co napadá

I my, kteří se vědomě snažíme žít bez předsudků, jsme v jejich zajetí. Nahlédneme to, když nám nečekaný zážitek otevře komnatu, z níž spatříme svět pod dosud netušeným úhlem. Takovou zkušeností byl pro mne minulý týden Omán. Sultanát Omán je země s asi 2,5 milionu obyvatel o rozloze okolo 300 000 km 2, která ještě v roce 1970 byla na středověké úrovni. Měla deset kilometrů asfaltové silnice, dva nouzové špitály, střední délku života 46 let, negramotnost a bídu. Za třicetileté osvícené absolutistické vlády sultána Qaboose bin Saida al-Saida, který se chopil moci svržením svého zaostávajícího otce brzy po zahájení exportu ropy, zaznamenala nevídaný rozkvět. Dnes je v Ománu 6000 kilometrů silnic včetně dálnic, 114 nemocnic, střední délka života 75 let, plná gramotnost mladé generace, univerzita s 13 000 studenty a všude neuvěřitelná čistota. Ománský rijál má hodnotu téměř tří amerických dolarů. Ženy smějí chodit i nezahaleny a na zasedání vzdělávacího institutu s námi přijeli dva Izraelci. Tváří v tvář chrámové klenbě paláce AlBustan s lomenými orientálními oblouky, vůní kadidla a jemnou hudbou kdesi v pozadí jsem se zastyděl za svůj jednostranný evropský pohled na arabský svět, živený mediální představou islámu jako fundamentalistického zla, jež sytí terorismus a nedokáže pozvednout z bídy, tolik viditelné v Palestině. Lidé, které jsem v Ománu potkával, byli příjemní, slušní, zdvořilí a velmi čistě a hezky oblečení. Omán je pohádkové království moudrého vládce jako ze Sindibádových dobrodružství. Děti dostávají od státu kapesné za to, že chodí do školy (hle, gramotnost!), matky za to, že přijedou až z pouště na očkování (hle, nízká úmrtnost!) a řidiči, který se dopustí přestupku, je nejprve dána šance k polepšení a teprve pak nařízeno vězení na 48 hodin. Vyjednávání místního přestupníka s policistou probíhá podle prastarého rituálu: nejprve se pochválí Alláh, pak se oba vzájemně poptají na osud, na příbuzné a pak teprve přejdou k věci. Vyprávím-li toto v Čechách, slyším: je to diktatura; běda, kdyby sultána vystřídal někdo jako Husajn, běda, kdyby došla nafta. S petrodolary, to se to pěstuje ráj na zemi. Nevnímám to tak. Vidím v tom pohádku o tom, že ke slušné společnosti mohou vést i jiné cesty než ty, po nichž kráčíme my se svou euratlantickou historií, se svým křesťanstvím, s vidinou otevřené společnosti - a se svými předsudky.