Potíž české armády je v tom, že nemá naprosto žádnou představu, co má vlastně dělat. V současnosti je to 40 miliard ročně, ovšem našemu státu poskytuje služby, na které by stačil personál a vybavení tak možná za 2 miliardy. (vrtulníky, protichemická jednotka) Jaksi se nabízí dvě řešení. A) jelikož na nás stejně nechce nikdo útočit, tak armádu zcela zrušit, zmiňované užitečné lidi a stroje převést i s částí rozpočtu pod hasiče a záchranáře. B) vybudovat funkční armádu. Což by ale bylo velmi obtížné, muselo by se začít změnou ústavy, začleněním povinnosti hájit stát za všech okolností. Ne jako je to dnes, kdy obranu nařizuje prezident a k úspěšnému ovládnutí ČR (tehdy ČSR) stačilo, aby zbaběle nařídil nepřítele vpustit. A také třeba komplet předělat velení. Aby byla armáda schopná bojového nasazení, tak je nutné, aby sled velení připomínal pyramidu. Jeden vrchní velitel, několik členů nejvyššího velení, štáb, důstojníciů poddůstojníci, vojáci. Vždy musí být méně nadřízených, než podřízených. U nás je ve štábních funkcích (tedy administrativních, zbraň nedoželi v ruce minimálně rok, zákopem by kvuli břichu neprolezli atd) naprosto nepřijatelně mnoho důstojníků, kdežto je naopak zoufalý nedostatek těch, kteří by se mohli postavit do čela stovky chlapů a zorganizovali obranu támhle toho kopce. A určit, jaké zbraně a v jakém počtu mít, přičemž všechny rozumné armády (pokud to jde) preferují domácí výrobce. Třeba oblíbený Pandur. Není to špatné vozidlo, dokonce bych neváhal říct, že je výborné. Ale s naprostou jistotou jich česká armáda nemůže koupit a používat těch asi 150, na kolik byla uzavřená smlouva. Tedy, ne že by to nebyl počet přiměřený velikosti země, ale nepřiměřený počtu vojáků. Nemá smysl mít vozidla v garáži, když pro ně nemám (a kvůli malému počtu mužů nemohu mít) obsluhu. A u letectva je situace ještě daleko směsnější. 14 pronajatých stíhaček.
