Major Jan Vacek nalétal se starými bitevními vrtulníky Mi-24/35 přes 1 200 hodin. Jako jeden prvních českých pilotů prošel půlročním výcvikem na nové bitevníky Viper (systému H1) přímo v USA a zatím ve stroji nalétal včetně lekcí na simulátoru asi 85 hodin.
Největší rozdíly vidí v ovládání a nesrovnatelném technologickém vybavení.
„Systémy vrtulníku hodně usnadňují práci. Jakmile se jich člověk přestane bát a začne je plně využívat, rapidně to sníží zátěž na pilota. Můžete se soustředit na misi, přemýšlení o taktice,“ konstatoval Vacek. Pro vrtulníky Viper bude brzy působit jako instruktor a cvičit další piloty.
Za nejtěžší označil zvládnutí všech systémů, od navigačního až po zbraňový. Ovládání je přes multifunkční displeje a naučit se vše dokonale ovládat podle jeho zkušeností zabere poměrně dost času.
Zatímco původní staré bitevníky měly na palubní desce budíky, multifunkční displeje s postranními tlačítky otevírají přístup do všech nastavení a subsystémů.
Bitevníky Viper vstupují do služby. Armáda se loučí se sovětskými stroji |
Plně digitální kokpit tak pilotům nabízí širší škálu dostupných údajů pro kontrolu vrtulníku, kvalitnější a přesnější plánování i samotné provedení letu a také propojení a sdílení dat s jinými vzdušnými a pozemními prostředky.
Létání s novým viperem označil ve srovnání se starými stroji za neskutečný posun vpřed. Vyzdvihl přitom neobyčejnou obratnost. „Řízení je mnohem citlivější než u čtyřiadvacítek. Není potřeba dělat tak velké výchylky s řídicími prvky a není potřeba ani tolik síly. Odezva u vrtulníku je podstatně svižnější a spolu s nižší hmotnosti je tak mnohem obratnější,“ vysvětlil Vacek.
Připustil ale, že si piloti musí zvykat na jeden z výrazných konstrukčních rozdílů mezi starými stroji sovětské, respektive ruské výroby a novými americkými vrtulníky.
Protože jde o stroje západní výroby, mají obrácené otáčení nosného rotoru, než mají vrtulníky sovětské provenience (pravotočivé). A pilot tak musí provádět řídící zásahy nožními pedály opačně, než byl doposud zvyklý.
„Bylo to ze začátku těžké. Trvalo to, protože, čím více máte nalétáno na starším typu, tím máte pohyby více zautomatizované. Po několika hodinách intenzivního výcviku jsem si ale zvykl,“ popsal své začátky. Tělo je podle něj potřeba doslova přeučit svalovou paměť a začít ovládat vrtulník opačně.
Na první skutečný let, samozřejmě ještě s instruktorem, prý nikdy nezapomene. „Nádherný pocit, spojilo se strašně moc věcí dohromady. Bylo to v Kalifornii, takže jsme hned létali nad oceánem a to se jen tak nepoštěstí. Zároveň jsem byl pocitově doslova zahlcen novými informacemi a vjemy,“ konstatoval.
Jak podotkl, kvůli technologickým systémům a vybavenosti nových vrtulníků, se musí každý byť sebezkušenější pilot naučit ohromné množství nových věcí. Na první pohled komplikované ovládání se ovšem i díky lekcím v realistickém simulátoru a praxí velmi rychle vstřebá. „Řekl bych, že tak po deseti až dvaceti letových hodinách se cítíte celkem komfortně,“ dodal.
Americké vrtulníky Viper nahrazují legendární Hind. Ne ve všem jsou ale lepší |
A zvládnutí zbraňových systémů nevyjímaje. Například díky speciální helmě systému „Top Owl“ mají piloti všechna důležitá data a obraz bojiště ve dne i v noci neustále doslova přímo před očima. A k zaměření a zasažení třeba tanku jim stačí takřka letmý pohled.
Nové vrtulníky mají v plánech armády plnit tři základní úkoly: podporu pozemních vojsk a speciálních sil, včetně palebné síly, transport vojáků a odsun raněných. Do spektra misí mají díky senzorům a přístrojům patřit vzdušný průzkum, průzkumu bojem i využití jako platforma vzdušného předsunutého leteckého návodčího, tedy k vyhledávání cílů, jejich identifikaci a koordinaci paleb na tyto cíle letouny, drony nebo dělostřelectvem.
A Viper má v tomto ohledu proti svému předchůdci hned několik výhod. Je totiž vybaven moderními systémy vlastní ochrany, které vrtulník Mi-24/35 postrádal.
Sovětské stroje byly vybaveny pouze zastaralým výstražným radarovým přijímačem RWR (Radar Warning Receiver). Ten v případě ozáření vrtulníku radarem, upozorní pilota o směru, kde se přibližně radar nachází a také o jaký typ radaru jde. Pokud byla ovšem „knihovna“ signatur nejrůznějších typů radarů aktualizovaná, což starým bitevníkům scházelo. A varovný systém proti přenosným protiletadlovým raketovým systémům (MANPADS) armáda nepoužívala.
To naopak v nových strojích Viper posádka dostane od systémů vlastní ochrany komplex informací o možné hrozbě a tím možnost reagovat. Systémy jich umí rozlišit a odhalit mnohem více, určit jejich prioritu podle stupně ohrožení a zároveň v případě přímého ohrožení vrtulníku automaticky na tyto hrozby reagovat. A to v manuálním i zcela automatickém režimu.
Oproti vrtulníku Mi-24/35 umí systémy Viperu detekovat i například ozáření vrtulníku laserem, případně odhalit odpal tepelně naváděné rakety proti stroji právě z přenosných protiletadlového raketových kompletů. Systémy jsou přímo propojeny s výmetnicemi klamných cílů.
Co se týká výzbroje, nové stroje uvezou hmotnostně nižší množství zbraní, stroj je ale lehčí a obratnější a moderní střely a rakety v symbióze se systémy vrtulníků také mnohem přesnější. Na druhou stranu například protitankových střel může nést vrtulník Viper hned 16, tedy dvakrát tolik než starý bitevník.
Velkým posunem je podle šéfa týmu mechaniků Pavla Javoříka také daleko jednodušší údržba a servis. Zatímco například výměna reduktoru u stroje Mi-24 zabrala minimálně tři týdny a vyžadovala intenzivní pozornost několika lidí, u nových vrtulníků je to záležitost na tři dny. „A základní údržbu a přípravu k letu zvládne jediný člověk,“ konstatoval.
V jedné věci přeci jen staré čtyřiadvacítky nejnovější stroje předčí. Díky hermeticky uzavřené kabině posádky mohly být nasazeny i v prostředí zamořeném chemickými látkami či radioaktivitou, což vrtulníky systému H-1 stejně jako většina bojových strojů západní provenience neumožňují.
Nejnovější stroje, elitní bojovníci i létající skupiny. Dny NATO slibují show |
Po slavnostním převzetí prvních dvou nových bitevníků už armáda chystá také první představení pro širokou veřejnost na Dnech NATO v Ostravě a Dnech Vzdušných sil Armády ČR o víkendu 16. a 17. září.
Na mošnovském letišti už měli návštěvníci možnost stroje Viper i Venom vidět v rámci statických ukázce z výzbroje americké námořní pěchoty. Tentokrát už budou k vidění v českých barvách.
„Česká republika je jediným státem kromě USA, který vrtulníky Viper i Venom disponuje. Na letošním ročníku se rovněž české letectvo oficiálně rozloučí s bitevním vrtulníkem Mi-24/35, který nové americké stroje ve službě nahradí,“ konstatoval Zbyněk Pavlačík z Jagello 2000, které největší bezpečnostní show v Evropě organizuje.
