Úvahy polského ministerstva obrany jsou čistě pragmatické. Údržba zastarávajících letounů Su-22 je velmi nákladná a náhradní díly už prakticky nelze sehnat.
Tři taktické letky dosud provozují celkem 45 těchto letounů. Do roku 2018 však většině z nich vyprší technická životnost a jejich provoz bude muset být ukončen.
Než nakupovat další stíhačky, chtějí Poláci vsadit na moderní bezpilotní stroje. Polské ministerstvo obrany vidí výhody hlavně ve větším doletu a nesrovnatelně nižších nákladech na provoz i na výcvik jejich operátorů a obslužného personálu.
Su-22 ve službáchLetoun je přímo dovozen od stroje Su-17, zařazeného do služby v roce 1971. V kódování NATO byl označován jako Fitter. Vyrobeno bylo asi 3 tisíce kusů v mnoha modifikacích. Letouny sloužily ve více než dvacítce zemí. Vyznačuje se měnitelnou geometrií křídel. Polsko mělo postupně od roku 1984 ve výzbroji více než stovku strojů Su-22. Dosud provozuje celkem 45 letounů (38 jednomístných Su-22M-4K a sedm dvoumístných Su-22UM-3K). Letouny jsou vyzbrojeny tři taktické letky - 7. a 40. na letecké základně v Świdwinu a 8. v Mirosławieci. Stejné stroje mělo vy výzbroji československé a později české letectvo. Všechny stroje (49 Su-22M-4, 8 Su-22UM-3K) byly v roce 1993 rozděleny mezi Českou a Slovenskou republiku. Česká armáda je definitivně vyřadila z výzbroje v roce 2002. |
"Mohlo by to být celkem až třicet strojů, kterými by byly vyzbrojeny tři letky," upřesnil první plány náměstek polského ministra obrany Waldemar Skrzypczak.
A Poláci se poohlíží po tom nejlepším. Mezi hlavní kandidáty se řadí systémy MQ-9 Reaper firmy General Atomics, Heron TP firmy IAI/Malat a Hermes 900 firmy Elbit Systems.
Sázka na budoucnost
Staré stíhací letouny určené původně k bombardování pozemních cílů už dávno nesplňují dnešní požadavky. Piloti jsou sice velmi zkušení, ale stroje zkrátka nejsou schopné přesných úderů, oproti modernějším strojům F-16, které tvoří páteř polského letectva.
Bezpilotní prostředky se už dlouhá léta ukazují jako velmi účinné, a to v mnoha rolích, včetně přímé bojové činnosti. Názorně to ukazuje jejich současné nasazení v Afghánistánu a Pákistánu při likvidaci povstaleckých vůdců nebo hlídkování. Polské velení si slibuje, že koupí bezpilotní "zabijáky" s velkou údernou silou pro ničení pozemních cílů.
Podle expertů je však takový plán přinejmenším sporný. NATO plánuje ukončení bojových operací v Afghánistánu v roce 2014 a polský kontingent se stáhne domů.
Zároveň je potřeba vzít v úvahu reálné hrozby, kterým může Polsko v následujících desetiletích čelit. A z Ruska a Běloruska v současné konstelaci zřejmě masivní valící se hradba obrněnců nehrozí.
"Dostupnost vhodných, dostatečně rychlých a zatížitelných bezpilotních prostředků, které budou moci efektivně plnit náročné bojové úkoly například při potlačení protivzdušné obrany nebo narušení infrastruktury protivníka, je otázkou vzdálenější budoucnosti," konstatoval letecký publicista Jiří Ondrášek.
Jak dodal, ještě hodně dlouho, pokud vůbec, nebude dostupný prostředek, který by plnohodnotně nahradil pilotované útočné letadlo v celém spektru činností. Od schopnosti rychlého dosažení cíle ve značné vzdálenosti a jeho zničení dostatečným množstvím munice.
"Jasně se to ukázalo v Libyi, kde nejvíc práce neodvedly bezpilotní predatory či reapery. To hlavní odpracovaly stroje jako F-15E, F-16, F/A-18, Mirage, Rafale, Tornado či Typhoon. Se svými osádkami v kokpitech," dodal Ondrášek.
