu zpříjemnit. Je to zvláštnost ženských věznic. Ženy tady zpravidla zkrásní," říká zástupce ředitele opavské věznice Ivo Turok. Vysvětluje, že odsouzené ženy velmi dbají na to, aby byly čistě a vkusně oblečené. Je to tlak kolektivu. Rozebírají, co by které slušelo, líčí se, barví si vlasy. Mnohdy i žena, která se dříve nelíčila, tady s malováním začne," vypráví. Rtěnky, oční stíny, laky na nehty jsou také součástí většiny balíků, které odsouzené dostávají od příbuzných. Stejně potěší už jen cigarety a káva. Kosmetika, která do vězení putuje v balících, však obvykle nestačí. Prodávejte taky laky na vlasy," žadonily odsouzené v opavské vězeňské kantýně, kam chodí nakupovat. Vedení věznice povolilo. Říkaly, že si vlasy tuží šťávou z citronu. Není důvod, proč by si nemohly koupit lak. Nechceme tady odsouzené uvrhnout do depresí," vysvětluje zástupce ředitele. V ženském oddělení je pračka, kde si ženy mohou prát své osobní oblečení. Ty, které mají mírnější tresty v kategorii dohled a dozor, mohou mít oblečení z domova. Ženy v přísnějším režimu, takzvané ostraze, mají povinný vězeňský úbor. Vlastní garderobu si mohou oblékat jen na sportování a na návštěvy. Na děti by nepůsobilo dobře, kdyby při návštěvách musely vidět maminku ve vězeňském. Právě návštěvy jsou příležitostí, kdy se ženy snaží vypadat co nejlépe," líčí Ivo Turok.
Nejhorší jsou první dny
Ať si odsouzené ženy odpykávají trest kdekoliv, všechny se shodují: nejtěžší je smířit se s tím, kde se ocitly. Ty, které to dokážou, zjistí, že se v ženských věznicích dá docela slušně žít. Vazba je šok. Člověk má pocit, jako by najednou všechno, co dříve prožil, přestalo existovat. Pak už to jde k lepšímu," říká dvaatřicetiletá Martina z Prahy, která tam před časem strávila čtyři měsíce ve vazbě. Přeje si zůstat v anonymitě. Vyšetřovatel nakonec její trestní stíhání zastavil. Do vazby mě dovedli rovnou z výslechu na policii. Měla jsem kostým za dvacet tisíc a boty na podpatku. Dozorkyně si začaly šeptat něco o tom, že jsem nóbl panička. Přítel mi až večer mohl z domu donést základní hygienické potřeby. Polovinu z nich mu dozorkyně vrátila zpátky, že jsou zbytečné. Pak mi vybryndala skoro všechen šampon, když hledala, jestli v něm nejsou drogy. Takže pak jsem si stejně neměla čím vlasy umýt. A já mastné vlasy fakt nesnáším," vzpomíná. Jako členka společnosti podezřelé z nezákonných obchodních transakcí byla obviněna z účasti na podvodu. Ve vězení však nakonec skončili její dva šéfové a bratr. Byla to ale rozhodně cenná zkušenost. Na cele jsem byla s nějakou kapsářkou, kterou teď často potkávám ve městě. Zdravíme se. Tak si říkám, že to mám u ní dobré, aspoň mě neokrade," směje se. Vazba je mnohem horší než vězení, protože člověk neví, do čeho jde," potvrzuje mladá dlouhovlasá žena, která je deset měsíců v opavské věznici. Vůbec jsem si nedovedla představit, co mě čeká. Jsem ve vězení poprvé, takže ženské ve vazbě zřejmě poznaly, jak jsem naivní. Začaly mě strašit, že ve vězení jsou běžné rvačky. Že po sobě ženské házejí židlemi, rvou si vlasy a pomoci dozorkyně se nikdy nedovolám. V noci se mi o tom zdálo, vzpomínala jsem na drastické filmy z amerických věznic. Přišla jsem sem opravdu s hrůzou. Ve skutečnosti je to něco jiného. Dá se tady žít," tvrdí.
Při pozdravu vstávají
Chodba ženského oddělení opavské věznice opravdu nevypadá nevlídně. Na nástěnkách je plno papírových motýlů. Tamní obyvatelky se je učí skládat od jedné řádové sestry. Podél stěny posedávají hloučky žen s cigaretou a kávou. Klábosí. Další dvě sedí na posilovacích strojích na konci chodby. Necvičí, jen tak si povídají. Všechno to spíše připomíná pracovní přestávku dělnic v nějaké starší fabrice. Rozdíl je jen v tom, že ženy neustále zdraví každého dozorce či vychovatele, který chodbou prochází. Většina z nich při pozdravu vstává. Je to předpis. Když některá nereaguje, záměrně nevstane, pracovníci věznice vidí, že něco není v pořádku, a zajímají se proč," vysvětluje Ivo Turok. Stejně jako vychovatelé a dozorci však i on potvrzuje, že ženská a mužská věznice jsou v mnohém odlišné. Je to jiné. Muži jednají více na rovinu. Ženy mají různé nálady, jsou hádavější, mají sklony k intrikám," říká. Na rozdíl od mužů však mají ženy doma mnohem lepší zázemí, a tudíž i motivaci co nejlépe se chovat a co nejrychleji se dostat zase na svobodu. Jen velmi málo je jich úplně osamělých. Drtivá většina má rodinu, děti, někoho, kdo jim píše a chodí na návštěvy.
Dopisy jsou náhražkou
Kromě zkrášlovaní se je další typickou vězeňskou zábavou navazování známostí s mužskou částí osazenstva. Opava je k tomu mnohem vhodnější než například věznice v Pardubicích či Světlé nad Sázavou, které jsou určeny výhradně pro ženy. V opavské jsou ženy i muži. Muži například vydávají jídlo, ženy pracují v kuchyni. Občas se mohou potkat na chodbě cestou do práce či do kantýny. Samozřejmostí pak je pokukování z oken na ty, kteří právě mají vycházku na vězeňském dvoře. Jak takové seznamování probíhá? Psaním dopisů. Odsouzení si totiž mohou dopisovat s kýmkoliv a jak často chtějí. Jde pak jen o to, vysondovat mezi spoluvězni, jak se vyhlídnutý objekt zájmu jmenuje, a dopisování začíná. V devadesáti procentech případů je to jen zpestření vězeňského života. Jsou to prchavé lásky, náhražky za skutečný vztah, který jim chybí," shodují se vychovatelé.
Po budíčku sčítání
Budíček je ve čtvrt na sedm. V půl osmé je snídaně a nástup na chodbě ke sčítání. Drtivá většina žen v opavské věznici pak nastupuje do práce. Některé přímo ve věznici, jiné jezdí na sezonní práce třeba na pole. Mnohem rychleji to utíká. Vím, že když se vracím z ranní, holky mi už na cimře vaří kafe. Stejně ho vařím já jim, když se vracejí z odpolední směny," vypráví jedna z odsouzených. Ve volném čase chodí do kroužků - šijí, skládají věci z papíru, čtou. Překvapilo mě, že se tady ženské jedna druhé nevyptávají, za co trest dostaly. Myslela jsem, že každá nová musí o sobě všechno říct," vypráví sedmačtyřicetiletá odbarvená blondýna, která je ve vězení poprvé v životě. Za daňový únik. Nechce o tom mluvit. Pedagogové jim říkají, aby si chránily soukromí. Pokud potřebují, mohou se přijít vypovídat k nim nebo se svěřit některé z odsouzených, ke které si vytvoří blízký vztah. Ale není dobré, aby své osobní problémy a minulost rozebíraly přede všemi," říká zástupce ředitele opavské věznice. V českých věznicích bylo ke konci loňského roku 15 571 osob, z toho 605 žen. Některým je dvacet a jsou ve vězení už potřetí, jiné se tam dostaly poprvé v padesáti. Nelze je posuzovat podle toho, co udělaly, ale podle toho, jak se tady teď chovají. Věznice je pro lidi. Vždycky si říkám, že každý řidič je náš potenciální klient," říká Ivo Turok.
Bývaly podnikatelkami, účetními nebo manželkami bohatých mužů. Pak se v jejich životě něco stalo. Zpronevěřily peníze, pustily se do riskantního obchodu, který nevyšel. Svého manžela v hádce bodly nožem nebo najaly vraha, který mu pod autem rovnou odpálil bombu. Z normálních, vcelku spořádaných žen se náhle staly vězenkyně.
Jaký je život v českých ženských věznicích? Jaké jsou jejich obyvatelky? Ženy, které to na vlastní kůži pocítily, i lidé, kteří ve věznicích pracují, se shodují v jednom: je to podstatně jiné než ve vězení pro muže.
Rtěnka potěší
Na chodbě opavské věznice čeká hlouček mladých žen na dozorkyni, až jim otevře mříž. Vracejí se z nákupu z kantýny. Většina z nich je nalíčená, některé mají nalakované nehty. Jejich vlasy vypadají, jako by právě prošly rukama kadeřnice. Zkrášlování všeho druhu je prostě způsob, jak si pobyt ve vězení alespoň trochu zpříjemnit. Je to zvláštnost ženských věznic. Ženy tady zpravidla zkrásní," říká zástupce ředitele opavské věznice Ivo Turok. Vysvětluje, že odsouzené ženy velmi dbají na to, aby byly čistě a vkusně oblečené. Je to tlak kolektivu. Rozebírají, co by které slušelo, líčí se, barví si vlasy. Mnohdy i žena, která se dříve nelíčila, tady s malováním začne," vypráví. Rtěnky, oční stíny, laky na nehty jsou také součástí většiny balíků, které odsouzené dostávají od příbuzných. Stejně potěší už jen cigarety a káva. Kosmetika, která do vězení putuje v balících, však obvykle nestačí. Prodávejte taky laky na vlasy," žadonily odsouzené v opavské vězeňské kantýně, kam chodí nakupovat. Vedení věznice povolilo. Říkaly, že si vlasy tuží šťávou z citronu. Není důvod, proč by si nemohly koupit lak. Nechceme tady odsouzené uvrhnout do depresí," vysvětluje zástupce ředitele. V ženském oddělení je pračka, kde si ženy mohou prát své osobní oblečení. Ty, které mají mírnější tresty v kategorii dohled a dozor, mohou mít oblečení z domova. Ženy v přísnějším režimu, takzvané ostraze, mají povinný vězeňský úbor. Vlastní garderobu si mohou oblékat jen na sportování a na návštěvy. Na děti by nepůsobilo dobře, kdyby při návštěvách musely vidět maminku ve vězeňském. Právě návštěvy jsou příležitostí, kdy se ženy snaží vypadat co nejlépe," líčí Ivo Turok.
Nejhorší jsou první dny
Ať si odsouzené ženy odpykávají trest kdekoliv, všechny se shodují: nejtěžší je smířit se s tím, kde se ocitly. Ty, které to dokážou, zjistí, že se v ženských věznicích dá docela slušně žít. Vazba je šok. Člověk má pocit, jako by najednou všechno, co dříve prožil, přestalo existovat. Pak už to jde k lepšímu," říká dvaatřicetiletá Martina z Prahy, která tam před časem strávila čtyři měsíce ve vazbě. Přeje si zůstat v anonymitě. Vyšetřovatel nakonec její trestní stíhání zastavil. Do vazby mě dovedli rovnou z výslechu na policii. Měla jsem kostým za dvacet tisíc a boty na podpatku. Dozorkyně si začaly šeptat něco o tom, že jsem nóbl panička. Přítel mi až večer mohl z domu donést základní hygienické potřeby. Polovinu z nich mu dozorkyně vrátila zpátky, že jsou zbytečné. Pak mi vybryndala skoro všechen šampon, když hledala, jestli v něm nejsou drogy. Takže pak jsem si stejně neměla čím vlasy umýt. A já mastné vlasy fakt nesnáším," vzpomíná. Jako členka společnosti podezřelé z nezákonných obchodních transakcí byla obviněna z účasti na podvodu. Ve vězení však nakonec skončili její dva šéfové a bratr. Byla to ale rozhodně cenná zkušenost. Na cele jsem byla s nějakou kapsářkou, kterou teď často potkávám ve městě. Zdravíme se. Tak si říkám, že to mám u ní dobré, aspoň mě neokrade," směje se. Vazba je mnohem horší než vězení, protože člověk neví, do čeho jde," potvrzuje mladá dlouhovlasá žena, která je deset měsíců v opavské věznici. Vůbec jsem si nedovedla představit, co mě čeká. Jsem ve vězení poprvé, takže ženské ve vazbě zřejmě poznaly, jak jsem naivní. Začaly mě strašit, že ve vězení jsou běžné rvačky. Že po sobě ženské házejí židlemi, rvou si vlasy a pomoci dozorkyně se nikdy nedovolám. V noci se mi o tom zdálo, vzpomínala jsem na drastické filmy z amerických věznic. Přišla jsem sem opravdu s hrůzou. Ve skutečnosti je to něco jiného. Dá se tady žít," tvrdí.
Při pozdravu vstávají
Chodba ženského oddělení opavské věznice opravdu nevypadá nevlídně. Na nástěnkách je plno papírových motýlů. Tamní obyvatelky se je učí skládat od jedné řádové sestry. Podél stěny posedávají hloučky žen s cigaretou a kávou. Klábosí. Další dvě sedí na posilovacích strojích na konci chodby. Necvičí, jen tak si povídají. Všechno to spíše připomíná pracovní přestávku dělnic v nějaké starší fabrice. Rozdíl je jen v tom, že ženy neustále zdraví každého dozorce či vychovatele, který chodbou prochází. Většina z nich při pozdravu vstává. Je to předpis. Když některá nereaguje, záměrně nevstane, pracovníci věznice vidí, že něco není v pořádku, a zajímají se proč," vysvětluje Ivo Turok. Stejně jako vychovatelé a dozorci však i on potvrzuje, že ženská a mužská věznice jsou v mnohém odlišné. Je to jiné. Muži jednají více na rovinu. Ženy mají různé nálady, jsou hádavější, mají sklony k intrikám," říká. Na rozdíl od mužů však mají ženy doma mnohem lepší zázemí, a tudíž i motivaci co nejlépe se chovat a co nejrychleji se dostat zase na svobodu. Jen velmi málo je jich úplně osamělých. Drtivá většina má rodinu, děti, někoho, kdo jim píše a chodí na návštěvy.
Dopisy jsou náhražkou
Kromě zkrášlovaní se je další typickou vězeňskou zábavou navazování známostí s mužskou částí osazenstva. Opava je k tomu mnohem vhodnější než například věznice v Pardubicích či Světlé nad Sázavou, které jsou určeny výhradně pro ženy. V opavské jsou ženy i muži. Muži například vydávají jídlo, ženy pracují v kuchyni. Občas se mohou potkat na chodbě cestou do práce či do kantýny. Samozřejmostí pak je pokukování z oken na ty, kteří právě mají vycházku na vězeňském dvoře. Jak takové seznamování probíhá? Psaním dopisů. Odsouzení si totiž mohou dopisovat s kýmkoliv a jak často chtějí. Jde pak jen o to, vysondovat mezi spoluvězni, jak se vyhlídnutý objekt zájmu jmenuje, a dopisování začíná. V devadesáti procentech případů je to jen zpestření vězeňského života. Jsou to prchavé lásky, náhražky za skutečný vztah, který jim chybí," shodují se vychovatelé.
Po budíčku sčítání
Budíček je ve čtvrt na sedm. V půl osmé je snídaně a nástup na chodbě ke sčítání. Drtivá většina žen v opavské věznici pak nastupuje do práce. Některé přímo ve věznici, jiné jezdí na sezonní práce třeba na pole. Mnohem rychleji to utíká. Vím, že když se vracím z ranní, holky mi už na cimře vaří kafe. Stejně ho vařím já jim, když se vracejí z odpolední směny," vypráví jedna z odsouzených. Ve volném čase chodí do kroužků - šijí, skládají věci z papíru, čtou. Překvapilo mě, že se tady ženské jedna druhé nevyptávají, za co trest dostaly. Myslela jsem, že každá nová musí o sobě všechno říct," vypráví sedmačtyřicetiletá odbarvená blondýna, která je ve vězení poprvé v životě. Za daňový únik. Nechce o tom mluvit. Pedagogové jim říkají, aby si chránily soukromí. Pokud potřebují, mohou se přijít vypovídat k nim nebo se svěřit některé z odsouzených, ke které si vytvoří blízký vztah. Ale není dobré, aby své osobní problémy a minulost rozebíraly přede všemi," říká zástupce ředitele opavské věznice. V českých věznicích bylo ke konci loňského roku 15 571 osob, z toho 605 žen. Některým je dvacet a jsou ve vězení už potřetí, jiné se tam dostaly poprvé v padesáti. Nelze je posuzovat podle toho, co udělaly, ale podle toho, jak se tady teď chovají. Věznice je pro lidi. Vždycky si říkám, že každý řidič je náš potenciální klient," říká Ivo Turok.
