Nikdy by prý svého manžela nenutila, aby jí napsal roli na tělo. On tvrdí, že když pro ni píší cizí a dávají jí práci, je z toho venku. Navíc vytváří ve scénářích jiné postavy, než o které by jeho žena stála.
„Zaprvé záleží hlavně na režisérovi, zadruhé to nejsou filmy, do kterých bych se typově hodila. Hrát narkomanku, vlajkonošku nebo prostitutku bych hrát nemohla,“ tvrdí Zlata Adamovská, která se s Radkem Johnem seznámila ještě v době, kdy byl reportérem Mladého světa.
Život s ním byl už tenkrát hodně napínavý. „Čekala jsem na něj třeba před sklepem, kde dělal rozhovory s narkomany, a měla za úkol přivolat pomoc, kdyby se do určité doby nevrátil. Když později sbíral materiál k nějaké závažné kauze do pořadu Na vlastní oči, občas mi doporučil, abych raději bydlela týden u maminky. Už jsem se ani neptala proč. Bylo lepší nic moc nevědět, abych se nebála. Ani jinak se o své práci moc nebavíme. Jenom když máme nějaký problém nebo si nejsme s něčím jistí nebo máme pocit, že by to ten druhý měl vědět. Já Radka pozvu do divadla až na premiéru nebo vidí hotové věci v televizi. Nekonzultuju s ním ani scénáře, ve kterých je mi nabídnuta role. Dokážu odhadnout sama, jestli tu kterou práci vzít nebo ne,“ říká Adamovská.
Smířila se s tím, že se její manžel už nezmění. Vždycky bude coby investigativní novinář sahat po ožehavých tématech. Láká ho na nich jeho smysl pro spravedlnost a dobrodružství. Nenutila ho měnit se v bačkorovitého otce ani ve chvíli, kdy přišly děti. „I přestože má náročnou práci, která mu spolyká hodně času, je dostatečně zodpovědný otec. Rozhodně děti ve volném čase nešidí.“
Syn extrovert, dcera introvert
Obě děti Zlaty Adamovské a Radka Johna se sice narodily ve stejném znamení, Beran, ale jsou rozdílné. Desetiletý Petr je víc po mámě. Je to zvídavý a hravý extrovert, který chvíli neposedí, hraje baseball a nejraději hodí školní tašku doma pod věšák a pospíchá ven. Přitáhnout ho k učení je prý na rozdíl od téměř dospělé Barbary problém. Ta zdědila geny rodiny Johnů. Je introvertní typ, studijní a hloubavý. Zatím studuje víceleté gymnázium a baví ji španělština, kterou by chtěla studovat na filozofické fakultě. V dětství si sice zahrála v několika filmech, ale záhy se ujistila v tom, že herečkou nikdy nebude.
„Mimo jiné i proto, že by ji nebavilo hrát ve scéně, která se jí nezdá a kterou by sama zrežírovala a vymyslela jinak. Třeba bude jednou psát jako táta. Na jaře oslaví osmnáctiny a bude mít konečně právo říct, že od nás odchází. Ale myslím, že to neudělá. Oběma dětem poskytujeme dostatek svobody a k jídlu doma taky občas něco najdou,“ směje se Zlata a neprotestuje ani proti vážné známosti své dcery. Přinejmenším se o ni nemusí tolik bát, když vyráží v noci do ulic. „Je v péči svého chlapce. Je asi o pět let starší a líbí se i nám.“
První a poslední?
Zlata Adamovská už třetím rokem podniká - založila se svou kamarádkou centrum estetické medicíny a propůjčila mu tvář. Divadlo však nešidí. Hraje v Divadle na Vinohradech, příští týden se chystá s Luďkem Munzarem na Moravu číst za doprovodu Janáčkova kvarteta milostné dopisy Leoše Janáčka a Kamily Stösslové, které společně ztvárnili ve filmu Lev s bílou hřívou
Především se těší na premiéru filmu Milenci a vrazi, naplánovanou na 2. prosince. „Byl to můj druhý Páral. První byla adaptace jeho románu Mladý muž a bílá velryba, tak doufám, že tohle nebude poslední. Do Ústí nad Labem jsem se vrátila po šestadvaceti letech. Tenkrát jsem hrála laborantku v chemičce a teď ředitelskou paničku. Spala jsem dokonce ve stejném hotelu jako kdysi. Zvláštním způsobem to tam na mě dýchlo. Najednou se mi zdálo, jako by ta dlouhá léta byla jenom mžik. Hrozně to uteklo,“ konstatuje.
 Ve filmu Milenci a vrazi, který je adaptací slavného Páralova románu, si zahrají Kristina Kloubková (vlevo) a Zlata Adamovská. |
 Zlata Adamovská, herečka pražského divadla na Vinohradech, má s manželem Radkem Johnem dvě děti, šestnáctiletou Barboru a osmiletého Petra. |
 Zlata Adamovská, herečka pražského divadla na Vinohradech, má s manželem Radkem Johnem dvě děti, šestnáctiletou Barboru a osmiletého Petra. |
