Měla jste v poslední době nějakou krizi, kdy jste o ukončení kariéry vážně uvažovala?
To jsem měla mnohokrát. Většinou když v mém životě nastaly nějaké zlomové situace, řekla jsem si, že už je toho opravdu dost, že už to nezvládám. Ale racionálně, nikdy se nerozhoduji v nějaké hysterii. Jedno takové období nastalo po smrti mého muže Milana Čorby. On byl z branže, scénograf a kostýmní výtvarník, dělal kostýmy vlastně do všech filmů, ve kterých jsem hrála. Šli jsme spolu životem bok po boku velmi úzce 36 let. Znali jsme se i dlouho před tím, než jsme se stali manželi, pak jsme spolu založili rodinu. Když před čtyřmi lety zemřel, byla to ta chvíle, kdy jsem se rozhodovala, že se vším skončím.
Nakonec vám ale zřejmě právě práce pomohla, ne?
Určitě, práce člověka podrží. Říká se, že čas všechno vyléčí, ale v mém případě to vůbec neplatí. Práce mi ale pomohla. Takže jsem ještě nepřestala učit na VŠMU a studenti mě stále velmi drží.
Vaše sestra Magda před téměř dvaceti lety s herectvím definitivně skončila a vstoupila do politiky. Měla jste pro to pochopení, rozuměla jste jí?
Příliš ne. Ale já se do jejích věcí nemíchám, stejně jako se naši rodiče nemíchali do našich životů. Možná jsme jen párkrát naznačila.
Že je to škoda?
Rozhodně. Magda toho za svou kariéru udělala dvakrát tolik něž deset jiných hereček. Opravdu moc a k tomu dobře, nemá se za co stydět, byla skvělá a já jsem na ni svým způsobem pyšná. Ale začala nový život, od začátku, s plným elánem a nadšením a je to její volba.
Vy sama jste si politiku vyzkoušela také.
Ano, seděla jsem ve federálním shromáždění půl roku a tím to skončilo. To není nic pro mě.
Celý rozhovor s Emílií Vášáryovou najdete v novém vydání týdeníku Téma.
