Jak se daří nábor k jednotce? Lze prozradit, kolik se třeba při posledním výběru hlásilo lidí a bylo přijato?
Aniž bych prozrazoval přesná aktuální čísla útvaru, tak můžu říci, že procentuální naplněnost dlouhodobě začíná číslovkou „9“. Na výběrová řízení k výsadkářům, která jsou třikrát až čtyřikrát ročně, se hlásí zpravidla 20 až 50 uchazečů. Uspěje přibližně polovina.
Ivo Zelinka Pověřen vybudováním nového výsadkového praporu. Slouží u výsadkářů od roku 2004. Působil v různých velitelských pozicích. Zúčastnil se čtyř misí. Poprvé byl v Kosovu (2005), pak třikrát v Afghánistánu (2007 – provincie Badachšán na hranici s Čínou, 2009 – provincie Lógar, 2011 – provincie Vardak). Vystudoval obor průzkumník na Vysoké vojenské škole pozemního vojska a obor mezinárodní vztahy na Metropolitní univerzitě. Titul magistr vojenských věd má z Marine Corps University. Absolvoval prestižní kurz US Army Ranger School. Působil v brigádě rychlého nasazení. |
Zájemci jsou zvenčí, nebo i z jiných jednotek armády?
Mezi zájemci o službu u výsadkářů jednoznačně dominují uchazeči takzvaně z přímého náboru, pro něž je služba u výsadkářů vstupenkou do ozbrojených sil jako takových. Jsou to mladí lidé na začátku své vojenské kariéry, kteří tím pádem u výsadkářů mohou sloužit mnoho let. Uchazeči z jiných útvarů netvoří ani procento.
Čím to, že je služba výsadkáře lákavá?
Myslím, že služba u výsadkářů je lákavá tím, že se v očích uchazečů nejvíce přibližuje tradičnímu archetypu válečníka, tak jak je většinově zobrazován v umění, literatuře nebo filmu. Snad každý mladý kluk viděl Bratrstvo neohrožených (seriál HBO natočenou na motivy bestselleru spisovatele Stephena E. Ambroseho, která pojednvává o americké eltiní jednotce ve druhé světové válce, pozn. red.) a snil o tom, jaké by to bylo být v kůži majora Winterse ze 101. výsadkové divize. Vše ostatní – elitní status, kvalitní výcvik, perspektiva častého nasazení v zahraničních misích, finanční benefity, to vše jen doplňuje tuto základní premisu.
Obecně jde o mladíky nebo i o zkušenější borce?
Vzhledem k charakteru útvaru jednoznačně mezi uchazeči dominují muži do 28 let. Starší se hlásí příležitostně, a to zpravidla z jiných útvarů AČR.
A co ženy?
Ženy u výsadkářů slouží dlouhodobě a mají možnost sloužit jak v bojové části útvaru (kam musí projít zcela identickým výběrovým řízením jako muži, včetně fyzického přezkoušení), tak v jednotkách bojového zabezpečení. To je jejich typická volba, stále se však jedná o operačně nasaditelná, výsadková místa. Ženy, které se chtějí stát výsadkářkami, mají jedno společné: vědí, proč to chtějí, mají vše zjištěno dopředu, jsou připravené. Nejdou to jen „zkusit“ jako někteří mužští uchazeči. A také jsou ze své podstaty výjimečné – bez ohledu na jejich konkrétní zařazení u útvaru. Není jich proto mnoho.
Jak probíhá výběr a jak je náročný?
Výběrové řízení k profesionální části útvaru trvá tři dny a pořádáme ho ve Vojenském újezdu Březina u Vyškova. Prověřuje nejenom samotnou tělesnou zdatnost uchazečů, ale i jejich schopnost spolupracovat ve skupině či jejich psychickou odolnost. Samozřejmou součástí výběru jsou i psychotesty. Výběrové řízení je postaveno na principu, že nehledáme výsadkáře, ale lidi, kteří mají potenciál se jimi stát. Výběrové řízení je tedy zaměřeno na postupné vyřazení uchazečů, kteří takový potenciál nemají.
Nový výsadkový pluk bude potřebovat spoustu nové výzbroje a výstroje a to hlavně s ohledem na to, aby příslušníci měli moderní vybavení. Máte nějakou možnost to ovlivnit, myslím tím, jestli jsou hlasy současných výsadkářů, co je pro ně nejlepší, slyšet?
Jelikož se proces transformace 43. výsadkového praporu připravoval více než dva roky - první kroky přišly ještě za bývalého náčelníka Generálního štábu Josefa Bečváře v roce 2017, byla možnost vše důkladně promyslet, vydefinovat a spočítat. Nad to 1. ledna tohoto roku vzniklo na Generálním štábu Oddělení výsadkového vojska, které bude výsadkáře systémově rozvíjet jako druh vojska. Hlasy výsadkářů tedy při celém procesu slyšet byly a myslím, že i nadále budou.
Výsadkový plukVzniká kolem 43. výsadkového praporu v Chrudimi. Bude doplňovat dosavadní "lehčí a expediční" 4. brigádu rychlého nasazení z Žatce a "těžkou" teritoriální 7. mechanizovanou brigádu z Hranic. Plnit má celé spketrum úkolů. Od vzdušných výsadkových operací, akcí v týlu nepřítele či přepadů přes zdržovací boj či záchranu pilotů až například po evakuace českých občanů z konfliktních oblastí či zón zasažených humanitární nebo bezpečnostní krizí či živelní katastrofou. Už v roce 2021 má pluk o síle zhruba 1 200 vojáků dosáhnout prvotních operačních schopností. Plných bojových schopností má pak dosáhnout v roce 2025. |
Ten postup vytváření nové jednotky po letech škrtů a rušení či slučování útvarů je velmi rychlý. Teprve loni o tom poprvé promluvilo armádní velení a teď od července už funguje jádro jednotky a nabíráte lidi. Co bylo nebo bude nejtěžší?
Postup budování výsadkového pluku je skutečně dynamický, ale zejména proto, že jsme si v uplynulých více než dvou letech udělali „domácí úkoly“. Málo co nás tedy v tomto procesu překvapí. Jako nejzásadnější faktor jsme si vydefinovali postupnou výstavu nemovité infrastruktury v posádce Chrudim. První navýšení její kapacity začne už na konci tohoto roku, kdy bude zahájena dostavba jednoho patra stávající budovy pro 4. komando.
Jak dlouho trvá, než si nováček takzvaně „skočí“? Nebo je nějaký úzus, po kolika seskocích se voják stane skutečných výsadkářem?
Cesta výsadkáře je dlouhá a než je uchazeč považován skutečně za výsadkáře, což je symbolicky stvrzeno udělením privilegia nosit červený baret, musí absolvovat hned tři kroky.
Samozřejmým krokem je splnění podmínek výběrového řízení. Po něm následuje šestitýdenní doplňující intenzivní kurz, jehož smyslem je srovnat standardy ve vycvičenosti v základních dovednostech na úroveň již sloužícího výsadkáře. A nakonec absolvování základního výsadkového kurzu zakončeného třemi padákovými seskoky. Teprve poté je voják považován za výsadkáře. Splnění těchto tří kroků trvá typicky necelý rok, přičemž teprve v horizontu dvou až tří let lze považovat výsadkáře skutečně za plnohodnotně vycvičeného.
A jak to máte vy osobně se skákáním, co vás na tom láká?
Osobně mám 160 vojenských seskoků, jsem tedy držitelem výsadkového odznaku I. třídy. Nad to se věnuji parašutismu i v civilu, kde mám necelých 90 seskoků volným pádem. Můžu říci, že nejhorší byl pro mne druhý seskok – už jsem věděl jaké to je, ale stále jsem nic neuměl. Od třetího seskoku se to postupně zlepšovalo a od dvacátého si výsadkovou přípravu vysloveně užívám.
