Proč jste se pustila do tak citlivého tématu?
Na trhu něco podobného chybí a já si řekla, že chci dívkám, které mají podobné strasti, pomoci. Je důležité, aby měla každá dívka i žena zdravé sebevědomí. Občas stačí sdílet své bolístky a člověk zjistí, že není sám. Navést někoho na cestu a oživit víru, která v nás dříme.
Nebyl pro vás problém zahrnout do knihy i negativní zážitky?
Byl, velmi. Hrozně jsem u psaní plakala a čistila tak celkově svou duši, své křivdy a bolístky. Za něco se styděla, ale vždy jsem myslela na čtenáře, kterým jsem se chtěla otevřít, aby poznali Veroniku Kašákovou - bolavou, ale statečnou. Je do puntíku pravdivá a popisuje celý můj život.
Jak jste se dostala do dětského domova?
Rodiče s mým bratrem Kájou bydleli v Pařížské ulici. Když jsem se narodila já, už spolu nežili. Maminka propadla drogové závislosti a byt nakonec prodali. Do domova do Vysoké Pece jsem se dostala ve čtyřech letech, kdy mě odebrali mámě. Tenkrát jsme už žili v Klášterci nad Ohří. Bylo to pro mě strašné, pořád jsem plakala, ale na druhou stranu jsem byla šťastná. Měla jsem postel, teplé jídlo, spoustu hraček a kolem sebe plno dětí a hlavně bratra Káju.
Bratr byl v domově s vámi?
Byl tam do svých čtrnácti let, poté odešel k tatínkovi. Byl to pro mě nejbolestivější zážitek, když jsem v domově zůstala bez něj. Dnes je mu 27, žije v bytě po babičce v Praze a je to pro mě ten nejvzácnější člověk na světě. V životě pro mě znamená nejvíc. Pomáhá mi už hlavně tím, že je. Jsme si velice blízcí. Je to můj životní hrdina.
Proč jste nešla k otci s ním?
Otce jsem vídávala celé dětství. Jezdil za mnou a bratrem do domova. On odmítal dát souhlas k adopci a já s ním vlastně moc dobře tehdy nevycházela. Ve třinácti jsem měla možnost jít k němu, ale já chtěla zůstat v domově. Dlouho jsme se o našem vztahu nebavili, ale pak jsem pochopila, že si nás vlastně vzít nemohl, protože neměl zázemí a práci. A když to pak konečně bylo možné, tak já jsem ho odmítla.
Ale vy jste nakonec svou rodinu našla. Jak k tomu došlo?
Viděli mě v novinách, když mi bylo osmnáct a já tehdy soutěžila v Miss junior. Mysleli si celé ty roky, že jsem v náhradní rodině. Děda z máminy strany se svou ženou vymysleli plán. Jejich dcera je Helena Bedrnová, módní návrhářka, a ta si mě objednala na focení. Jela jsem do Prahy a nakonec se tu i setkala s rodinou.
Veronika Kašáková* Narodila se v Praze 6. listopadu 1989. * Vyrostla v dětském domově ve Vysoké Peci u Chomutova. * Vystudovala předškolní a mimoškolní pedagogiku. * Má vlastního bratra Karla * Od dětství toužila být modelkou, proto se přihlásila do soutěže Miss Junior ČR 2007, kde ji jako finalistku soutěže vyřadili kvůli tetování na pravém třisle. Byla i finalistkou České Miss 2014. * Na svém těle má tři tetování, a to na zápěstí motýla a latinský nápis “Život je svoboda”, na pravém tříslu květinu a na krku anglicky “Mám tajemství”. * Žije s přítelem Milanem. * O svém životě napsala knihu Zpověď. Z děcáku až na přehlídková mola. |
Jaké bylo setkání s matkou?
Mámu jsem viděla po šestnácti letech, rok po focení s Helenou. Pustili ji z vězení a babička se mě zeptala, zda chci mámu vidět. Naše první setkání byl šok. Maminku jsem si pamatovala z mládí a čekala na ni celý život. Dost věcí o ní jsem si vyfatnazírovala a přidala, ale realita je pak samozřejmě odlišná. Jsem ale ráda, že ji mám.
Říkala jste, že maminka brala drogy. Jak je na tom teď?
Má se moc dobře, žije pěkný život, má svou práci, psa a už je i vdaná. Kdo nezná její minulost, nikdy by neřekl, co si zažila.
Jak vám vysvětlila váš pobyt v domově?
Byly v tom drogy a uvědomuje si, že udělala velkou chybu. Taky za ni obrovsky pykala. Je to bohužel život a ten se nedá vrátit. K minulosti už se nikdo z nás nechceme vracet, proto o ní mluvíme čím dál míň. Já i brácha jsme slušně vychovaní a to je na tom nedůležitější. Nemám nikomu nic za zlé.
Takže jste rodičům odpustila?
Určitě a velmi rychle. Lépe se tak člověku žije a celkově dýchá.
Četli už rodiče vaši knihu? Co na ní říkali?
Maminka ji už četla a hodně si při ní poplakala. Tatínek se do ní zatím nepodíval.
Váš život se radikálně změnil po soutěži Česká Miss. Cítíte i vy sama na sobě změnu? Stoupla vám popularita do hlavy?
Nikoliv, přijdu si ještě skromnější, netoužím po slávě, toužím ve svém životě dělat smysluplné věci, pomáhat dětem a věnovat se jim. Poté si občas zapózuji před foťákem, to mě baví také.
Finalistka soutěže Česká Miss 2014 Veronika Kašáková z Prahy
Vystudovala jste předškolní a mimoškolní pedagogiku. K tomu vás vedly zkušenosti z dětství?
Ano, učili jsme se o dětech v dětských domovech a já byla živá pomůcka. Bavila mě pedagogika a psychologie. Rozuměla jsem dětem, obklopuji se jimi celý život. Ve školce jsem již pracovala, práce mě naplňovala, ale jen napůl. Děti jsou úžasné za jakékoliv situace, ale tam byl můj potenciál málo využit. Děti měly své rodiny, já musím pomáhat těm opuštěným.
