Halina Pawlowská nedávno vydala svoji 41. knihu, která se jmenuje Rande. Vycházela v ní ze svých vzpomínek na schůzky s muži, které nedopadly nejlépe. „Každý rande je vlastně strašný. Já si nevzpomínám na žádný normální rande. Úspěšný rande je ale podle mě to, které končí vzájemnou láskou nebo vzájemnou lhostejností,“ míní spisovatelka.
„A pak můžu vyprávět o dílčích rande, která byla fatální. A o těch jsem psala. Nevím, z jakého zvláštního, asi masochistického důvodu jsem si vybrala partnera, který měl touhu to rande zpestřit. Já nejradši sedím a koukám a lepší je, když mám před sebou skleničku nebo jídlo. Ale pak přijde někdo s něčím, co se špatně odmítá. Třeba že půjdeme na lodičky,“ popsala spisovatelka.
„A jednou se do mě jeden zamiloval, já z toho byla omámená, že jsem se do něj taky skoro zamilovala. To byl lyžařský instruktor. Zamilovali jsme se do sebe v baru, na bezpečném místě. Ale pak jsem za ním musela jet na ty hory. V horské chatě jsem pro povzbuzení pila vodku, dvanáct vodek. A pak se mi podařilo sjet sjezdovku na jedné lyži, z čehož mohl být ohromený,“ vzpomíná Pawlowská.
Zdatný a zvědavý člověk by se mnou nevydržel, říká Halina Pawlowská |
„Nějak jsem zastavila, upadla jsem do mdlob a on mě pak táhnul k jiný chalupě. A pak jsem jenom slyšela, jak někdo říká: Tady jela rolba? Pak z toho teda nebylo nic,“ dodává spisovatelka s humorem sobě vlastním.
Smysl pro humor zdědili i její potomci. „Můj syn má úsporný smysl pro humor, on nemluví. Moje děti určitě mají smysl pro humor, nepochybuju o tom. Vnuk Hugo taky. Je mu dvanáct a já si s ním rozumím. S maminkou jsou často v konfliktu, se mnou ne. Moje dcera říká, že je to proto, že já po něm nic nechci. Tak jsem o tom přemýšlela a usoudila jsem, že je to pravda. Tak jsem mu jednou řekla, že po něm taky budu něco chtít. A on se na mě podíval a řekl: Babičko, přece nezničíš náš vztah!“ pobavila Pawlowská.
