Havel byl nervózní a upozorňoval, že je určitě sledován, ale vzájemné sympatie se projevily pravděpodobně už tehdy. Novinářka Lída Rakušanová to pak ve své knize popsala takto: "Připadal jí jako štvané zvíře a dojímalo ji téměř k slzám, že si ještě ke všemu dělá starosti, aby jí snad svou přítomností neublížil. Byl to přece daleko spíš on, kdo potřeboval podepřít, pochovat, přikrýt, pohladit.
Všechny její ochranitelské city byly v pohotovosti." Intenzivněji se začali stýkat už v době, kdy Václavu Havlovi vážně onemocněla jeho první žena Olga. To jim však později při průzkumech veřejného mínění nepomohlo. Počátkem ledna 1997 měli tajnou svatbu a národu se to logicky zdálo po smrti Olgy příliš brzy.
Havlovi cítili, že je třeba to veřejnosti nějak vysvětlit. Pokusili se o to tedy v rozhlasových Hovorech v Lánech. "Vždycky jsem dělal to, co jsem považoval za správné, a neohlížel se přitom na míru libosti a nelibosti, kterou by to mohlo vyvolat," říkal tehdy Václav Havel.
I Olga mu prý před smrtí kladla na srdce, aby nezůstával sám. Teprve s odstupem času Václav a Dagmar přiznali, že si termín svatby naplánovali už řadu měsíců předtím - v létě na Hrádečku.
* Václav Havel |
Dagmar obdivovatelka však byla podle všeho zároveň tím, kdo tahá za pomyslné nitky. Mnozí ji za to kritizovali. Když prezidentský pár podal žalobu kvůli kontroverznímu plakátu Václavka a Dášenka, výtvarník Milan Knížák prohlásil, že je to iniciativa prezidentovy ženy a Václav Havel jen neměl sílu vzdorovat.
"Jak může stát v čele národa, když není schopen zvládnout jednu hysterickou ženskou?" Václav Havel sám ostatně nijak netajil, že jej ženy ovládají. Prozradil to například v rozhovoru pro BBC v červnu 1998: "Tak už jsem asi ustrojen. Měl jsem dominantní matku, byl jsem na ní velmi závislý. Má první žena byla takto též dominantní a já jsem se s ní o všem radil. A zdá se mi, že jsem neměl jinou alternativu po její smrti než si najít další podobnou."
Prezident Václav Havel s manželkou Dagmar přijeli na newyorský Ellisův ostrov na slavnostní zahájení výstavy "Čeští emigranti v Americe" a z dálky si prohlédli nejznámější symbol USA - sochu Svobody (9. září 2000). |