Vedro. To ještě podtrhovalo dusnou atmosféru, která poslední dny v pražském sídle cestovní kanceláře Fischer vládla. Předminulou středu tam drnčely telefony od samého rána.
Soud se totiž rozhodl přihlédnout k požadavkům firem, jimž Václav Fischer dlužil dohromady bezmála půl miliardy a uvalil na jeho majetek exekuci. Klienti cestovní kanceláře, příbuzní, věřitelé, novináři... Ti všichni chtěli vědět, co se stane s největší cestovní kanceláří u nás.
Mezitím probíhala jednání o tom, kdo firmě pomůže z dluhů, do kterých ji její vlastník přivedl. Uprostřed toho všeho se najednou Václav Fischer podíval na jednu ze svých spolupracovnic - dlouhonohou, dokonale opálenou blondýnku v pískových šatech. Setkali se pohledem, dívka se opřela o desku stolu a podívala se na svého šéfa.
"Jdeme?" "Jdeme," kývl hlavou šéf. Oba věděli přesně, co mají na mysli. Vyšli z kanceláře a zamířili na Malou Stranu do Hellichovy ulice. Tam chodil Václav Fischer na gymnázium a má to tam rád. "Šli jsme zapálit svíčku k Pražskému Jezulátku. To aby všechno dobře dopadlo," říká ona blondýnka, Tereza Vránková, členka představenstva a jedna z nejvýznamněji postavených žen ve firmě.
Dnes už sedí Václav Fischer opět klidný a vyrovnaný ve své ultramoderní, klimatizované kanceláři. Smlouva s hlavním investorem je podepsaná, osud jeho cestovní kanceláře už není nejistý.
Během krize však nastaly chvíle, kdy to vůbec nevypadalo dobře. "Hlavně jsme se báli, aby panu Fischerovi neruply nervy a neposlal celou firmu do konkurzu," upřesňuje Tereza Vránková. Fischer sám považuje netrpělivost za jednu ze svých nejhorších vlastností. To se však nakonec nestalo, a tak - přestože Václav Fischer ztratil kontrolu nad částí svého impéria - cestovní kancelář bude prý fungovat víceméně tak, jak fungovala dosud.
Fischer jezdí s Fischerem
Kdyby šla CK Fischer ke dnu, pro jejího šéfa by to znamenalo mimo jiné konec jeho životního snu. Nemá děti, a tak mu je cestovní kancelář v jistém smyslu nahrazuje investuje do ní spoustu času, energie i nadějí. Nebo jinak řečeno: byla-li by cestovní kancelář státem, byl by Václav Fischer ten největší patriot ze všech. Jeho loajalita - dá-li se to tak u podniku, který založil, nazývat - je tak velká, že dokonce i na dovolenou jezdí se svou vlastní cestovkou. "Normálně se přihlásí na zájezd jako všichni ostatní," popisuje chování svého šéfa tisková mluvčí Věra Kudynová. "Jezdí na stejná místa jako lidi, kteří cestují s jeho kanceláří: Mallorku, Kanárské ostrovy a Krétu má ze všeho nejraději. Letí s nimi stejným letadlem - jediný rozdíl je v tom, že sedí v první řadě."
Jeden z největších magnátů cestovního ruchu u nás přitom paradoxně nemá nikdy dovolenou. Protože když jede Václav Fischer "na dovolenou s Fischerem", je to vlastně práce. "To víte," zamyslí se Věra Kudynová, "celý den nesvítí sluníčko... A tak když se pan Fischer vykoupe, oblékne se a projde po pláži, jde se podívat do místního Fischera, jestli tam všechno šlape, tak jak má. Pracovitost je prostě základním rysem jeho povahy," říká Kudynová.
Fischerova pracovitost má ale i svou druhou, odvrácenou stranu: "Nevěřil lidem, do své firmy nikoho nepustil. Chtěl všechny finanční otázky řešit sám - v tom byl trochu megalomanský. Možná, že z toho pramenily problémy, které musí řešit teď," říká jeden z Fischerových bývalých zaměstnanců, který si nepřeje zveřejnit své jméno.
Lidé, kteří pracují pro Václava Fischera nyní, jsou pochopitelně loajální a někdy to vypadá, jako by svého šéfa skoro milovali. Možná je to tím, že se v jeho nejbližším okolí pohybují samé ženy. "Václav Fischer? Džentlmen se smyslem pro humor, který se nikdy nerozčilí..." opakují vám ze všech stran jako kolovrátek. Za chvíli získáte pocit, že Fischer by pro ně byl bílý, i kdyby měl tváře od sazí. Čím to je? Jedno vysvětlení nabízí Věra Kudynová. "Svoje zaměstnankyně on zdraví zásadně jako první, bez ohledu, jestli jde o hlavní účetní nebo o uklízečku. A většinu svých zaměstnanců zná jménem..."
Jeden ze tří tlouštíků
Bez pohledu do účetnictví prostě bezchybný manažer. Co tedy bylo příčinou krize, z níž se nyní dostává? Možná, že právě až přílišný zápal jejího šéfa pro práci nebo lépe řečeno přehnané ambice. Jeho příběh jako by vypadl z béčkového filmu: malý kluk z chudé karlínské rodiny si první peníze vydělal, když vybíral vstupné na filmy, které promítal spolužákům ze základní školy. "Nechtěl jsem zatěžovat rodinný rozpočet," podotýká Fischer.
Tehdy to byl jen jeden ze tří třídních tlouštíků - chlapec, kterému nešel tělocvik a kterého přeučili pohlavkováním držet tužku místo v levé ruce v pravé. Dodnes je to patrné na jeho rukopisu. Ale pak si pravou ruku zranil, začal psát levačkou a jeho život se obrátil k lepšímu. Vytáhl se, zesílil a "něco se mu přehodilo v hlavě", jak sám říká. Šikovně se oženil, vzal si Němku z dobře postavené rodiny, a ta s ním prožila první těžké roky v emigraci. Tehdy byl čerstvě po promoci - bylo mu čtyřiadvacet let. Nechal se zaměstnat v cestovní kanceláři, šetřil a snil o tom, že si jednou pořídí svou vlastní. Bydlel v přízemí jednoho hamburského domu a ve stejném místě i pracoval. Z původně studentské cestovní kanceláře vybudoval normálně prospěrující cestovku a pak se během několika let stal největším prodejcem na německém trhu.
Po revoluci německou cestovku prodal, vrátil se domů a nabídl českým občanům za přijatelné ceny podmínky, v nichž trávili dovolenou ostatní Evropané. Naučil je jezdit na dovolené, kde je o vše postaráno a hlavním úkolem je ležet na pláži nebo u bazénu a opalovat se. Ale to mu nestačilo - Václav Fischer začal své „impérium“ rozšiřovat: založil butiky s oblečením své značky, začal vydávat vlastní časopis a koupil si tři boeingy (model jednoho z nich mu stojí dosud Právě tohle chování Václava Fischera označují jeho kritici za hlavní příčinu jeho finančních problémů. „To, co chtěl vytvořit, bylo na české poměry trochu předimenzované,“ říká jeho bývalý zaměstnanec.
„Tři letadla natřená na modro, která nesou jeho jméno, si totiž pořídil v nesprávné době, v okamžiku, kdy začal mít cestovní ruch problémy na celém světě. Pan Fischer ale do letadel investoval ještě před jedenáctým zářím 2001, tedy v době, kdy byl cestovní ruch jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví průmyslu na světě. Útlum, který následoval, nemohl očekávat,“ míní David Gladyš z České centrály cestovního ruchu. Velké zisky však Václavu Fischerovi nenesly ani butiky, ani časopis.
Vynechte otázky o Klausovi
Co tedy bude s vyhlášenou cestovkou dál? Do firmy vstoupil silný investor, „ropný magnát z Moravy“, Karel Komárek. S ním se bude muset napříště Václav Fischer dělit o všechna svározhodnutí. Vadí mu to? „Ne. Myslím, že dohoda s panem Komárkem naši kancelář naopak posílí,“ říká Fischer dokonale hladkým „byznys“ jazykem.
„Oba se soustředíme na to, co umíme nejlíp: on na finanční otázky a já na cestovní ruch.“ Velmi pravděpodobně po něm nový investor bude chtít, aby se zbavil nevýdělečných částí podniku: například butiků a dalších aktivit, které se netýkají cestovního ruchu. Takový záměr naznačil Václav Fischer ve čtvrtek.
Expanze modré říše s bílými písmeny FISCHER se tedy omezí. Je tu však ještě jeden scénář. Kdyby chtěl, mohl by jistě bývalý senátor Václav Fischer uvažovat o návratu do politiky. Tak jako vstoupil do politiky například Vladimír Železný. „O tom tedy rozhodně nepřemýšlím. Chci se dál zabývat cestovním ruchem,“ trvá nyní na svém bývalý senátor.
V současné době prostě o politice nechce ani slyšet, a jde to tak daleko, že o ní ani nechce mluvit. „Pan Fischer vás prosí, abyste vynechala všechny otázky oVáclavu Klausovi a o sexuální orientaci Václava Fischera,“ vzkazuje jeho tisková mluvčí jednu z podmínek schůzky.
Právě Fischerova sexuální orientace (netají se svou bisexualitou) bylo jedno z témat, jímž na sebe během své nepříliš úspěšné politické kariéry nejvíce upozornil. Z přípravy billboardů s nápisem „Homosexuál v Senátu? Proč ne?“ obvinil totiž stranu, která proti němu postavila herečku Jiřinu Jiráskovou, a to ODS. Později se mu toto tvrzení nepodařilo prokázat, a tak se musel omluvit.
Dneska platím já!
Pokud by se Václav Fischer rozhodl do politiky navzdory všemu vrátit, jistě by mu pomohli jeho přátelé. Své umění jednat a dobře vycházet s lidmi totiž uplatnil i v Senátu, kde si - jako jinak nevýrazný politik - našel hned několik spřízněnců. Jednou z nich je i jeho bývalá kolegyně z klubu nezávislých, senátorka Helena Rögnerová. Právě ta patřila k lidem, kteří Václavu Fischerovi nejvíce pomohli, když měl největší starosti. Když měl pocit, jako by mu exekutoři „vykrádali byť a když ještě žádná smlouva nebyla uzavřena. Senátorka mu zavolala a pozvala ho na večeři. Jenže oproti ostatním večeřím, které si spolu dávají, tu byl jeden malý rozdíl: „Nabídla jsem mu, že tentokrát to výjimečně zaplatím já,“ říká Helena Rögnerová. Václav Fischer její nabídku s díky přijal.
TYPICKÝ DEN VÁCLAVA FISCHERA
6.30 - vstává a zaplave si v bazénu
7.00 - pije svůj obvyklý ranní čaj (čínský Pu-Erh), sleduje přitom na počítači počty klientů své cestovní kanceláře
10.00 - jede do práce. Jeho auto řídí řidič, Václav Fischer obvykle v autě vyřizuje obchodní telefonáty.
10.30 - přichází do své kanceláře v pražské ulici Na Příkopě. Václav Fischer sedí v moderní, minimalisticky zařízené kanceláři v pátém patře budovy.
10.30-13.00 - vyřizuje běžnou agendu. S obchodními partnery jedná u stolu se skleněnou deskou, na níž stojí láhev Dobré vody, svou sekretářku žádá před schůzkou, aby nepřepojovala telefony.
13.00 - Václav Fisher svačí svůj proslulý ovocný salát. Připravují mu jej jeho nejbližší spolupracovnice; ovoce, které pak nakrájejí na kousky a položí na talíř, chodí nakupovat na nedaleký Havelský trh.
15.00 - oběd: zeleninový salát podávaný v kanceláři
20.00 - Fischer odchází z práce, večery si vyhrazuje většinou pro zábavu. Rád chodí se svými kolegy nebo přáteli na muzikály a na operu, občas zajde na večeři nebo na skleničku.
Milníky v kariéře Václava Fischera
1980 zakládá v Hamburku cestovní kancelář Fischer Reisen. Ta se za několik let stává pátou největší kanceláří v Německu. Připravuje dovolenou pro půl milionu lidí.
1990 zakládá Fischer Reisen Praha
1993 otevírá v Brně první pobočku cestovní kanceláře
1994 mění obchodní název společnosti na Fischer Reisen, s. r. o., služeb využilo 40 000 turistů
1995 prodává německý Fischer Reisen, mění název společnosti na Fischer, s. r. o, otevírá obchodní dům zájezdů v Praze. Má šedesát tisíc klientů, zakládá Fischer Slovakia.
1996 chce koupit konkurenční Čedok, od záměru však ustupuje. Zakládá leteckou společnost Fisher Air, má sto tisíc zákazníků.
1997 prodává přes 200 tisíc zájezdů
1998 má v Česku 18 poboček, prodává 250 tisíc zájezdů a obrat jeho firmy činí 4 miliardy korun
1999 tržby dosahují již pěti miliard, zajišťuje dovolenou pro 300 tisíc klientů
2000 vrací se na německý trh, do zahraničí vyváží 330 tisíc zákazníků
2001 Cestovní kancelář i letecká společnost Fischer Air ujišťují, že jsou ziskové a řádně splácejí úvěr. Přesto začíná Václav Fischer vyjednávat o prodeji podílu ve firmě se silnými evropskými koncerny.
2002
Podíly cestovní kanceláře a letecké společnosti jsou zastaveny Komerční bance
2003
Asociace českých cestovních kanceláří a agentur se domnívá, že Fischer není pojištěn proti úpadku. Fischer Air má problémy s celním dluhem vůči státu, zastaveno má jedno letadlo.
2003 - červenec
soud povoluje exekuci majetku společnosti Fischer, s. r. o. Návrh na exekuci podala Komerční banka. Další návrhy na zabavení majetku firmy Fischer Air podaly ČSA a Česká správa letišť. Pojišťovna Allianz vypověděla povinné pojištění letadel Fischer Air.
2003 - srpen
Václav Fischer se dohodl se společností Atlantik FT na kapitálovém vstupu a vyřešení finančních problémů. Komerční banka, Česká správa letišť a ČSA prodává své pohledávky vůči skupině firem Václava Fischera společnosti Atlantik FT.
18. srpna 2003 11:40
