ČÍM SI LEZEME NA NERVY
Tereza: Celkově si myslím, že jsem celá po taťkovi, on je velký cholerik, což znamená, že mi to na lidech vadí a k tomu všemu jsem cholerik taky. A to bývá u nás dvou problém. A taky se to hodně týká pořádku, táta je pořádkumilovný a já jsem taková, která za sebou nechávám věci.
Bohumil: Teď si moc na nervy nelezeme, protože není vůbec doma. My jsme v Krnově, ona v Praze. Ale když byla doma, nejvíc mi vadil její binec.
NA CO MÁME STEJNÝ NÁZOR
Tereza: Určitě na sport a fotbal.
Bohumil: Určitě na sport a pak máme společnou tvrdohlavost, která nás žene za tím, co chceme.
JAK VIDÍ MOJE VZTAHY
Tereza: Táta se k nim vždycky staví kladně a myslím, že je i teď hodně spokojený. Období, kdy mě před někým varoval nebo rozdával rady, máme dávno za sebou. Teď mi věří a nechává to na mně. Ví, že ze mě - snad - vychoval rozumnou holku. A komu se svěřuju s intimními problémy? Dlouho ani jednomu a pak spíš mámě.
Bohumil: Její vztahy nehodnotím vůbec, myslím si, že je to její život a co si vybere, to bude mít. Na svatbě jsme měli krásné blahopřání, na kterém stálo: "Cos chtěla, to máš. A co máš, to poznáš." Takže já se do ničeho nepletu a myslím si, že jsem velmi tolerantní tatínek.
KDY SE DOSTAVIL STRACH
Tereza: Táta je fotbalový rozhodčí a ve chvíli, kdy jsem byla větší a jeho profesi porozuměla, věděla jsem, že jeho práce není úplně oblíbená - tedy že on není v oblibě domácích ani hostů. Objevily se nějaké pokřiky a nadávky a kdyby došlo na nějaký útok, vždycky jsem byla odhodlaná, že se za něj půjdu rvát taky. Táta je naštěstí velký chlap, tak nic podobného řešit nemusel.
Bohumil: Nevybavuje se mi žádný takový okamžik, asi nic takového nenastalo.
ČÍM SE PŘEKVAPUJEME
Tereza: My se překvapujeme tak nějak stále. Ale spíš se mi vybavuje, že když už musí udělat nějakou zkoušku nebo něco podobného, tak nás dlouho napíná než řekne, jak dopadl. Vždycky to dopadlo samozřejmě dobře, ale tím, že nás napínal, tak pak byl hrdina.
Bohumil: Pro mě bylo největším překvapením, že vyhrála Českou Miss.
CO SPOLU PODNIKÁME NEJRADĚJI
Tereza: Určitě se to vždycky točí kolem naší největší vášně, kterou je sport. Rádi hrajeme badminton nebo volejbal, který jsem dokonce hrála závodně stejně jako táta.
Bohumil: Jsme oba sportovně založení, takže se to opět točí kolem sportu. Máme rádi badminton, nebo si jdeme zaběhat. A pak jsou taky chvíle, kdy jen tak doma ležíme a koukáme na nějaký film.
O MÉ PROFESI
Tereza: Určitě ze mě chtěl mít profesionální hráčku volejbalu. Dostala jsem se do juniorské extraligy, v osmnácti jsem ještě hrála. Jenže pak přišla maturita, k tomu i nějaké zdravotní problémy, takže jsem to pak opustila.
Bohumil: Myslel jsem si, že kdyby se nám narodil kluk, že by to mohl být fotbalista. Fotbal jsem hrával odmala, teď jej pískám. Ale jelikož mám dvě holky, tak žádné vysněné povolání nebylo. Starší holka končí se studiem, dělá veterinu, Terezka měla zase blíž ke sportu, což mě vždycky samozřejmě těšilo.
NEJKRÁSNĚJŠÍ DÁREK
Tereza: Asi vůbec to, že tady na tomhle světě můžu být.
Bohumil: Těch dárků bylo hodně, ale hodně mě potěšil retro dres Sparty, který vydali minulý rok.
ČÍM NEJVÍC ŽIJEME
Tereza: Je to mix všeho - rodiny, práce, lásky. Jsem momentálně zamilovaná a je to hezké.
Bohumil: Rodina, práce, sport. To je moje.
PRVNÍ VÝCHOVNÝ POHLAVEK
Tereza: Nějaký určitě byl, ale nepamatuju si za co to bylo. Určitě za nějaké zlobení.
Bohumil: To jí mohly být tak tři čtyři roky, a samozřejmě to bylo ve chvíli, kdy zlobila a neposlouchala.
